Břetislav a Jitka

Příběh Břetislava a Jitky si přímo říká o zromantizovanou podobu. Oldřich Daněk však Jitčin únos z kláštera pojal spíše jako námět pro konverzačku, kdy se srdce dámy a mysl muže získávají především mozkem a jazykem (ve smyslu tvorby slov, vy čuňata :) ). Překvapilo mě, jak dobře sedla (mně jinak těžce nesympatická) Balzerová do "princeznovské" role, má důstojnost, půvab a nakonec navzdory počáteční rozmazlenosti prokáže i odvahu a inteligenci. A jinak ne zas tak známý Břetislav Slováček (byť s hlasem Jiřího Brabce) představuje u nás ne příliš viděný typ mladého hrdiny oplývajícího mužností i charismatem. Ze začátku je poněkud cynický a jedná účelově, ale nakonec i on ukáže, že má srdce. Do toho odpadlý kněz poustevník Jiřího Řehoře se svými pragmatickými hláškami dotváří hlavní trio filmu. "V jistém věku, pokud jde o ženy, začínají být představy hezčí než skutečnost." - "Mnichu, kde se myješ?" - "Proč hned mýt? Bůh deštíčkem umyje." (03.11.2016)

Ačkoli se veškerý děj, včetně akce, odehrává ve verbální rovině, nikterak to nevadí. Atmosféra jak vystřižená ze Starých pověstí českých, perfektní dialogy a navzdory absenci hvězd dokonalé obsazení. Břetislav Slováček byl skvělý chlapácký typ a Eliška Balzerová byla coby Jitka velmi sexy (docela mi připomínala jednu moji známou :-)). 85%. (27.12.2016)

Nedávno jsem přečetl dvě knížky od Daňka a považuji ho za nejlepšího autora historické prózy u nás. Jeho devizou je, že se snaží si vymýšlet co nejméně. Dialogy navíc konstruuje tak, aby z pramenů vycházely, ale zároveň vyvolávaly otázky, odkazovaly na jiné události či osoby. A to mne strašně baví, protože pak je to takový historický kvíz. Tento film je ale trochu jiný. Ohledně Břetislava neměl Daněk příliš z čeho čerpat, takže napsal spíš takovou romatickou kru o setkání Břetislava a Jitky, o tom jak to mohlo být. Neopomněl ovšem poučit nás o Břetislavově "nemanželské" frustraci a politickém pozadí celého aktu, kdy šlo v první řadě o "vylepšení" jeho postavení s příbuznou Konráda II. a tím legitimizaci jeho původu. Výtečný Zdeněk Řehoř- jako komika takového ražení jsem ho ještě nepoznal. 85% (02.01.2014)

Legendu z hlubin českého dávnověku o "českém Achillovi", přemyslovské knížeti Břetislavovi, sepsal Oldřich Daněk velmi moderním způsobem (ovšem s použitím základních historických reálií - viz Břetislavova frustrace z "nemanželského" původu a základní motivace aktu únosu Jitky v podobě snahy o "vylepšení" jeho postavení sňatkem s příbuznou Konráda II). Postava Jitky v podání mladičké Elišky Balzerové není žádná "puťka domácí", ale hrdá a vzpurná žena, která ale včas pochopí, co může pro "svého" Břetislava udělat. Scéna z lesních hvozdů, kdy Jitka, k překvapení Břetislava, předstírá že je stará babizna umírající na mor, je skvěle vypointovaná. Stejně tak následná scéna, kdy si Ti dva (Břetislav a Jitka) konečně padnou do náruče. K tomu zní typická jímavá hudba Luboše Fišera (tak jako předtím zcela rovněž typická hrůzostrašně temná hudba stejného skladatele) a já jsem naprosto uchvácen. V krásné (převážně) exteriérové výpravě se Jiřímu Bělkovi podařilo natočit vskutku krásný historický televizní snímek. (28.12.2023)

Po delší době jsem se s potěšením znovu podívala na tento historický televizní film, jehož hodnota s plynoucím časem v mých očích roste. S odstupem doceňuji herecké výkony, které mi kdysi nepřipadaly nijak mimořádné, ale při porovnání se současnou televizní produkcí, nabyly na působivosti. Také na výpravě se tehdy nešetřilo. Příběh, který se odehrává převážně v exteriéru a s dostatečným komparsem, mne okouzlil řadou vtipných momentů a příjemnou hudbou. I když historickou autentičnost nemohu posoudit, zvedám hodnocení, protože tato zajímavá legenda neztratila nic na své kvalitě a dodnes mi nezevšedněla. (24.07.2016)