Tvoje, moje a naše

Výborná komedie, která mne dokázala rozesmát. Už do začátku víte, že to nemůže dopadnout jinak než dobře, i přes neskutečné úsilí dětí, rodiče rozdělit, i přes chaos, který v nově vzniklé rodině vládne. I přes vylomeniny, které děti dělají. A to se mi na ní líbilo, že i když se zpočátku nesnášeli, dokázali se spojit, pokaždé pro věc, ve kterou věřili. Na filmu nemám co vytknout, nebyl nijak dlouhý, ani se netáhl. Jediné co můžu udělat, je jej doporučit, protože já se při jeho sledování dokonale pobavila. (26.11.2017)

"Krok za krokom" vo filme ,ale na stereoidoch. Začiatok naznačoval oveľa väčší potenciál  ako z toho dokázali vyraziť.Rodičia OK, ale zostava deciek stojí za milú kedveš.Je ich skrátka veľmi veľa. Zbytočné šialenosti ako  v sám doma film skôr zrážajú ako ho ťahajú vpred či nahor. Napriek tomu rodinné filmy s René či Denisom sú stávka na istotu. (21.06.2021)

Škoda, že zůstalo jen u romantické, bohužel ale nijak originální a dost průhledné komedie. Ne, že by se na to nedalo dívat, to zase jó a se svojí drahou polovičkou to bylo určitě ještě lepší, ale některé "psí kousky" mi přišly hodně přitažené za vlasy, někdy trapné a někdy to vypadalo, že režisér už neví co by, tak tam střihnul zmatený nákup v obchoďáku. Aspoň, že se povedl casting. (20.04.2009)

Hollywoodský megamagnát si pozve na kobereček šéfy společností Paramount Pictures, Universal, 20th Century fox atd. a začne točit velkým losovacím bubnem. Zastaví buben a vytáhne z něj papírek. "Takže tentokrát je to Paramoun Pictures." Šéf společnosti se zatváří kysele a naštvaně odchází. Megamagnát na něj ještě zavolá: "Ale no tak, Michaeli, víš přece, že to děláme každý rok. Někdo ty rodinné sračky točit musí, tak něco vyblijte..." ____ Mimochodem, otřepaná emerická fráze: "Uvědomili jsme si, že rodina je to nejdůležitější..." nikdy nebyla křečovitější, jak v tomto filmu. (22.12.2015)

Všichni máme svoje sny. Třeba i sny o tom, že nás oblíbený herec se přece nezaprodá úplný blbosti. Kdysi jsem měla tenhle sen i o Dennisu Quaidovi, kterého jsem znala z dramat jako je Traffic, Frekvence a Hráč nebo z příjemných komedií ve stylu Pasti na rodiče a V dobré společnosti. No, ten sen právě teď skončil a zajímalo by mě, nakolik byl Quaid zoufalý, aby přijal roli, ve které nedělá vlastně nic jiného, než pochoduje v uniformě, píská na píšťalku a ještě se nechá polít nějakých hnusným zeleným slizem. Jen tak pro orientaci: Yours, Mine and Ours vypráví o vdovci/admirálovi, který se jednoho dne potká se svojí láskou ze školy, momentálně taky vdovou (jinak úspěšnou umělkyní), a ti dva se vezmou. On má 8 dětí, které ho poslouchají na slovo a řídí se předepsanými pravidly, ona má dětí deset a ani jednomu disciplína nic moc neříká. Už podle základu se dá tušit, že do civilnosti In Good Company má tenhle film sakra daleko, jenže on má stejně daleko i k vtipný komedii. Scénář vlastně nehraje žádnou úlohu, vůbec vás nemusí zajímat, kdy se naše hlavní dvě postavy v podání Quaida a Russo vezmou, jak se jejich vztah vyvíjí nebo kdy se rozvedou, protože to ve filmu stejně neuvidíte. Jediné, co celých 90 minut sledujete, je totiž přehlídka toho, jak se dá ničit nábytek domu. Plus jako bonus morální poučení na závěr, kdy vám film dokonale předvede, že i lidi, kteří si vůbec ale vůbec nejsou podobní, můžou být těmi nejlepšími přáteli. Sakra, Dennisi, do čeho ses to zapletl? (24.10.2006)