poster

Johnny si vzal pušku (festivalový název)

  • USA

    Johnny Got His Gun

  • Slovensko

    Johnny si vzal pušku

Drama / Válečný

USA, 1971, 111 min

  • Misery
    *****

    Můj komentář bude asi zkreslený knihou, kterou jsem dočetla ten samý den, kdy jsem zhlédla film. Kdybych měla hodnotit sílu příběhu, pět hvězdiček by nestačilo. Z obyčejného kluka se následkem úrazu stává myslící torzo promítající si svůj předchozí život. Pomalu chápe, že již nikdy nebude slyšet nic víc než dávné zvuky minulosti, neuvidí svou milou, nedotkne se jí.... Neví ani, zda je ve své rodné zemi, zda jeho blízcí vědí, co se s ním stalo. Nejsilnější scénou (kromě závěrečné) pro mě byla ta, kdy postarší sestra, která by mohla být hrdinovou matkou, otevře okno a na ležící torzo dopadnou paprsky slunce. A on je zase na chvíli doma a šťastný. Brečela jsem a moc. Ten film snad musí zasáhnout i cynika. P.S. Formě nemám co vytknout, kniha je kniha, ale film se povedl moc dobře. Funguje stejně, i když z vnějšího světa víme víc a z hrdinova nitra o trochu méně. Doporučuji(9.3.2008)

  • Dadel
    ****

    Film podle jednoho z nejlepších protiválečných románů všech dob - ´´Johnny si vzal pušku´´ od Daltona Trumba ( kdysi jsem četl a mohu jen doporučit, ještě lepší než film, vyšlo i v češtině). Pojednává o mladíkovi, který v první světové válce přišel o obě ruce, obě nohy, zrak, sluch a řeč. Pro vedení armády to není dobrá reklama, tak v nemocnici uklidí jeho lůžko do skladu pro údržbáře, aby nebyl na očích veřejnosti. Mladík se probouzí, nechápe, co se s ním stalo, neví, co je skutečnost a co sen. Postupně mu ale dojde děsivost celé situace, snaží se s okolím komunikovat, ale neví jak, chce umřít, ale neví jak, a...vše končí jednou z nejsilnějších katarzí, jakou jsem kdy četl._____Film, navzdory tomu, o jak nefilmovatelnou látku se jedná, dopadl nadočekávání dobře, možná i proto, že ho režíroval sám autor předlohy. Přestože polovinu filmu pouze sledujeme v černobílých záběrech torzo s maskou na obličeji, ležící na lůžku a posloucháme vnitřní monology, film má spád. Ostatní části filmu jsou barevné flashbacky, sny a halucinace. Knihu i film zpopularizovala koncem 80. let skupina Metallica (i já se ke knize dostal touto cestou), když se jimi inspirovala při psaní textu ke skladbě One, a záběry z filmu použila do videoklipu. Hold my breath as I wish for death, Oh please god,wake me....(7.11.2006)

  • Dionysos
    *****

    Jaký je rozdíl mezi snem a realitou? Ovládáme-li skutečnost a jsme-li schopni ji změnit, jsme v realitě. Jestliže však okolí ovládá nás a my nejsme schopni skutečnost měnit a natož ovládat, nesmíme se přeci nechat mýlit: tohle není realita, to je přeci sen! Anebo noční můra. A co když se sen stane realitou? A že válka a armáda může zajistit, že se z této reality neprobudíte, nám film nepředkládá jen jako kavárenskou metaforu, ale jako do všech důsledků moderního světa bomb (a dnes zejména raket) dovedeného zpodobnění osudu jednoho řadového vojáčka, který se jako dobrovolník vydal bránit demokracii pod egidou trvalého míru a s posvěcením Božím (neboli církve). Ale dopustil by tohle opravdu Bůh? Jakožto pro ateistu pro mě tato otázka (pro divácké vyznění filmu naneštěstí!) odpadá, každopádně z formálního hlediska fungují barevné flashbacky vzpomínek, jež se stále více s postupující dobou "hospitalizace" mísí s pokřivenou skutečností snů, a černobílé obrazy nemocniční/ lidské reality skvěle.(7.3.2014)

  • NinonL
    ****

    Pohled mladičkého amerického vojáka, který dobrovolně narukoval v první světové válce na "obranu demokracie". Brzy nato se ocitá na nemocniční posteli bez možnosti pohybovat se a komunikovat. Rozmlouvá tedy jen s divákem a popisuje celý předchozí život. Bezútěšných závěrečných 30 minut z důvodu spoileru utajím.(21.5.2017)

  • Matty
    ***

    Záměrně bezživotnou (touhu žít musí Johnny nalézt) adaptací své burcující knihy Trumbo jako režisér debutoval, díky čemuž není film vyprávěn dle zažitých konvencí a snaží se hledat vlastní jazyk. Vlastní způsob, jak komunikovat s ostatními – stejně je na tom protagonista, uvězněný v tom, co zbylo z jeho těla, bloudící vlastními myšlenkami. Barevné flashbacky, výjevy z války a vojákova života, ve kterých splývá reálné a snové, jsou méně působivé než komorní černobílé scény z nemocnice, doprovázené hlasem naprosto nezajímavě hrajícího Timothyho Bottomse. Sugestivní je film stejně jako kniha díky slovům, nikoli obrazům, působícím vcelku nadbytečně. Máte-li ještě tu možnost, začněte přečtením předlohy a zkuste si TO NIC představit sami. 70%(14.10.2010)

  • - Příběh se stal předlohou k písni One skupiny Metallica, na jejíž videoklip byly použity záběry z filmu. (Kroupa)