Francouzská spojka II

O trošku akčnější než první díl, ale v dnešní době oba díly jsou trochu zastaralé (jako dva díly nekončícího seriálu, ale celovečerní filmy?). O hvězdičku oproti prvnímu dílu navíc to má za skvělý výkon Gene Hackmana při léčbě drogové závislosti, to by měli budoucí herci ve školách používat místo skript... (05.05.2004)

Film v sobě nemá takové tempo jako první díl. Ze začátku sází na konfrontaci hlavního hrdiny s novým prostředím a postupně se mění ve výbornou psychárnu, které jasně vévodí Doylova odvykačka, tady Gene dostal neuvěřitelně prostoru předvést veškerý svůj herecký talent a využil ho dokonale. Ke konci se nám to už krapet mění v atletiku, ale až do závěrečných titulků příběh neztrátí na napětí. (14.07.2014)

Jednička Francouzské spojky j dokonalá. Jeden z nejlepších filmů, co jsem za poslední dobu viděl. Oproti tomu dvojka je prostě jiná. Zatímco jednička se zaměřila na mravenčí práci New Yorských protidrogových policajtů při sledování drogových mafiánů. Také se mimojiné hodně inspirovala skutečnými událostmi. Zatímco dvojka jede v trochu jiném směru. Je zcela fiktivní a kompletně se odehrává ve Francii, kam je Pepek (Gene Hackman) poslán, aby posloužil jako volavka při dopadení Charniéra, jenž mu na konci jednotky uprchnul. Ten ho však objeví, unese a udělá mu pěknou závislost na heroinu. Dále pak sledujeme, jak se Pepek strastiplně zbavuje své závislosti a není to hezký pohled. Scény, kdy ho mafiáni zdrogovávají a on postupně začne být závislý a i následné odvykační scény jsou silné jako máloco. Jen do trendu, který nastavila jednička, prostě nesedí. Ta byla skvěle odtažitá a neustále v akci, neb neustále jsme byly svědky Pepkovo sledování mafiánů. Avšak dvojka krom těch silných scén, je ve všem průměrná. Ať už se jedná o nezáživné sledování či zdlouhavá přestřelka v docích. Hackman opět skvělej, ale jeho ztracení v Marseilli mu díky špatnému scénáři nejde věřit. No je to škoda. Ale s klidným srdcem si dokáži představit svět bez tohoto zbytečného pokračování. 5/10. (24.01.2021)

Přiznám se, že (ač tu většina tvrdí opak), já mám mnohem raději "dvojku", než "jedničku". Více mne "vcucla" a mnohem silněji na mne zapůsobila - obzvláště scény, kdy Pepka nadrogovávali a posléze jeho léčba; ale neméně třeba i to, jak se Henry, ač ho původně neměl zrovna moc rád, o Pepka velmi obětavě staral a pomáhal mu ze všech sil se ze závislosti dostat. Dále třeba ponurost a šeď (doslova) prostředí starého sklepního vězení, kde Pepka léčili (a ten quasi hotel taky nebyl zrovinka z nejluxusnějších), což jen umocňovalo celkovou mrazivou atmosféru filmu (společně se skvělou hudbou - tu samozřejmě také nemohu opomenout). Poprvé jsem film (oba) viděla již v dětství (snad ve 12 letech), a ta slavná Pepkova scéna, kdy se v abstinenčních křečích svíjí na zemi, mne totálně odrovnala. Tenhle film by měli pouštět ve školách - coby poučení i prevenci pro mládež - namísto obvyklých (povětšinou) trapných a nudných dokumentů. A myslím, že by to bylo nejen mnohem zábavnější, ale především účinnější. (01.12.2012)

Vyhýbal bych se frázím, že Dopadení je mnohem slabší než první díl. To není pravda. Film je natočen minimálně stejně dobře a má srovnatelné akční pasáže, které jsou zde navíc obohaceny o efektní záběry z pohledu Pepka. Jedinou nevýhodou je samotný scénář, který již nepůsobí tak realisticky a navíc mi v něm občas skřípe logika. Například to že by mafiání nechali Pepka jít, zkrátka působí velice nepravděpodobně, stejně jako i pár jiných dějových zvratů filmu a to je vzhledem k tomu, že si film zakládá na realistickém pojetí nešťastné rozhodnutí. Jinak ale skvělá (29.11.2010)