Tvoje, moje a naše

Jde přesně o ten typ rodinného filmu, který ničím neurazí a zároveň ani nenadchne. Děj je hodně jednoduchý a nabídne několik usměvných scén. Děcka obou rodin se mi zdály v některých situacích poněkud nepřesvědčivé. Už jen fakt, kdy rodina má 18 dětí je nepředstavitelný, ikdyž ve filmu je s trochou nadsázky možné všechno. (28.10.2015)

Televizi jsem zapínala s tím, že tohle bude ryze nepříjemný zážitek. Nemám ráda Dennise Quaida, český dabing taky příliš nepotěšil, ale párkrát jsem se opravdu zasmála. Jedna celá hvězdička je za vtip se skautíkem s odznáčky za stahování zvěře z kůže a, cituji, "sexy debilem", druhá za tu omáčku okolo. Jinými slovy, viděla jsem horší filmy a na jedno shlédnutí, pokud od tohoto filmu nic neočekáváte, se můžete i pobavit. (26.04.2009)

Jooo...., vypadat v padesáti tak neodolatelně a sexy jako Dennis Quiad a Rene Russo, a k tomu mít asi miliardu dětí - tak to se rozhodně otevírá kudla v kapse každému, který vypadá hůř ve svém věku i s jedním dítětem :D :D Tenhle film je sci-fi se vším všudy...Mít dohromady 18 dětí a zvládat to všechno levou zadní :D :D Vtipné - asi tím bylo myšleno to označení "komedie". Tenhle film považuji přesně za ten typický pro pubertální slečny, které se ztotožní s hlavníma mladýma hrdinkama a poté nedokáží pochopit realitu :D :D Pro mě tenhle film fakt není a lituji, že jsem u něj strávila ten čas... (28.09.2014)

Komedie, která je variací na seriál Krok za krokem. Podobná také filmu Dvanáct do tuctu. Klasická zápletka - děti, které se vzájemně nenávidí, protože se nechtějí dělit o svého rodiče. Takže proti sobě zprvu bojují, pak se snaží naštvat rodiče, rozeštvou je a nakonec se snaží vše napravit, protože se vlastně mají rádi. Banální zápletka, od které nemůžete čekat žádné velké herecké výkony, ani nic převratného. Přesto dobrý oddechový rodinný film. (25.04.2009)

On osm, ona deset (ale šest adoptovaných), dohromady 18!!! Quaid ani Russo nepatří mezi mé oblíbnence a zřejmě podali standardní výkon. Sluníčkem poměrně banální, naštěstí ne dlouhé komedie, je maličká Linda Hunt jako paní manionová. Když si míchá Martini se dvěma olivami a sleduje vrestling, případně když uklízí a za oknem se dějí věci - to se dějí věci. A na otázku jak se jí líbí nový dům vece: “Je potěšitelné žít ve státě, kde bují klíšťová encefalitida.“ Jinak děj postavený na dvou odlišných povahách - puntičkářském admirálovi a bohémské módní návrhářce - je předem jasný a po klasické scéně se zubní pastou už moc nepřekvapí. Ovšem klid Russo ve všech situacích s dětmi je obdivuhodný. Když jde otec „na rande na slepo“, jedno z dětí se bezelstně zeptá „A ona nevidí?“. Po všech peripetiích a naschválech v souladu s hollywoodskou tradicí děti zjistí, že by bylo fajn mít zase oba rodiče. Jen by mne zajímalo, zda si ještě pořídili nějaké to naše… (06.06.2008)