V jako Vendeta

Velice působivý film. Jenže jde také o to, co od něj čekáte, co od něho chcete. Já mám rád tzv. "slovíčkaření" a toho jsem si zde užil dost. Herci podali výborné výkony, hlavní problém bych viděl jednoznačně v režii. Ta totalitní Anglie sice poslouží jako podnět k revoluci, vzpouře, but on the other hand, není moc důvěryhodná.Co se týče hlavních hrdinů příběhu, jejich role byly dost uvěřitelné, tedy až na fakt, že Natalii skoro všechno prošlo + ta dost přehrávaná láska k tajemnému V (to jak zdrhala z bytu svého přítele a spadla z docela "slušný" vejšky, rozvádět dál radši nebudu). Knižní podobu neznám, ale i tak je to dost tvrdý oříšek na ohodnocení. Já hodnotím 4*, ikdyž s vědomím, že to je hodně sporné. (28.06.2008)

| Scenár: Larry Wachowski, Andy Wachowski | Hudba: Dario Marianelli / Pyotr Ilyich Tchaikovsky / Ludwig van Beethoven | Produkcia: Joel Silver, Larry Wachowski, Andy Wachowski, Grant Hill | Distribúcia: Warner Bros. | Štúdio: Warner Bros., Virtual Studios, Silver Pictures | Rozpočet: 54 miliónov $ | Tržby: 132,511,035 $ | Premňa mega-epická lahôdka filmovej mnohotvárnosti, rôznorodosti a nápaditosti. Miešanie žánrov v nevídanej miere, dokonalé herecké obsadenie, guletrhajúci scenár, ktorý obsahuje postavu ( V ), ktorá sa podľa môjho názoru stala predlohou spôsobu spracovania Nolanovho Jokera v The Dark Knight. Atmosféra vo filme sa dá sekať ako dym v zahúlenej krčme U Havrana, psychologické vložky s mierou a čistotou napísané a zahrané (Natalie Portman sa nekompromisne posúva na moje TOP1 po Black Swan a tomto kuse). Film má dokonca posolstvo a viac-menej "zdravú" kritiku na totalitný režím a na jej dopady na spoločnosť. Hugo Weaving má najkrajšiu angličtinu a najpríjemnejšu farbu hlasu, akú som kedy počul. Ps: Je až neuveriteľné, že tí istý autori dokázali o rok neskôr vytvoriť niečo tak iné a pre mňa slabé, ako je Speed Racer. Avšak omnoho reálnejšia je súvislosť, že to vytvorili ľudia, ktorý vymysleli nesmrteľný kus filmovej revolúcie zvaný: Matrix. (08.02.2011)

V jako Vítězství... (Žánru nad klišé... ;o) . . . Vizuálně působivá, nádherně temná a přece filmově >postmixová< pohádka coby podobenství o osobní mstě ve prospěch společenství. S nadsázkou pojaté nahlédnutí do možné tváře totality, která nakonec příznačně se zhroutí téměř jako mávnutím křídel motýlích. A navíc nádherná a křehoučká - a přece v roli tak silná - N.P., která udrží na uzdě všechno své herectví a nepřežene snad jediné gesto, pohyb či mimiku, čímž by celou pointu shodila do podoby laciné hollywoodské adaptace. Nečetl jsem ani neznám komixovou předlohu - a možná dobře tak. Nemusím díky tomu hodnotit, co autoři filmu měli říct a snad neřekli či řekli navíc. Každopádně tenhle film v rámci žánru zasluhuje těch svých pět hvězd... - - - - - (poprvé viděno 11.2.2008 na dvd, komentář zde jako mnohý - 11.2.2008) (11.02.2008)

Komerční variace na Brasil nakonec docela příjemně překvapila. Ačkoli jde o hodně zjednodušený pohled, tak to není blbé. Téměř žádná akce, televizní vizuální stránka, herci mají nevděčné role (zvláště chudák John Hurt; jeho part by těžko někdo uhrál). A o to více překvapí, že to dohromady docela funguje. Za největší klady lze považovat hlavně hlasový výkon Huga Weavinga, hudební složku a celkem odvážné naroubování děje na současnou politickou situaci s myšlenkami, které aktuálně nejsou v módě. Tedy v rámci komerčního amerického proudu. Co naopak snímku velmi ubírá je, že se nepodařilo ani zdaleka navodit atmosféru národa pod diktaturou, která přivedla pojem "velký bratr" ve skutečnost. Nakonec tedy "Véčko" zůstává ve škatulce zábavného hollywoodského spektáklu. (23.04.2006)

Na film se koukat dá. Oproti většině dnešních rádoby hlubších SF z Ameriky tu přeci jen nejde hlavně o triky nebo akci, ale i o nějakou tu myšlenku. Jenže problém je, že to není dotažený. Prostředí totalitní Anglie nemá ani na stav, jakej byl u nás (například, že by vysílali předtočenou revue, která zesměšňuje Stalina nebo Lenina, tomu by neuvěřil nikdo, či že by pro tvůrce této revue přišli až pozdě v noci, nebo způsoby, jak upravují cítění a myšlení lidí - zprávy a prohlášení v televizi a rádiu a zatýkání nepohodlných - to prostě není přesvědčivý). V něčem je zase až příliš drsný (střílení lidí na ulici apod). Prostě a jednoduše, s atmosférou a reálností prostředí si žádnou velkou práci nedali, spíše ji odflákli. Posledních deset minut Pelíšků má tu totalitu stonásobně hutnější, než celej tenhle film. Další věc, hlavní hrdina (a později i ta mladá) se po tom světě pohybují bez jakýchkoliv obav nebo potřeby nějak se krýt, mají přístup kdykoliv kamkoliv, a nikdo z desetitisíců tajných poldů si jich nevšimne. No a za kardinální sračku považuju konec. Nevím sice, jak vypadá ve skutečnosti krvavá revoluce, ale tohle považuju za krásně idealistické (pokud ne přímo naivní) zakončení jedné totality. Nepřesvědčivé prostředí, nepřesvědčivý konec, nepřesvědčivé ubíhání času. 451 stupňů Fahrenhetia je podobně minimální co se týká triků, ale tam je ta totalita přímo cítit z každýho kroku. Z každýho pohybu a slova. Tam nikdo netuší, jestli brácha nebo matka není náhodou udavač všeho schopný. Tady jsou všichni proti režimu a jen to nedávají najevo. Viděl jsem horší, ale to neznamená, že by to bylo kdovíjak nadprůměrné dílo. (25.05.2006)