Francouzská spojka II

Pořádný závěr mi v jedničce chyběl, jinak se ovšem první díl těžko překonává. John Frankenheimer se ovšem snažil a tak natočil skutečně důstojné pokračování. Hackman zde herecky řádí snad ještě více než v předchozím filmu, především kvůli pro herce vděčné scéně s drogami. Líbí se mi, že je zachována civilnost (ruční kamera), závěrečná honička přes město je mistrovská a vyvolává ve vás dojem, že jste při tom. (03.10.2003)

Přiznám se, že (ač tu většina tvrdí opak), já mám mnohem raději "dvojku", než "jedničku". Více mne "vcucla" a mnohem silněji na mne zapůsobila - obzvláště scény, kdy Pepka nadrogovávali a posléze jeho léčba; ale neméně třeba i to, jak se Henry, ač ho původně neměl zrovna moc rád, o Pepka velmi obětavě staral a pomáhal mu ze všech sil se ze závislosti dostat. Dále třeba ponurost a šeď (doslova) prostředí starého sklepního vězení, kde Pepka léčili (a ten quasi hotel taky nebyl zrovinka z nejluxusnějších), což jen umocňovalo celkovou mrazivou atmosféru filmu (společně se skvělou hudbou - tu samozřejmě také nemohu opomenout). Poprvé jsem film (oba) viděla již v dětství (snad ve 12 letech), a ta slavná Pepkova scéna, kdy se v abstinenčních křečích svíjí na zemi, mne totálně odrovnala. Tenhle film by měli pouštět ve školách - coby poučení i prevenci pro mládež - namísto obvyklých (povětšinou) trapných a nudných dokumentů. A myslím, že by to bylo nejen mnohem zábavnější, ale především účinnější. (01.12.2012)

Druhý díl Francouzské spojky jsem také viděl poprvé někde v dětství a pak ještě několikrát a nikdy se mi nezdál horší, než ten první. Po letech tu trošku rozdíl je. Dvojka už nemá ten punc originality prvního dílu a není tu ani ta mravenčí policejní práce co byla v jedničce. Doyle se ocitá v Marseille, kde mu nikdo nerozumí, místní policajti se ho snaží zbavit a tak se v první půlce víceméně poflakuje, dělá binec a doufá, že si ho všimnou, což se nakonec stane. Zbytek je výborný - pár ostrých přestřelek s lépe vyzbrojenými mafiány, nezapomenutelný běh přístavem (s výbornou ruční kamerou!) na konci a atmosféra špinavého města plného bordelu. Především je tu ale asi půlhodinová pasáž, kdy je hrdina chycen, naučen na heroin a pak prochází peklem odvykačky. To se mi ve 12ti zarylo tak hluboko do paměti, že to byl spolu s četbou Mementa jeden z důvodů, proč jsem se podobnému svinstvu nikdy ani v nejdivočejších letech ani nepřiblížil. O kousek slabší, ale stále výborná 4* kriminálka se zadostiučiněním na konci. (02.05.2023)

Tak mně tahle spojka přišla lepší než ta předchozí. (Závratný úspěch v tom, ale nehledejte.)Přišla mi koukatelnější snad hlavně proto, že se odehrávala na atraktivnějším místě. I ten Hackman se mi zde docela líbil. Více akce a snad byla i lépe natočena. Sem tam byl film k mému překvapení i trošku vtipný. V červených číslech je však film z jednoho prostého důvodu - moc lidí ho nevidělo. Já hodnotím lepší 1*. (29.12.2011)

Podivnou ironií osudu jsem dlouhé roky znal jenom toto pokračování, zatímco samotnou Francouzskou spojku ne. Někdy na konci osmdesátých let totiž šlo v tehdejší Československé televizi několikrát po sobě právě a pouze tohle pokračování. Shlédnout obé mi umožnilo až jejich nedávné vyjití na dvd. Tedy chutě a za čerstva do sdělování dojmů: Na jedné straně je nutné říci, že "dvojka" vskutku je slabší než "jednička", na druhé podotknout, že i tak jde rozhodně o jedno z nejpovedenějších pokračování z těch původně neplánovaných a navíc natočených jiným režisérem. John Frankenheimer se opravdu snažil dodržet rukopis, což se mu do značné míry podařilo. Kamera či herecké výkony jsou rozhodně mimořádné. Naopak propastný rozdíl znamená srovnání scénářů. Pokud "jednička" fascinuje svou reálností, "dvojka" je zcela nepravděpodobný konstrukt, pokud "jednička" vycházela z reálných zkušeností, "dvojka" je spíše paroduje. Třeba jenom ta "kancelář" na chodbě, "výslechy" podezřelých v angličtině, nebo onen "konfrontační" přístup se stálým zdůrazňováním zabitých kolegů, to všechno je notně přitažené za vlasy. Odhlédnuto od stále výborného vizuálu, je způsob vyprávění "dvojky" také citelně konvenčnější. Pokud "jednička" fascinuje mj. velmi "úsporným" střihem, kdyjsou v ději "vynechány" celé dlouhé pasáže, takže sledování filmu rozhodně není jen pasivní "civění na obraz", "dvojka" děj jenom otrocky odvypráví, aniž by vynechala jediný podstatnější detail. V příběhu též citelně přibylo dialogů a napětí. Chybí uhrančivá ztišenost některých scén, kdy celé dlouhé pasáže nikdo ani nepromluví a pokud, pak jen několik krátkých úsečných slov. Ve "dvojce" je stále o čem klábosit... Pozitivem je naopak chytrá práce s jazykem (angličtinu doplňuje (v originále dokonce ani titulky nepřekládaná) francouzština všude tam, kde spolu hovoří Francouzi mezi sebou (netřeba snad zdůrazňovat, že originální zvuk je při sledování tohoto filmu doslova povinnost)) a také roztomilá práce s národnostními specifiky a předsudky (americká čokoláda, objednávka hamburgrů, hovory o baseballu). Doslova fascinující je pak celá "detoxikační" pasáž, stejně jako skvostná závěrečná honička, při níž divák únavu a vyčerpání prožívá téměř fyzicky... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: kinej (20.12.2010)