Zlomené květiny

"20 let je neviděl, ale teď mu od jedné z nich přišel dopis o tom že má syna a tak se zestárlý a unavený starý mládenec Don na nátlak svého souseda vydává navštívit své dávné milenky." V běžné americké produkci by tento námět skončil nejspíš jako stupidní romance, rádobyvtipný roadtrip či přeslazená vyprávěnka o cestě za minulostí, ale ne tak u Jima Jarmusche, který příběh spoulu s perfektním Billem Murrayem přetavil v pomalou a teskně melancholickou komedii která nabízí i prostor pro zamyšlení. (14.02.2007)

Typický Jim Jarmuch, ktorý vás dostane predovšetkým svojou finálnou pointou. Až na úplný záver si divák v krásnom finálnom obraze uvedomí, čo chcel režisér týmto snímkom povedať, príde to ako facka znenazdania. Cesta k tomuto bola síce občas tŕnitá, ale našťastie veľa vecí tu vyvažuje vynikajúci Bill Murray, ktorý do tohto filmu dal snáď všetku svoju charizmu, takže po formálnej stránke to tu často stojí len na ňom. Nadpriemer. 75/100 (26.09.2017)

Velmi pomalé a v průběhu filmu se toho příliš nestane. Zahraňuje to leda Bill Murray a nahá Lolita. (23.12.2005)

Don Juan je anglicky Don John. Postavy John-ston a Win-ston jsou takřka dokonalé protiklady. Winston ztělesňuje vše, co u apatického Johnstona postrádáme, ba lze ho vidět jako personifikaci či jakousi externalizaci Donovy neexistuící (nebo aspoň nespatřitelné) životní energie a zasazenosti do života. Don Juan? Bývalý don Juan? Spíš se narodil pod hvězdou, která ho předurčila být nevinným magnetem na ženy (viz Lauřinu dceru nebo Sun Green mezi všemi těmi prchavými setkáními). Ale nevinnost je chiméra. Samozřejmě je "vinen" každým vztahem, který kdy měl, z nichž ty z určitého období jsou nyní podivně a z donucení rekapitulovány. Vina spočívá už v tom, že každý vztah lze optimálně považovat za nutně jediný a věčný, ale to by musel být jen jeden. Jakoby v odpověď na toto dilema vkládá Jarmusch do jednotlivých bývalých partnerek různá možná vyústění (či následky ukončení) jednoho a téhož vztahu tím, že je na pátrací cestě seřadil na škále od nejvstřícnějšího přijetí po nejpříkřejší odmítnutí, což je u první a poslední z nich stvrzeno i fyzicky. Stejným způsobem jsou na téže škále seřazeni i jejich příbuzní (Lolita, Ron atd.). Škála je přes svůj záporný pól protažena až k páté partnerce, kterou Don může navštívit už jen na hrobě. Všechno v tomto příběhu (odchod partnerky, zpráva o synovi, cesta, bývalé partnerky, jejich osudy, Winston a jeho rodina, mylný kandidát na syna) ovšemže slouží k sebekonfrontaci hlavní postavy. Přesto nemohu Zlomené květiny vnímat jednoduše způsobem, který asi nejexplicitněji vyádřil Matty ("smysl života" atd.). Spíše se mi jeví jako svérázný příspěvek k tématu toho donchuanství. Doporučuji tyto komentáře: Artran, Marigold, kleopatra, Cervenak, ale i gudaulin, jemuž imaginárně odpovídá DaVid´82. Osum Jarmuschových filmů, které jsem dosud viděl, se dělí na jasně pětihvězdičkové a skoro pětihvězdičkové. Ono "skoro" bohužel nelze vyjádřit jinak než čtverkou. (16.05.2015)

Ten rozpor mezi svůdníkem a unylým chlápkem povalujícím se na gauči je příliš velký, abych ho mohla strávit. Věřit tomu chlápkovi v teplákovce, že vydělal spousty peněz na počítačích, když nemá ani mobil, taky nedokážu. Jarmusch má na svém kontě mnohem lepší filmy, tady už balancuje na pomezí banality, což je od muže jeho talentu trestuhodné. Pointa je nepopiratelně zajímavá, oceňuji nejistotu, do které Jarmusch diváka uvrhl, ale to jsou jediné dva chvályhodné aspekty filmu. (28.08.2021)

Ako vždy, Jarmuschove filmy obsahujú husté soundtracky. Ani tento nie je výnimkou, akurát som mal pocit, že tam furt hrala nejaká undergroundová kapela niekde z Osrblia. (03.02.2010)

Geniální minimalistický Bill Murray v kombinaci s " pomalým vypravěčem " Jimem Jarmuschem, to je pro mě něco jako dát si FANTASTICKY upravený 300g steak a zapíjet to kvalitním vínem. p.s. pouze s dovětkem, že už tak silný zážitek ještě umocňuje brilantní kamera v kombinaci s výbornou hudební složkou ( jak je u Jarmusche pravidlem ). Nalaďte se na pomalé tempo vyprávění a nechejte se pozvat na " exkurzi " k bývalým Donovým milenkám ( mimochodem excelentně zahranými všemi představitelkami ) a pokud vydržíte do úplného konce, uvidíte, jak si s vámi ( námi ) Jim Jarmusch pohraje ( viz projíždějící auto s klukem v teplákovce- umocněno ještě faktem, že se jedná o Murrayho skutečného syna..... Synem může být kluk, kterého pozvu na sendvič, zrovna tak to může být kluk náhodně projíždějící autem kolem nebo kluk, co mě zrovna náhodně minul na rohu, nebo taky úplně někdo zcela jiný.......Broken flowers není snímkem ( pouze ) o hledání syna, je to především o hledání sebe sama...... (04.01.2007)

Pěkná variace na poměrně tradiční téma, ovšem stárnoucího Don Juana jsem v Murrayovi neviděl. Místy se jeho utahaně nudný život odrážel v tempu filmu. Líbili se mi hrátky s růžovou a soused "Sherlock". Velice roztomilý film. (13.01.2007)

To tempo me fakt ubijelo, nemam tolik trpelivosti, ale Bill Murray je trida. Hudba na cestu byla cool a perfektne se tam hodila, ale ten konec? Nechapu. A prijdu si osizena... (27.06.2010)

Tak tohleto mám rád. A moc. Žádný velký rozhánění, žádný velký věci, žádný divy světa. Jen obyčejnej chlap a jeho nevšední příběh (23.09.2009)

Vadilo mu trochu utahané tempo (jiní režiséři nemusí pocit osamělosti dokazovat minutu trvajícím závěrem na nehybného herce), ale jinak je to fajn nezávislý film s Billem Murrayem, který toho tolik řekne, aniž by musel zahrát jediné gesto, a kterému to nekazí ani herečky, které opravdu nemusím (Sharon, Jessica). (07.11.2005)

dvaja majstri sa cstretli aby nakrútili pomerne komorný a uvoľnený film o ceste do minulosti, o hľadaní a nechádzaní ale hlavne o ružovej farbe :) Majster Jarmusch, ten to vie, ten to vždy vedel a podobne pán herec Murray, ktorý je dokonale vtipný a sarkastický už len tým, že sedí a občas hodí nejaký svoj pohľad. Dokonalá fajnšmekrina pre milovníkov týchto dvoch géniov (10.12.2005)

Pri sledovaní Zlomených kvetín som mal pocit, že sa Jarmusch iba tak nesie na modernej americkej nezávislej tvorbe, ktorú kedysi formoval, že je akosi menej samým sebou. Na tom nie je samozrejme nič zlé, Jarmush sa viac baví, ale akosi mám pocit, že to, čo nám tu zdeľuje, nie je ničím originálne (osamelosť, hriechy a pochabosť mladosti, ale aj nenapraviteľnosť starého don juana) a pozeráme sa iba na príjemnú nezávislú jednohubku. Účast hviezdnych herečiek je tu skôr zneužitá na väčšie a menšie cameá, špeciálne Tilda Swinton s otvorením dverí, prehlásením jednej vety a ich zatvorením je absolútne nevyužitá. Najmä preto, že maskéri a kostyméri si s ňou dali prácu a je to jej jediná úloha, kde mi pripadala sexy. Takže v tomto prípade Jarmusch nemiestne provokuje. Zlomené kvetiny mi pripomínali Všade dobre, prečo byť doma, lenže tie vznikli neskôr, takže možno sa Jarmuschovým filmom trochu inšpirovali. Postavy sú skôr figúrkami, ktoré nahrávajú Jarmushovým predstavám, čo nimi chce povedať a majú vyvolávať u diváka úsmev, skutočné trýznivé pocity tak pociťujeme až pri záverečnom zábere na Murrayho tvár, kde pochopíme, že tento film je nakoniec smutná dráma osamelého človeka. 70%. (12.03.2013)

Mně se to líbilo a vůbec nemám nejmenší problém se závěrem, přes který se spousta lidí nedokáže přenést. Pokud nemáte rádi otevřené konce, tak bych doporučoval, abyste ze svého repertoáru vynechali Jima Jarmusche, neboť ten je tím naprosto typický. Navíc, ten kdo "zakončení" příběhu postrádal, tak se obávám, že mu zcela unikla poetika celého filmu. Konec musel být zákonitě ve stejném duchu, jako celý film. bylo by z filmového hlediska nelogické to "nějak" zakončit a ani to nebylo vůbec důležité. Snímek bych zařadil do existencialismu. Trošku mi svojí poetikou připomínal Camusova Cizince. Stejně jako tamní hrdina, tak i zde Bill Murray, tak nějak odcizeně a rezignovaně šlapal po světě a čekal, co se ještě stane. Na své cestě, ke které se nechal ukecat svým černým kámošem, pozoroval rozličné lidské osudy, které nijak nehodnotil. Zaujímal skutečně pouze roli tichého pozorovatele. Trošku mi hlavní hrdina připomínal mě samého, a to nejen zálibou v počítačích a ženách. Tudíž jsem se dokázal dokonale naladit na vlnu tohoto filmu a moc si jej užil. Tohle se Jarmuschovi zatraceně podařilo. Leč se to na první pohled nemusí zdát, tak tento film má opravdu velkou myšlenkovou hloubku. Závěr snímku je naprosto úžasný. (22.04.2019)

Další z filmů Jima Jarmusche rozhodně neztrácí své kouzlo. Skvělý humor, humorné zápletky a zapletený Bill Murray ve víru svých bývalých přítelkyň! :) Prostě snímeček, u kterého se bavíte od začátku do konce. :) (12.01.2006)

Obrovsky citlivý film, ve kterém naprosto exceluje Bill Murray, který se skrz svou postavu nevydává do světa jen proto, aby našel syna, ale spíš proto, aby našel sám sebe... (09.07.2008)

Murraye moc nemusím a Mrtvý muž se mi líbil daleko víc. Jedinou "atrakcí" v tomhle filmu byla Lolita... (10.07.2008)

Bill zvládá s naprostým přehledem ženskou přesilovku. Nejvíc mi asi v hlavě utkvěla závěreční scéna z filmu. (19.05.2014)

Na první pohled by se mohlo zdát, že tenhle film je pomalý, nudný a že se v něm prakticky nic neděje. O dialog tu prakticky nezakopnete a vše je spíše jakousi pohlednicí ze života. Procítěné nicnedělání Billa Murrayho je naprosto unikátní herecký styl, který k tomuto herci už neodmyslitelně patří. Jen díky tomu je film tak emotivní a silný. Velmi pěkná práce a mých 75% (08.07.2012)

Líně se vlekoucí pohodovka o hledání sebe sama, kde jediným trochu hořce ironickým moudrem zůstává Žij pro přítomnost, páč nic jinýho nemáme.  Vtipné tak nějak samovolně, poněvadž Bill Murray je komikem i ve vážné roli. Udržet onen stoický výraz, když vám někdo řekne, že je komunikátorka se zvířaty, to chtělo opravdu velkou dávku sebekázně. A tak doufám, že se někde nedočtu, že se ta scéna točila desetkrát, páč Murray se nedokázal nesmát,  Za mě  po delší době skvělá člověčina a la Jarmusch, kde se toho na první pohled moc neděje, ale stačí se všem těm jeho bejvalkám dívat pozorně do očí, ale opravdu pozorně . I když teda chápu u Sharon to i díky její dceři není jednoduchý... (24.01.2024)