Babel
Babel
Babel
Babel
Babel
Režie:
Alejandro González IñárrituScénář:
Guillermo ArriagaKamera:
Rodrigo PrietoHudba:
Gustavo SantaolallaHrají:
Brad Pitt, Cate Blanchett, Peter Wight, Harriet Walter, Trevor Martin, Matyelok Gibbs, André Oumansky, John O'Mahony, Adriana Barraza, Elle Fanning (více)Obsahy(1)
Babel je již třetím snímkem vzešlým z úspěšné spolupráce režiséra Alejandra Gonzáleze Iñárrita a scenáristy Guillerma Arriagy (Amores Perros, 21 gramů). Stejně jako v jejich předchozích společných projektech se i nyní náhodně proplete několik zdánlivě nesouvisejících lidských osudů. Dvojice Američanů, Richard a Susan, je na zájezdě v Maroku. Kvůli Susanině zdraví však musí svůj pobyt zde narychlo prodloužit... Chůva Amelia se bojí, že nestihne svatbu příbuzných v Mexiku. Spolu se synovcem se rozhodne, že tam tajně odjede i s opatrovanými dětmi... V Japonsku řeší mladá hluchoněmá dívka své psychické problémy. Ty jsou způsobené jednak sebevraždou matky, jednak neschopností komunikace s otcem... Synové marockého pastýře dostali kvůli hlídání ovcí od otce loveckou pušku. Samozřejmě ji chtějí vyzkoušet. Kulka letí dál, než mysleli... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (899)
Španělákův příběhový propletenec mám rád, ale je potřeba říct, že tentokrát mně nevtáhnul. Herecké obsazení se povedlo, nemám výtky,především mexické dobroužství a lapálie seňory Amélie. Nicméně japonská ani marocká dějová linie nedokázala ze mě dostat víc než pokrčení ramen ... Alejandro umí líp, uvidíme v dalších kusech. Obzvláště se těším na Revenant - 60 % ()
Pri filmoch s podobnou myšlienkou a podobným spracovaním – viacero príbehov, ktoré na prvý pohľad spolu nesúvisia, no v skutočnosti spolu majú viac spoločného, ako sa zdá – je zaujímavé, ako si vás (v správnom prípade) film postupne dostáva na svoju stranu. A pritom som to v tomto prípade nepredpokladal: prostredia Maroka, Mexika či Japonska nie sú pre oko diváka lahodné, podarilo sa mi však prekonať zahodiť predsudky a vychutnať si to naplno. Dostala ma totiž úprimnosť, ktorá z každého prípadu vyžarovala. ()
A to by nebyl Iñárritu, aby to nebylo něco neobyčejného, neobvyklého. Tři střípky mozaiky z různých koutů světa, které spolu nakonec souvisí víc, než je na první pohled zřejmé. Vzásadě to mohl být docela zajímavý film, který nepostrádal jistou dávku napětí (s tím napětím jsem sledoval hlavně postřelenou Susan - Cate Blanchett), ale taky scény, které bych radši vynechal. Čeho tam rozhodně mohlo být míň, byly záběry na japonskou omladinu, která mi připadala tak nějak lehce retardovaná, nemluvě o evidentní oblibě přírodního bobra u dospívajcích Japonek na začátku jedenadvacátého století... Ta mladá lehce psychicky nevyrovnaná hluchoněmá Japonka byla vůbec libová, kdyby se vystříhaly scény, kde je nahá nebo které jsou trapné, mohl být film výrazně kratší. Vůbec mi to připadalo neskutečně roztáhlý, až uměle natahovaný, o japonské sekci a jejím až trochu zbytečném natažení už jsem se zmínil, mexický střípek mozaiky s tradiční venkovskou svatbou mohl být taky stručnější. Základním kamenem tak pro mě zůstala nit marocká. Ten film jsem vůbec stáhl hlavně kvůli Cate Blanchett, která tu zase až tolik prostoru neměla. Ale svůj part sehrála myslím docela přesvědčivě. No, když už jsem byl u té "nitě", popravdě řečeno, kdybych byl na jejím místě a viděl toho umělce s tím kouskem špagátu, taky bych asi proti "pár stehům" dost protestoval:). Jo a pak jeden kameňák z pouště: autobus nemůže mít puštěnou neustále klimatizaci, protože to přece ... žere benzín. Těžko říct, zda to byl nesmysl pouze českého dabingu nebo to fakt chtěli tvůrci myslet vážně. To, že ti malí čmoudi vystřelili na autobus zepředu a Susan dostala pozdrav do ramene značně z boku, ponechám bez komentáře. Co se týká hodnocení, subjektivně se mi to líbilo víc než 21 gramů, o Birdmanovi nemluvě, takže solidní tři, ovšem asi bez potřeby reprízy v následující päťročnici. ()
Na úvod - ve zdejších komentech se často vyskytuje slovo "vykonstruované". Původcům těchto komentů doporučuji sledovat spíše dokumenty. Já jsem zůstal naprosto v šoku nad tím, jak je film citlivě zpracovaný, s ohledem na zúčastněné rasy a národnosti, bez jakéhokoliv podsunuté zaujatosti. Kde vzniknul hlavní problém v příběhu, vidí divák sám. Souhlasím s tím, že japonská část mozaiky je tam dějově tak trochu navíc, ale stále se bylo na co dívat. Zajímavé je i to, že právě Mexičan natočil film o tom, že utrpení dvou Američanů způsobila mentalita jedinců z Maroka a Mexika. ()
Alejandro má prostě cit pro tyhle propletence lidských příběhů! ()
Tři vzájemně (či spíše jemně) propojené příběhy o tom, že i zdánlivě nepatrné rozhodnutí v dobré víře může mít fatální následky, aneb variace na butterfly effect. Z nějakého důvodu jsem si myslel, že už jsem to kdysi viděl, ale teď mám pocit, že jsem to viděl poprvé. Podívaná to není nijak zvlášť příjemná, ale má určitou hloubku. ()
Podmanivá hudba a skvěle zvládnutá kamera. Stejně tak režie AGI, který film vede jistě a pevně, jenže mě to prostě nebaví. Stále jsem čekal na ten překvapivý moment, kdy se ty čtyři příběhy nějak víc spojí a mě to emocionálně smete, jenže to se nestalo a čím blíž jsem byl závěru, tím více mě film nebavil. Prostě asi nebudu Inárritův fanoušek. ()
Zajímavé, jak může darování jedné pušky naráz zamíchat životy lidí v Maroku, Americe a Mexiku. Slabší než 21 gramů a Amores perros, ale i přesto slušné. ()
Ne tak emocionálně magické, jako předchozí díly trilogie, ale stále senzační dílo, kde Inarritu dokazuje, jak umí skvěle natočit i banální a nezajímavý rozhovor. Bohužel dobré myšlenky scénáře tentokrát trpí na některé příběhové nelogičnosti (Pitt nechce nechat odjet autobus atd.), což po genialitě 21 gramů dost bolí. Doufám, že Inarritu příště trochu pozmění téma, i když citů je v Babelu stále hektolitr... ()
Nejslabší z trilogie. Japonská linka moc do celku nezapadá. ()
Alejandro González Ińárritu je v současnosti jedním z nejúspěšnějších (a zároveń mým nejoblíbenějším - což nebývá obvyklé) režisérským fachmanem a tímto filmem pokračuje v udržování již velice vysoko postavené laťky.Jen blázen mohl čekat,že se mu podaří novým filmem tuto laťku zvýšit,21 gramů je skutečně famozni snímek který Babel nepřekonal,avšak rozhodně se jedná o hluboké a skvělými hereckými výkony protkané dílo.Ta pasáž s hluchoněmou japonskou dívkou mi sice přišla trochu mimo,ale to není důležité.Při současné bídě ve které se filmový průmysl nachází bychom tvůrci jakým je Ińárritu měli postavit pomník. ()
Tato mozaika Ińárritovi příliš nevyšla. Povídky, byť s dobrým námětem, jakoby postrádaly vyvrcholení v cosi závěrečného a uzemňujícího. Nehledě na to, že mi kromě uměle vykonstruovanému můstku do ostatních třech linií naprosto unikl smysl japonské části. Pravdou je, že forma i herecké výkony jsou opět vynikající, ale nezastíní absenci výsledného efektu, který jsem po celý snímek tolik očekával. BABEL tedy nazývám zklamáním, jelikož ve 21 GRAMS jsem byl nadšený nejen z neobvyklé chronologie vyprávění, ale i z atmosféry, která byla o mnoho působivější než zde. ()
Nebylo to jako rozbity sklo, ktery se slepuje dohromady, aby vzniknul celek, jako v pripade 21 gramu. Ale 4 velke strepy, ktere se po case slozi dohromady tu jsou. Navic reziser si zas pohrava s motivem jako v 21 gramech. Lide jsou schopni si nevazit momentalni situace a behem jedne vteriny a jedne nestastne udalosti se muze vsechno zmenit. Tady ta vterina byla hodne rychla a zmatena (rozbity sklo u busu, krev, kdyz se clovek vzije do kuze Pitta, musi si rict, ze to asi byla situace, kterou mu nikdo nemuze zavidet). Netroufam si tyto dva filmy (21 gramu a Babel) srovnavat. Oba dva jsou dost kvalitni. Mozna se mi ale Babel libil o trosku vic. ()
*** a 1/2 (pul hězdičky za skvělou hudbu Gustava Santaolally). ()
Nejoblíbenější postava: Susan Jones (Cate Blanchett) ... Možná ne tak absolutní jako režisérovi předešlé počiny, ale přesto mistrovské dílo plné emocí a především skvělých hereckých výkonů. Od Cate Blanchett se asi famózní výkon očekával, ale že to dokáže Pitt? Dokázal...a působí tak ošuňtěle, že mi ho chvílemi bylo líto nejen díky dění na plátně. Škoda jen, že nedostali ještě o něco více prostoru, protože právě jejich výkon byl pro mě vrcholem filmu. Ińárritu se odprostil od chaotického vyprávění svých předchozích filmů (už by to asi nebylo originální), ale několik vychytávek (s posunem času) si přecejen neodpustil. Snímek tak působí zase trochu jinak a je radost ho sledovat. Spojení tří životních příběhů, ve kterých jde především o děti (a o neschopnost domluvit se), funguje bezvadně. Dokonce i japonská vložka na mě nepůsobila rušivým dojmem, jako na spoustu ostatních. Ano, 21 Gramů i Amorres Perros byli emociálně nadupanější a určitě zásadnější snímky, ale i Babel má co říct. Pocit bezmoci jaká čiší jak z hluchoněmé japonky, tak z Pittova hrdiny i chůvy Amelie, je neuvěřitelně sugestivní. K tomu přidejme velkolepou jazykovou stránku filmu, která tenhle fakt ještě více podtrhuje a máme opět vynikající filmový zážitek... ()
zivot dokaze byt mnohokrat nespravodlivo zakerny. jedna chyba, jedna malickost, nespravny cas na nespravnom mieste, jedno zavahanie a zivot sa obracia naruby. a niekedy dokonca konci... ()
Silný, originální, strhující! V kontextu současné kinematografie velký čin. Výtečné herecké výkony podivuhodně proměněného Brada Pitta a Gaela G. Bernala! ()
Alejandro González Ińárritu nenáleží mezi režiséry, kteří by točili špatné filmy. Po Amores Perros a Jednadvaceti gramech přichází již potřetí a... (slušela by se chvilka uměle zplozeného napětí) ...potřetí úspěšně. Což o to, že je nám Babel prostírán na dvakrát použitý servis (vícero příběhů, mozaiková struktura, nechronologické vyprávění, pomalá doťuknutí) – González prostě umí a vcelku snadno strhne jindy breptajícího diváka na svou stranu. Čtyřiatřicetiletý Mexičan je navíc mistrem ve svém oboru, a přestože se zdráhá jakýchkoli novot a ostré odbočky nekompromisně míjí, rukopis, jímž se prezentuje po dobu 140-ti minut, nelze hodnotit jinak než vysoce vztyčeným palcem. ***** Babel kráčí ruku v ruce se svým režisérem a jeho rodnou domovinou. Mexiko je cítit za každým rohem (i v tom proklatě úzkém Japonsku jsem tu a tam zahlédl nepřímo vyrýsované sombrero), stejně tak vizuální podoba s dramatem Traffic a uchopení látky po vzoru nedávného Crash. Herci hrají jako z partesu (což obzvlášť překvapí u sešlého, šedinami a rozkvetlým strništěm zkrášleného Brada Pitta), většina scén využívá neotřelých postupů (sekvence na houpačce, jež dokonale vystihuje účinky povzbuzující tabletky, úseky totální němoty při diskotékovém řádění…) a vše je podtrženo minimalistickým hudebním doprovodem několika málo rozevlátých strun. Ač to sem tam skřípe a jindy plyne rychlostí poraněného hlemýždě - přestože nám Babel drobně zapáchá po stránce vykonstruovanosti a způsobu, jakým jsou tři-čtyři story vzájemně propleteny, Ińárritovo vyprávění zatlouká do země cokoliv, co se jeví alespoň trochu negativně, a znemožňuje tak jakékoli rušivé analýzy během samotného chodu. 70/100 ()
Typická skládanka, kterou takhle mistrně dokáže poskládat právě jen Alejandro González Iñárritu. Již třetí film, kteým mě fascinuje, jak dokonale umí ze zdánlivě naprosto nesouvisejících osudů lidí, na různých místech země, vyprávěných navíc i v různém časovém posunu, sestavit tak úžasnou mozaiku, která v závěru do sebe naprosto přesně zapadne tak, že víte, že to prostě ani nemohlo být jinak. ()
Související novinky
Chicagský tribunál pomýšlí na oscarové nominace
Už skoro dva týdny na Netflixu sklízí veliký úspěch nejnovější snímek Aarona Sorkina, Chicagský tribunál. Historické drama popisuje události z Chicaga roku 1968, kdy sedm organizátorů protestních… (více)
Kniha džungle – Favreau versus Iñárritu?
Nedávno jste u nás četli o nové hrané verzi Kiplingovy Knihy džunglí, kterou pro Disneye natočí ironmanovský Jon Favreau. Podle názvu se může zdát, že studio uvažuje i o jiném režisérovi. Pravda je… (více)
Shia LaBeouf na odstřel?
Vskutku podivuhodné spojení – Shia ve filmu australského drsňáka Johna Hillcoata, tvůrce Cesty a nelítostného kenguru-westernu Proposition? Ale ano. Prozatím nic není oficiální, ale údajně už spolu… (více)
Babel je ten typ filmu, ktorý vás núti ako diváka rozmýšľať a spájať si súvislosti. Ľahko sa stane, že laik tento snímok neprijme úplnou radosťou. Prečo nie všetci diváci tento film chápu? Za následok môže byť aj to, že príbehy nie sú viazané časovo chronologicky na seba. Kde iný príbeh končí, druhý len začína a naopak. Divák dostáva informácie, ktoré sú len čiastkové a dopovedané sú iným príbehom oveľa neskôr. Časová rovina tu práve zohráva najväčší zmätok. Nakoľko sa dej odohráva na troch rôznych kontinentoch v štyroch štátoch, vzniká tak časový posun. Aj táto informácia môže mať za následok zmätenia diváka. Tento fakt si neuvedomí každý a však príbehy nie sú odohrávané chronologicky. Filmový čas nám vyrozpráva príbeh štyroch rôznych miest za určitý čas, kedy jeden príbeh sa odohráva reálne dva dni a však filmový čas to vyrozpráva do desať minút a divák to ani nepocíti. I cez tento fakt som mal pocit, že som tam reálne bol a prežil som tie situácie. Tieto momenty sú veľmi autentické aj vďaka hercom a dokumentárnej kamere, ktorá vierohodne vťahuje do príbehu diváka a pohlcuje tak jeho vnímanie času reálneho. Preto film zbehne veľmi rýchlo. Za následok to môže mať onen fakt, že každý príbeh je iný a každý chce povedať čosi iné, i keď ich všetkých spája jedná vec a to puška. Tá puška, ktorá neopatrením jedného japonského otca sa dostala do Maroka, ktorá ma za následok lavínu nešťastí. Však tento fakt sa dozvedáme až na samom závere, do tej doby vidíme len tínedžérske problémy japonskej dievčiny. Niet pochýb že čas je silná zbraň filmára. Vie naťahovať situácie, ktoré trvajú chvíľu no vo filme trvajú pre zdramatizovanie deja dlhšie a tak vzniká napätie. To isté dokáže aj naopak, kedy reálny život je príliš nudný a filmár oseká na nevyhnutné minimum príbeh tak, aby zbehol rýchlo, ale nemal by divák pocit, že by o niečo z toho života prišiel. To dokázal aj Iñárritu v tomto filme kedy dlhý film, ktorý trvá viac ako dve hodiny zbehne pocitovo príliš rýchlo i keď sa tam stane príliš mnoho. Aj na základe tohto zložitého rozprávanie znesie film jednu retrospektívu do minulosti kedy si brat v Maroku spomína na svojho brata kedy ho zabijú, len pre emocionálnejšie posilnenie tejto situácie. Taktiež divák pri pozeraní filmu berie čas ako čas prítomný, to však neplatí pre postavy ktoré sú na plátne. Stáva sa, kedy divák priebehu desiatich minút sa prepojí s postavou a následne prežíva čas postrelenej ženy v autobuse intenzívnejšie a práve to sú tie momenty, kedy nám ten čas sa zrýchli. Narácia každého príbehu stále je paralelne prestrihnutá iným príbehom a tak vzniká túžba dopozerať každú jednu scénu. Čas je idúci vlak, ktorý taktiež potrebuje zastávky. Ak by ich v príbehu nemal veľmi rýchlo by diváka film omrzel. Vďaka niektorým sekvenciám kedy vidíme len dve postavy sa rozprávať, máme možnosť sa z každou jednou postavou stotožniť a ich neskoršie prekážky vieme prežívať intenzívnejšie. Pri počte pribúdajúcich minút diela sa tak neskôr nemôže stať, že osud hlavnej postavy nám bude ľahostajný. Tu nachádzame hneď niekoľko postáv pri ktorých sa nedá presnou určitosťou určiť, ktorá je viac dôležitá. No každá je iná a odzrkadľuje v globále kultúru danej krajine, morálne hodnoty, vierovyznanie, politické ale i osobné rozpory. Postavy sa menia počas príbehu, cítime ich strach, hnev, samotu v podmienkach, ktoré im nie sú komfortné. Tento film ponúka príliš veľa a nedá sa odčítať jedným pozretím. Stále sa dá nájsť čosi zaujímavé a stále ma zaujme iný príbeh. Hlavne doznenie pretrváva aj niekoľko dní po pozretí a to dokáže málo ktorý film, že sa vryje tak hlboko pod kožu. 80% () (méně) (více)