Johnny si vzal pušku

Ve zkratce: nápad zajímavý (chlapík bez končetin a většiny smyslů v zajetí vlastního těla), ztvárnění zajímavé (realita černobílá, vzpomínky v barvě), několik momentů až šokujících (závěr a scéna, kde je naznačeno, jak sestra ukájí torzo). Nicméně je to dlouhé. To ať se na mě nikdo nezlobí, ale 111 minut prostě hlavní hrdina nenaplní, i kdyby měl dělat sebevětší skopičiny (což navíc z výše zmíněných důvodů nedělá). Jinak celý tenhle film je komplet na youtube, pokud byste někdo dostal chuť ho vidět. (28.12.2008)

Protivojnový apel zmučenej mysle tela, orezaného na kocku. Kocky mäsa neschopnej hovoriť, vidieť. Ostávajú fragmetny spomienok, sny, horúčkovitá snaha prehovoriť svojou deformovanou formou tela-netela ako cirkusová atrakcia toto: "Aha, kuknite sa, čo z bežných ľudia robia zvrátené chúťky mocných, schopných, ochotných a vždy nanovo rozpútavajúcich vojnové besnenie!" V mene vznešených ideálov umierajú milióny tých, ktorí sú mocou považovaní za vojnový futrál, ktorý leží v hroboch na oltári vojnových veliteľov, ktorí vo vojne zomierajú len zriedkavo. No oltárik v dejinách postavení títo "geniálni stratégovia vedenia boja" už majú. Režisér Trumbo si to formou neuľahčil, výpoveď je podaná netradične, introspektívnym uvažovaním raneného s kopou fragmentárnych výjavov z jeho života, z jeho nočných môr a snov. No vďaka zvolenej forme silné. (29.06.2021)

No doprdele!!! Čekal jsem nějakou otravnou přeceněnou psychedelii a on se z toho vyklubal naprosto brutální film. Zapomeňte na ochrnuté lidi, beznohého Toma Cruise v Narozen 4. července či hlucho-slepou Helen Kellerovou. Tady je za první světové války zraněný voják, který postupně zjišťuje (a s ním diváci), že přišel nejen o ruce i nohy, ale zároveň i skoro všechny smysly a místo obličeje má jen díru. Doktoři ho zachrání kvůli testům a věří, že jeho mozek je mrtvý, ale on vnímá, přemýšlí a utíká z černobílé reality do barevných flashbacků plných vzpomínek na rázovitého tátu, dětství, jeho krásnou lásku i naivní vlastenecké ideály. Jsou tu i psychedelické fantasmagorie, promluvy s Ježíšem či s lidmi z jeho minulosti alias vlastním podvědomím. A člověk je šťastný za každý flashback, aby se nemusel dívat na tu realitu, ve které jsem si přál většinu filmu, aby ho někdo zabil. Při představě takhle dopadnout mě z toho nebylo dobře... a z toho konce už vůbec ne. Ač je spíše drama než opravdový válečný film, přesto jednoznačně válečný film roku 1971. (09.01.2023)

Je mi jasné, čo tým chcel Trumbo povedať, ale zvolená forma je tak hrozne nudná. Asi každú minútu som pozeral na hodinky. Spomienky na otca (Jason Robards) sú ešte v pohode, sny o Ježišovi (Donald Sutherland) už sú dosť o ničom, no tie monológy okypteného tela boli zabiják. Dali sa do toho vopchať aj silnejšie myšlienky. Áno, vojna je hnusná a nerobí z chlapcov chlapov, robí z nich mrtvoly, v lepšom prípade mrzákov, prípadne majú psychické ujmy do konca života, ale dá sa to natočiť aj tak, aby to bolo pre diváka zaujímavé. P.S. Škoda, že ani raz nedali dole ten náhubok, zaujímalo by ma, ako vyzerá človek bez úst, nosa, očí a uší, hlavne že čelo a vlasy mal bez poškvrny. Tak isto aj hruď a brucho, ani jeden škrabanec, či jazvička, ale nemá nohy ani ruky... Proste absurdita a trochu nedomyslená. (25.08.2022)

Záměrně bezživotnou (touhu žít musí Johnny nalézt) adaptací své burcující knihy Trumbo jako režisér debutoval, díky čemuž není film vyprávěn dle zažitých konvencí a snaží se hledat vlastní jazyk. Vlastní způsob, jak komunikovat s ostatními – stejně je na tom protagonista, uvězněný v tom, co zbylo z jeho těla, bloudící vlastními myšlenkami. Barevné flashbacky, výjevy z války a vojákova života, ve kterých splývá reálné a snové, jsou méně působivé než komorní černobílé scény z nemocnice, doprovázené hlasem naprosto nezajímavě hrajícího Timothyho Bottomse. Sugestivní je film stejně jako kniha díky slovům, nikoli obrazům, působícím vcelku nadbytečně. Máte-li ještě tu možnost, začněte přečtením předlohy a zkuste si TO NIC představit sami. 70% (14.10.2010)