Bratři

„Nepřestanu tě milovat. A ta jediná pravda platí navěky. Život není černý a bílý, dobrý nebo špatný. Ale tebe miluju. A to jediné vím s jistotou.“ Zdrcující zpráva o Michaelově domnělé smrti semele všechny jeho blízké. A myslím, že ty emoce odrážející nejdříve odmítání kruté pravdy, posléze truchlení, postupné přijímání až vyrovnávání se s realitou (život musí jít dál), se podařilo do filmu dostat a ztvárnit je velmi autenticky. Nejen u hlavních postav, ale i těch vedlejších (velmi dobře např. u dědečka či té vzdorovitější z dcer). A radost z dobré zprávy se začne velmi rychle kalit, stačí, když se objeví zjevná nedůvěra a podezření. Jako spouštěč výbuchu pak stačí i jedno hloupé prohlášení naštvaného dítěte a reakce může být velmi třaskavá…Jako první jsem viděl americký remake, přesto v tomhle případě nedokážu a vlastně ani nechci filmy porovnávat. Roli v tom může hrát i fakt, že jsem měl mezi zhlédnutím obou snímků odstup 12 let, ale vidím je shodně na silné 4*, protože za téma, emoce, herectví si je zaslouží evropská i hollywoodská verze. (27.11.2022)

Bier si vzdy zakladala na kvalitnim scenari, coz plati i pro tento snimek. Jedinou kanku na celem filmu vidim v casti, ktera se odehrava v Afganistanu, kdy mi spousta scen, vcetne nalezeni a nasledne zajeti prislo dost pritazene za vlasy. Co se ale odehravalo v Dansku bylo uzasne ve vsech smerech. Potesi i vyborny a minimalisticky zaver. Spousta vybornych dialogu a hereckych galakoncertu, vcetne hercu v mensich rolich. Narozdil od jinych uzivatelu, me dogmaticka kamera bavi a pusobi na me skutecne verohodne. Jeste jsem nenarazil na lepsi reziserku nez je Susanne Bier, strasne me bavi jeji neobycejne pribehy o obycejnych lidech. (10.10.2012)

Brierovej najrozporuplnejší film z tých, ktoré som videl (Otvorené srdcia, Po svadbe). Tvári sa príliš realisticky, je ale životne nepravdepodobný a autorsky málo rafinovaný, resp. príliš predvídateľný. Tak extrémne sitiuácie, ako nám predkladá Brierová, nemožu vedľa seba kompatibilne fungovať a vzbudzujú v divákovi len nepochopenie a zmätok. Najzaujímavejším preto ostáva Sárina ambivalentnosť (Connie Nielsen) - charakterová potažmo i herecká, ktorá je (i) z týchto dovodov najväčším pozitívom filmu..ako píše marigold: niekde medzi dogmatickým naturalizmom a klasickou melodrámou.. (20.02.2010)

Jaksi řízením osudu jsem se dříve dostala k americké verzi. Musím přiznat, že obě ve mně zanechaly hodně silný dojem, protože příběh, který popisují, je prostě sám o sobě silný. A opět jednoho napadá, jak je lidstvo ve spirále generací nepoučitelné... Veteráni válek vždy varují před přílišnou horlivostí mladých jít do další války... Možná by se veteránům mělo naslouchat nejvíce, protože většinou nejlépe vědí, o čem mluví... (18.03.2012)

Zdárný a nezdárný bratr, krásná žena...téměř klasický trojúhelník ozvláštněný ( opravdu ?) změnou zdárného bratra ( díky kruté válce) v zlého a nezdárného ( díky smrti bratra) v dobrého -- vlastně mnohokrát viděná šablona, ale celý mě to nějak chytlo za srdce či co nebo se mi jen líbila Connie Nielsen a jsem tudíž pozitivně subjektivní:), nevím. Ten příběh nebyl ničím originální, ale to pojetí mělo šťávu, herecky taky dobré ( hlavně Connie:), hudebně skvělé, vizuálně vytříbené a ..za Connie:) za 4. (19.02.2012)