Obyknovennyj fašizm
Obyčajný fašizmus
Triumph Over Violence
Ordinary Fascism
Režie:
Michail RommScénář:
Michail RommKamera:
German LavrovHrají:
Michail Romm (vypravěč), Marlene Dietrich (a.z.), Joseph Goebbels (a.z.), Hermann Göring (a.z.), Adolf Hitler (a.z.), Josif Vissarionovič Stalin (a.z.) (více)Obsahy(1)
Střihový historický dokument, který na příkladu fašismu odhaluje vznik totalitních režimů. Do té doby nevídané využití archivních materiálů popisuje dění v Evropě ve dvacátých až čtyřicátých letech 20. století. Film vznikal za Chruščova, po kritice kultu osobnosti, a dá se v něm jasně vysledovat podobnost mezi Mussoliniho a Hitlerovým fašismem a Stalinovým komunismem. V ruském originálu film komentuje sám režisér Romm, v české verzi jeho monolog přemluvil Miroslav Horníček. (MI-380)
(více)Recenze (55)
Vynikající střihový dokument, který přes míru ironizace a nadsázky podává působivý i výmluvný obraz absurdity a z ní vyplývajícího nebezpečí fašistického a de facto jakéhokoliv jiného ideologického režimu. Film mi asocioval postupy Franka Capry u vytváření Zač jsme bojovali (využití záznamů diktátorů a využití charakteristických prvků - běžně konotujících teror a smrt - k jejich zesměšnění) a Oldřicha Lipského u filmu Happy End (zesílení intenzity filmu na základě ostrého významového i rétorického kontrastu mezi obrazem a zvukem). ()
║Rozpočet $-miliónov║Kino návštevnosť Rusko: 20,100,000 (Soviet Union)▐ Milosrdný Rusovia sa s týmto dokumentom pekne vyhrali, škoda že takýto pekný historický záznam nezostavili aj o sebe určite by bolo na čo pozerať. Nuž ale k tomuto dokumentu na všetko prekvapenie ide o takú šikovnú melancholickú príchuť, ktorá neskutočne sadne v tomto výpovednom dokumente. Vypovedané to je z takým odľahčeným čierno humorným podtónom. Samozrejme trefným na mieru. /100%/ ()
Jeden zrůdný režim ironizuje a varuje před druhým zrůdným režimem. Je to propaganda, zejména v posledních minutách, ale co naplat, kdo umí, umí. Podobně jako sovětské válečné filmy, tak i dokumenty musí redefinovat slovo megalománie. Stovky neznámých záběrů a fotografií, střih, až se z toho protáčí panenky a skvostný výběr hudby. Ke všemu neskonale zábavný Horníčkův komentář, který - vyjma pár proletářských a neofašistických lapsů - varuje před nebezpečím ideologie více, jak leckterý dnešní snímek. Jedno z těch mála významných děl, která vznikají ve společenském vakuu diktátorského režimu. ()
(SSR) OBYČEJNÝ FAŠISMUS je střihový dokument, jehož hodnocení ideologické stránky se u nás nese v duchu "jeden totalitní režim paradoxně kritizuje ten druhý", ale i přes negativní komunistickou historickou zkušenost je naopak výsledná odezva pozitivní, protože valná většina lidí snímek zná s dabingem Miroslava Horníčka. Negativní vyjádření k ideové náplni je dle mého dáno dvěma faktory: 1.) nedostatečnou obeznámeností s historicko-kulturním kontextem, jelikož dokument vznikl ještě za doby Chruščovova tání, které se vyznačovalo destalinizací (a Michael Romm se za svého propagačního LENINA V ŘÍJI veřejně kál a přestříhal ho); 2.) čtením proti textu samotného dokumentu, protože juxtapozicí obrazové a zvukové stránky se odkrývají konstitutivní mechanismy moci, a tak se fašismus dává do kontextu s komunismem a analogicky se varuje před hrozícím nebezpečím návratu krajních podob daných režimů (rok 1964 a 1965 - nahrazení "tajícího" Chruščova "přituhujicím" Břežněvem). Oběma body ale nechci zpochybnit, že je patrná určitá tendenčnost (ignorování paktu Ribbentrop-Molotov, zatímco se poukazuje na ignoranství vladařů ostatních zemí při řešení válečné otázky, poukázání na buržoázní původ u negativních postav ad.), protože se používají prostředky propagandy (náladotvorná hudba, hraní na city spíše než na rozum v podobě přítomnosti dětí a juxtaponované sekvence bez ironického komentáře - matky s dětmi vs. oběti v koncentračních táborech). Výše zmíněné námitky jsou pak smazány oproti originální verzi o poznání ironičtějším dabingem Miroslava Horníčka, k jehož osobě a práci se poutá určitá nostalgie spojená s léty předlistopadovými v jejich idealizované podobě. Rommův původní komentář je mnohem subitlnější, proto je pochopitelné, že originální verze se dočkala výhradně odmítnutí, když dostatečně slyšitelně není patrný sarkasmus a ironie. Při jejím sledování, když se více nesoustřeďujeme právě na zvukovou stopu, zůstává ale nezpochybnitelná obrazová hodnota, která je dána užitím mnoha archivních, předtím nezveřejněných materiálů. ()
Ve své době průlomové dílo nejen ve filmové produkci zemí sovětového bloku, ale euroamerickoruské civilizace vůbec odbočilo od tehdejších sice děsivých, ale v podstatě vnějškových pohledů na nacistickou mašinérii v rovině válečných hrůz a přeneslo těžiště svého záběru do "vnitřností režimu", jeho všedního dne i tlachavé pseudovědy jeho karikatury ideových hodnot. Málokdo a máloco vypovídá lépe o svém zrcadlovém protějšku než právě jedna totalita o té druhé. Dílo, které je pozdním produktem chruščovovsky nedůsledného tání-otěpeli, nalezlo později svůj hraný protějšek (italský Scollův film ZVLÁŠTNÍ DEN). Důslednost, s níž Romm sledoval svůj záměr, přinesla plody až nečekané. Z původního střihového dokumentu vznikl hraný film sui generis-svého druhu, jehož záměrně věcný, do přehlíživého sarkasmu komentáře i autorského záměru posunutý tón působí jako lučavka na domněle vzácný kov. Předkládané zlato se mění ve svou kočičí karikaturu, domnělý mýtus v hořkou, demotivující iluzi. Proslulý Thyssenův výrok snad upřímného pozdního prozření "Mysleli jsme, že máme před sebou polobohy. Bohužel se ukázalo, že se jednalo pouze o polokretény." (cituji popaměti bez zdroje, nemohu vyloučit dílčí nepřesnost) jen dokresluje tento nevábný výchozí myšlenkový i kulturní půdorys. Romm, pamětník obou světových válek, prokázal pozoruhodnou schopnost nadhledu, sílu analytického pohledu i dokonalé zvládnutí své neobvyklé, velmi svérázné poetiky. Závěrečná slova jeho dobového interview jsou příznačná: "V Německu mi řekli takřka totéž, co v Moskvě. Že jsme se snažili prokázat, že není možné směšovat německý lid a hitlerismus do jednoho celku." Právě tato oproštěná, jakoby fotografická věcnost propůjčuje i dnes působivému OBYČEJNÉMU FAŠISMU nadčasovost překonávající i ty fragmenty dobového režisérova pohledu, jež jsou poplatné dnes zaniklému sovětovému režimu. Učí nás - mimo jiné - jednomu: vážit si rozmanitosti, nenechávat se spoutávat jednorozměrnou plochostí apriorismů a předpojatostí, neztrácet, ale naopak rozvíjet a prohlubovat svou schopnost nacházet perly i v nejméně příjemných kalech a rmutech. ()
Skvěle zvládnutý dokument, kterému lze vytknout snad jen jedunou věc: že jaksi "zapomíná" na pakt Molotov-Ribbentrop. ()
Obyčejný fašismus je rok od roku vyčpělejší ironizací témat, která nepotřebují arogantní kontext šedesátkového bezčasí, aby byla aktuálnější. S každou reprízou jsem unavenější, Horníčkův komentář posouvá celý význam kamsi do jeho Hovorů H, raritnost některých dobových materiálů je přebita pavlačovým hodnocením údajně příliš kyprých stehen německých hereček. Co mělo být vtipné, je trapné, co mělo být poučné, je pouze naivní. V originále Romm sice není tolik žoviální, přesto tehdejší apel dnes už naprosto nerezonuje. ()
Výborně sestavený dokumentrání film s mistrným slovním doprovodem M. Horníčka, že člověk nevnímá jeho délku. Běžel u nás v kinech začátkem 70. let a 1x byl i v TV někdy v 80. letech pod názvem "Obyčejný fašismus". Bylo by dobré ho občas alespoň v TV znovu promítnout. Nenechte si ujít!" ()
Dnes lze s jistotou říci, že tento epicky ztvárněný dokument se velice povedl. Film se nepokouší posuzovat pravdu, ale ukazuje a předkládá praktiky a názory, často formulované dobou a jejich vlastních parametrů. Dnes už jenom zřídka se dostanou na povrch takové informace, o kterých někdo nemá ani šajn. Žádný film tohoto druhu jsem vlastně už neviděl. ()
Naprosto unikátní, skvělý dokument, který získává body ironickým nadhledem a humorem, který jeho vyznění nejen nezeslabuje, ale ještě umocňuje. Doporučuji starší komentář dabovaný Miroslavem Horníčkem. ()
Je možné se u dokumentu o fašismu upřímně zasmát? Ano, je. Miroslav Horníček nám tady se svým typickým nadhledem a silnou dávkou ironie a sarkazmu, představuje pohled na individuálnost osobnosti, ale také na samý opak. Ztrátu individuality a podřízení se bezmyšlenkovité vizi. Rekapitulace druhé poloviny 30.let nejen v Evropě, je zde obohacena o záběry, které nelze nikde jinde vidět. Nacistické týdeníky i Hitlerova soukromá sbírka. Jediné co zde bohužel záměrně chybí, je obraz 30. let v Rusku, kde vládl neméně krvavou rukou druhý fanatik. Naopak ruský soldát, je zde ukázán jako hrdinný a skoro osamocený bojovník proti fašismu. Nebýt této nejspíše nutné zaujatosti, jednalo by se o naprosto bezchybný a objektivní obraz proměny jednoho civilizovaného a kulturně bohatého národa v loutky, které nemyslí, nýbrž pouze jednají. ()
Žádný politik na světě ještě nikdy nestál za to, abychom za ním slepě šli. A přesto se vždy najdou lidé, kteří svého guru následují i do horoucích pekel a strhávají s sebou masu. Rommovo pojetí vzestupu a pádu jednoho politika nezapře dobu vzniku, dobu velkých hrdinských eposů o Velké vlastenecké válce, nevyhne se uměřené dávce sentimentu a kochání se dokonalou současností. Zároveň však s nadhledem a mimořádnou ironií předkládá studii rozkladu jednoho kulturního a kultivovaného národa, který se po určitou dobu rozhodl prezentovat primitivním barbarstvím. ()
Pokud je Rommův původní komentář alespoň z poloviny tak ironický jako Horníčkův doprovod, musí i originál být skvělý. K tomuto filmu mám osobní historku - kopii snímku jsem získal stažením od nějakého uživatele z Číny, podle IP adresy. Ovšem komentář byl zřejmě japonský a proto jsem film uložil do archívu. Český zvuk pak dodal nějaký kolega z Tuzemska a já si konečně mohl vychutnat tento skvost Mistra Romma. Ale skoro bych se hádal, že český komentář Horníček přeci jenom autorsky ovlivnil, je totiž opravdu, jak píší kolegové, geniální. Dokonale přečtený pečlivě sestavený obsah. Stojí za to vidět, rozhodně ano. ()
Dobovými scénami doplněné oficiální nacistické filmové materiály a z nich sestříhaný dokument stojí na „Lustigovském“ motivu idyly, která je náhle uťata nečekaným momentem hrůzy. Maminky s kočárky a šťastnými dětmi se prvoplánově střídají se záběry zubožených těl koncentračních táborů. Vše dokresluje nepříliš vtipný ironický hlas vypravěče a neustále se připomínající myšlenka propagandy, která se snaží těžkopádně zesměšnit druhou propagandu. ()
Výnimočný dokument ide tak povediac úplne pod kožu, detailne analyzuje vznik a podstatu fašistického zriadenia a naratívnym spôsobom zobrazuje jeho priebeh. Už prvý prestrih na začiatku, keď sme svedkami scén povojnovej mládeže s obrázkom zastreleného dieťaťa, nasvedčuje stavbu dokumentu. Ale netreba očakávať obrázky z vojny ako takej, celý film je o podhubí fašizmu. Sarkastický a ironický komentár ( Miroslav Horníček ) len dokresľuje absurditu režimu. Paradoxom zostáva, že totalitná krajina akým bol Sovietsky zväz, sa zhostila kritiky iného totalitného zriadenia. Bolo by zaujímavé vidieť podobným spôsobom natočený film "Obyčajný komunizmus". Ale to je už o niečom inom. V každom prípade sa jedná o veľmi zaujímavé, jedinečné dielo a mal by si ho pozrieť každý. ()
Tenhle film byl natočen Sověty, o fašistech. I přes tento trochu nedůvěryhodný fakt se jedná o zajímavý snímek. Dozvíme se sice, že fašisti pocházejí převážně z podnikatelů, a válka že se v podstatě začala až roku 1941, kdy fašisti vtrhli do Sovětského svazu, ale to je tak vše, co se dá zpochybnit. Nejzajímavější jsou rozhodně různé dobové dokumenty, kupříkladu fašistický instruktážní film pro mladé manžele – ti by si v zájmu zachování árijské rasy měli tolerovat nevěry. Takřka okouzlující jsou i fotky Hitlera před zrcadlem, zkoušejícího si jednotlivá gesta. Ironický komentář Miroslava Horníčka (tedy Horníčkovo dabování komentáře původního) tento obraz vtipně prováže s praktickým použitím těchto gest na jakémsi srazu. Nemůže být účinnějšího zesměšnění německého diktátora, než obnažení jeho hereckých praktik. Stejně, snad i více, vtipně se film naváží do Mussoliniho. Na něm není směšná jeho přetvářka, ale on sám. Jeho grimasy ve chvílích, kdy doufal, že ho nikdo nesleduje stojí vskutku za všechny peníze. Nedá se samozřejmě říci, že se jedná o dokument, ve smyslu „to, co se vskutku stalo“. „Obyčejný fašismus“ si vybírá jen to co chce, jen to, co mu poslouží k zesměšnění fašistické ideologie. O to zajímavější je, že si nevymýšlí žádné vlastní cestičky, ale jednoduše čerpá z nacistických archivů – jen ať se zesměšní sami. Tedy než dokument, lze tento útvar označit za jakousi filmovou karikaturu. Karikaturu, která vás obohatí, i pobaví. ()
Pravda, Obyčejný fašismus je poněkud poznamenán dobou, ve které vznikl, a tak pochopitelně nechybí četná upozornění na Hitlerův buržoazní původ či na spiknutí velkokapitalistů, kteří dostali nacisty k moci. (I když, ne že by to nebyla pravda.) Přesto se jedná i dnes o fantasticky zrežírovaný dokument s mnoha unikátními záběry - a to vše je samozřejmě ještě podtrženo v české verzi geniálním Horníčkovým komentářem. Krom toho, jde o jeden ze základních kamenů moderní dokumentaristiky. Doporučuji ke shlédnutí každému! ()
Místní intelektuálové a historikové samozřejmě v 80% případů nekomentují film, ale své názory na podstatu režimů a států, totalitarismus apod. Nechtěl jsem, ale musím položit tři otázky všem, co si myslí, že SSSR a nacistické Německo bylo stejné: 1) Jak je možné, že by totalitní režim mohl dokonale, jak sami tito uživatelé přiznávají, zachytit podstatu nacistické diktatury, když by tím odhaloval sám sebe? V tom případě by SSSR destabilizoval sám sebe před zraky svých občanů = diváků, čímž by se dostal do zvláštního rozporu, protože jako správný totalitní režim by měl likvidovat jakoukoliv známku vlastní pokleslosti, nedokonalosti atp. a likvidovat své kritiky, jímž by se de facto M. Romm stal. A ne, aby to natočil Mosfilm! /// 2) Spojená s první otázkou: Když kritizuji druhého člověka za špatné chování a sám se chovám identicky, nemůžu přeci z psychologického ani jiného hlediska přesně a výstižně odhalit příčiny špatnosti jeho chování. Jinak řečeno, jak je možné, že SSSR výstižně popsal nacismus, když se měl chovat stejně a pravé příčiny jeho chování mu měly být skryty, jelikož objektivního zhodnocení je schopno jen netotalitní vědomí? /// 3) Tento film je právě ukázkou, že SSSR byl schopen sebereflexe: vždyť kritice Stalinova kultu se nedalo díky popisu Mussoliniho/ Hitlera vyhnout a přesto je ve filmu velmi sugestivně zachycen, i když muselo být jasné, že jen 12 let po smrti Stalina to každý Rus pozná! Jak je tedy možné, že se totalita mění a sama kritizuje, když má být všemocná a neměnná, jelikož je přeci totalitní a ovládá všechno a všechny a nemá proto důvod ke změně? ()
Čakal som konkrétny a podrobný rozbor fašizmu a nacizmu, síce som sa obával, že vzhľadom na Sovietský zväz, kde to bolo vyrobené, tam chýbajú mýty a príklady zneužitia národných a sociálnych otázok, že tam budú absentovať zločiny druhej strany ako masakre v Katyńi, či hladomor na Ukrajine, ale tak nie je to zlý dokument. Je urobený jemne vtipne, s nadhľadom, no práve to, že je to len taký voľný dokument, síce mierne chronologický, to mu možno trocha uberá. Život ho vyrobil sám, prakticky to stačilo len sfilmovať a tú veľkú obeť, aby sa nikto nad nikoho nenadradzoval, tak na tú pamätajme. ()
tak, jasně, dalo by se to shrnout v pár větách...alá giblma **, ale, střihovej dokument je to fakt netradiční a i přes délku velmi koukatelný a nenudící, pak díky ironickému komentářu Horníčka nabývá na větší zajímavosti (by mě zajmalo, jak se liší od originálu, ale koukal sem na tu počeštěnou verzi, ale řekl bych, že ta ironie bude skoro stejná, přecijen, vemte si y záběry, je zajímavé, protože spousta takových se do jiných dokumentů o nacismu a válce většinou nehodí, ironický komentář je asi nejlepší spojovací forma). Jenže problém je v místě a době vzniku, jeden totalitní režim si hraje na něco lepšího než ten druhej, ano, opisovali od sebe, no, řekněme, že asi spíše Hitler nejprve od Mussoliniho a pak i od Stalina a dalších. Jinak jasně v 64, 65 (nebo, kdy to dělali, ale asi dlouho, protože materiálů muselo být mraky) to už bylo v SSSR volnější nebo v 1. pol. 60. let, nejsem si jistý, ale občas se má za to, že se to pak taky trošku zvrtlo s jinačími soudruhy - Břežněv a spol., ale o to nejde, pořád se lidé posuzovali podle původu a pořád Vám započítavali, co vlastnili vaši předci, jestli jste byli ve straně - viz. ta úvodní idylka a přijímačky na vejšky, ale jasně, řekněme, že doba vlády nacismu byla podivná, pro většinu Němců to asi byla až do té doby, kdy se jim přestalo dařit ve válce také jistá idylka, měli se lépe než ve 20. letech - tedy to jsem vydedukoval ze všech možných dokumentů a knížek a mám toho nastudováno už celkem dost k téhle době. V dokumentu se furt pracuje jen s výrazem fašismus, jistě, byl to fašistický režim, ale od ostatních se lišil - byl systematičtější a tvrdší (ohňové průvody nebyly tak chaotické jak v Itálii :), ale říkali si prostě nacisté, ano v dokumentu to vysvětlují, že to byl socialismus jakoby naoko (Hitler se také obracel na dělníky a rolníky, jako za Stalina), protože ho podporovali velcí kapitalisté, což je teda fakt, ale jinak víte, co, spousta věcí je značně zjednodušená - pochopitelně na úvod to stačilo (stačilo) - pro zasvěcení do tématiky, pro poučený mas (jo, zase mas, nic proti, ikdyž o hlouposti mas tam rusáci mluví, ale bez podobných mas, prvomájových průvodů a manifestací, co by zmohli...že..) o tom, co je dobro a zlo - tedy, že dobro je teď a zlo bylo tamto dříve... Pochopitelně, že nebudou do lidí cpát spoustu všelijakých příčin a souvislostí a principů, potom by z toho mohli mít docela zmatek, ale já to tak beru nacismus byl skutečně velké zlo, o kterém nelze moc pochybovat (ikdyž občas někdo chválí ten řád a že dal Hitler lidem práci a dálnice :) - ovšem jen na chvíli, pak byl klidně ochoten všecko, co vybudoval zničit, asi to bral tak, že to bylo jeho dílo, tak na to měl právo :), v druhé světové válce to nakonec byl skutečně do značné míry boj dobra se zlem (dodnes se to tak prezentuje), jindy to už tak patrné nebylo, nacismus byl nakonec zhoubný pro samotné Němce, dobře, jenže ve skutečnosti to zas až tak jednoduché nebylo, dnes už víme, že se paktovali Němci s Rusy, že na ruském území zkoušeli Němci zbraně, že na Polsko zaútočili vlastně oba státy, Katyň je taky zajímavá část historie atd., artd., Stalin, nj, ten to měl vychytanější jak Hitler, dneska není zdaleka tak nenáviděný, stále je pro mnohé a i pro nové generace silným vůdcem, vojevůdcem.....20. století bylo nejkrvavější a nejbláznivější, nejdynamičtější, nejdramatičtější, nejvíce změn, západní vlády rozmach nacismu v Německu skutečně značně podcenili, háknkrajce všude, hajlování, masy, naivita - hloupost, no, většina lidí je už prostě taková (a všude na světě), tento dokument je stále značně unikátní, je tam spousta výstižností, k moci se skutečně dostala lůza, pologramotní dobytkové, Hitler neměl ani maturitu, další vrcholní nacisté by také v běžném životě za normálních okolností neuspěli, no, Výmarská republika normální nebyla, byla to doba reparací, inflace a krize, ale samozřejmě nacistický režim byl šílený, avšak velice vychytralý, ta přeuniformovanost, člověku to ani moc z jiných dokumentů nedojde, a celá řada dalších věcí, třeba nacistická kultura, byla to zjednodušená monokultura, násilí, historický revizionismus, byl to režim šovinistický, kultura celkem sexistická (ale dneska je možná víc :), to tak trochu nakousli, že žena byla určená převážně na rození Němců, na druhou mě napadá, že nacisté také pracovali s ironií, že to je takové typické pro totalitní režimy, že také útočí na city.... ale i dneska, nahlédnu-li namátkou do bulváru, zapnu si něco na tv nova, tv fox apod. a také mi někdo řiká, co si mám o čem myslet :) :), ale neva, nacisté dělali neméně pěkné výstavky a točili dokumenty o bolševickém Rusku, spousta lidí si to ještě z protektorátu u nás musela pamatovat, ale RUsové pak osvobodili, západ zradil - Mnichov, tak se přeorientujem na východ a zvolíme si KSČ, no i Hitler se dostal k moci demokratickou cestou a pak díky několika málo fíglům demokracii zavrhnul, což udělali u nás soudruzi také, a jinde, ale to je fuk, ani mi vlastně tolik neva, že dokument rudě zabarven, teda není to uplně patrné, ale je to tak, je to zábavný dokument, ale dneska bych to už asi jako dokument na úvod k tématu nemohl doporučit, chápu třeba koment - ghatos** - oba režimy, státy dělaly velice podobná svinsta, oba režimy chtěli vytvořit nového člověka, komunisté a dodnes to tak trochu mají, věří, že člověk může být skromnější a solidárnější a apod., Němcům si myslím, že se plán až tak nepovedl, přecijen, psychopaté od přírody, a ti, které lze vychovat v psychopaty není ve společnosti zas až tolik, tedy dost na SS, tj, ale.....no, v Rusku a jinde se to také nepodařilo, spíše se oběma a to vlastně chtěli spíše - podařilo vyprodukovat masy průměrných, potlačit spostu vyjímečnosti - inteligence, umění - no, nejvíce ironie je nakonec v tom, že jak moc byly ty režimy stejné, ale mě to neva, protože si myslím, že vím něco víc, jistě, nezažil jsem ani jedno, ale to ani většina z vás, tak třeba to nebylo až tak strašné, tedy ve smyslu, že by se nedalo vůbec žít, tedy ani Němcům a lidem v socialistických zemích, Flego ***** - jasně, jasně, dal by se natočit parádní dokument Obyčejný komunismus, ale celá řada dalších obyčejných dokumentů s ironickým komentářem - napadá mě Michael Moore, ale ona to možná čistě ironie není. Jako je jasný, že nacistickej režim byl hrůznej, ale zároveň směšnej, spousta záběrů si o to koledovala, ale fakt je ten, že ironie asi nejlepší forma pro obyče. človíčka - v dokumentu házeli vinu na meštáky, no, ono je to fuk......no, já nevím, dokument mě bavil, nejsem si jistej, ale nebyla ještě nějaká jiná verze, kterou namlouval někdo jiný....je to možný.....konec je celkem konspirátorský, třeba ty delfíni, mimochodem v té době je začali lidé zneužívat - zakládat všelijaké vodní světy a podobná trápení....jo...a těch 20 miliónů Rusů fakt obětovali.....dost bezohledně....Hitler Němce proti Rusům a Stalin naopak... :( No a ta zvěrstva, občas se dá nají zmíňka o tom, že ve spolešnosti je asi až 20 procent lidí, schopných zla, podle nějakých výzkumů lze vrahy udělat z kohokoliv - jistě válka, vojáci, ale třeba to vraždění v Sovětskym svazu, tam se projevili opravdový sadisté, a Rusové, nebo my je máme také, po válce třeba také občas někdo využil situace a uspokojil své choutky, mnohdy se má za to, že k tomu neměl důvod - mstil se jakoby za druhé...na....někom..jedno kom......nj, to jsou ta tabu, i to, že většina lidí se dá zneužít a nakazit nějakou zlou ideologií....tedy, že je hloupá...ta část s totální válkou....protože přecijen Židů nebylo v Německu tolik, tak to zlo šlo trošku mimo většinu lidí......tedy....ano...Křišťálová noc, ale většina lidí nevěděla.... () (méně) (více)