Režie:
Jaroslav HanušScénář:
Anna JuráskováKamera:
Petr PolákHudba:
Petr HapkaHrají:
Marie Doležalová, Miroslav Táborský, Kryštof Hádek, Pavel Trávníček, Ljuba Krbová, Jitka Molavcová, Jan Jiráň, Jaroslava Kretschmerová, Lubomír Kostelka, Vlastimil Zavřel, Jiří Knot (více)Obsahy(1)
Lojzička je svérázná princezna z Enykytánie, která se víc zajímá o tělocvik a svého papouška Ferdu než o princeznovské povinnosti. A aby toho trápení pro její rodiče nebylo málo, ještě si ji vybere za nevěstu vodník Bonifác a hrozí zničením celého království. Lojzička se ale nedá, uteče ke komediantům a stane se slavnou provazochodkyní. Jenže uniknout osudu se jí přesto nepodaří – nakonec se musí vypořádat jak s vodníkem, tak s rolí budoucí královny. Naštěstí při tom objeví pravou lásku, získá dobré přátele a také přijde na to, že všechno se člověk musí naučit a že všude je chleba o dvou kůrkách. (Česká televize)
(více)Recenze (27)
I po roce 2000 se pořád dělají ty klasické papírové pohádky. A to je dobře. Jen je škoda, že naturel Marie Doležalové z Pusinek byl zřejmě ojedinělým omylem, protože to, co ta holka předvádí jinak, to je pořád jen variace na Sašu Bůčkovou. ()
Princezna Lojzička se v tradičně pohádkovém příběhu snaží seč jí síly snaží popudit diváka, což se jí nedaří, protože to je mile působící holka, zato jejímu otci, který se snaží předvádět herecké umění se to daří dokonale. Nevadí mi kulisovost pohádek a to, že z toho trčí ateliér, vlastně to mám nějakým zvráceným způsobem ráda, ale ten mini provazochodecký zablácený dvorek, upachtěný král a nevyužitý druhý královský pár se odpustit nedají. No dobře, zas tam je pěkný králík a koza. ()
Vyskytuje-li se v pohádce královský syn a/nebo dcera, obyčejně to skončí svatbou. Tak tomu je už od Němcové a Erbena, ale u moderních autorských televizních pohádek se uzavření sňatku nastoluje jako vlastní téma, resp. probléma. Jak provdat princeznu /prince; jak si zasloužit princeznu; výběr partnera; podmínka zamilovanosti (implicitní nebo výslovná); sňatek jako oficiální iniciace generační výměny na trůnu. No a k tomu trůnu: Značné možství pohádek jde totiž ještě dál, v těchto nevidíme, ba ani netušíme žádné království, neřku-li říši. Vidíme jen domácnost jakési lehce bizarní rodiny s komorníkem, případně s dalším personálem. Že je tato rodina přesto prezentována jako královská (a její hlava jako držitel moci v nejbližším okolí), dodává (vedle symbolického pojetí nevěsty coby královničky) těm rodinám zajímavý rozměr nezbavitelné exkluzivní odpovědnosti za okolní svět (většinou se nezdá, že by si tvůrci tento aspekt uvědomovali, někde se ale s onou odpovědností explicitně pracuje v určité kritické situaci, váhu má také "královské slovo", rozuměj nezrušitelné). Otázka sňatku často bývá v těchto pohádkách spojena s výchovnými problémy a obyčejně tyto pohádky disponují nějakou deviací. Je-li nostitelem deviace princezna, může být např. rozmazlená, větroplašská, sečtělá atd. atd. Často už název díla k příslušné deviaci odkazuje. Tak zde máme princeznu, která je "číslo". To je sice chytře víceznačné (stává se číslem cirkusového programu a je na to hrdá), ale očekávání názvem vyvolané vychází na prázdno. Jde prostě o princeznu, kterou nebaví nic než tělocvik a místo jakékoli číslovosti (třeba ztřeštěnost, poťouchlost aj.) na ní můžeme pozorovat toliko běžné pubertální frackovství. Ježto mě tato pohádka až do půlky dost nudila, je fajn, že aspoň Doležalová ve svém projevu nudná není, ačkoli vcelku byla herecky chabá, což obzvlášť vyniká vedle Hádka, na němž je už tady znát, že je to dobrý herec, a člověk si ho opravdu užívá. Táborský jako vodník skvělý a vzhledem k jeho žabí hubě, náležitě zde prodané, lze říci dokonalý. Rodičové Krbová-Trávníček hodně dobře sladění, i když s nějakým nepřehrávačem po boku mohla Krbová vyniknout ještě lépe. Rodičové Krečmerová-Jiráň si zasloužili mnohem víc prostoru, už pro tu vzájmenou jinakost a počáteční odpor mezi princem a princeznou. Vcelku mám podobný dojem jako u jiných Hanušem režírovaných pohádek: Z různých příčin je mi sympatická, ale provedení je dost chabé (čímž nemyslím okatou studiovost, ta je v cajku). Měřeno mým náročným vkusem je to na dvě hvězdy, ale musím připočíst, že týž můj vysoký vkus nemá problém tuto pohádku doporučit malým dětem, pro něž je myslím úplně v pohodě. ()
Tak já nevím, kdybych si měla vybrat mezi vodníkem Táborským a princem Hádkem, asi bych s vervou hupsla do toho rybníka. ()
"To byl teda nápad, vzít sem prince !! Ten než se votočí, tak za ním vyroste strom.." ;) ()
V tomto případě má tahle pohádka smůlu, že běžela po staré pohádce Panenka z Vltavské tůně. Proti ní opravdu bledne a nesahá jí ani po paty. ()
Klasicky roztomilá televizní pohádka s cirkusem (mimochodem právě prostředí cirkusové rodiny mě zaujalo na téhle pohádce asi nejvíc), olysalým vodníkem, poněkud hloupočkou princeznou a přestárlým přeslazeným princem. Bonusem navíc je skvělé obsazení. Ideální kombinace na nedělní oběd, takže já jsem spokojená. ()
Kvůli tomu názvu jsem si myslela, že princezna bude bláznivá a ztřeštěná a ona se věnovala pouze tělocviku. Vodník v podání Miroslava Táborského vypadal jako z hororu. Já jsem holt zvyklá na jiné vodníky, třeby na ty, které vždycky hrál Josef Dvořák. Ovšem tito vodníci byli spíše roztomilí, než aby pořádně škodili lidem a podváděli, kde se jen dalo. Jinak je pohádka velmi dobře obsazená. ()
Obsazení vypadá zajímavě, ovšem role mi přijdou obsazeny nedobře. Nejhorší je rádoby vtipný Trávníčkův král. Ovšem ani páreček Hádka s Doležalovou mi nesedl. Děj bídný, rybník otřesný. ()
Stylizace pohádky je sice hrozná a digitální či jaká to byla variace vody je příšerná, ale jinak je to poměrně slušná a místy i zajímavě vyprávěná pohádka. Hlavní představitelka by však měla dostat lekci herectví. Průměr, který děti i dospělé potěší. ()
Princezna nepředvádí nic a nikoho jiného než Sašu z Comebacku, král je tam nejspíš omylem, protože princové šli Pavlu Trávníčkovi o 100% líp, no a příběh? Ten je natolik infantilní, až si člověk uvědomí, že jde vlastně o pohádku. Bohužel jen pro diváky do 5. let. ()
Takovy divny, ale Taborsky je novy druh vodnika! ()
Někam se mi ztratil ovladač a já byl po obědě tak přecpanej, že jsem neměl sílu ho hledat...je to další z milionu tuctových odfláknutých televizních pohádek...ztráta času ()
další pohádkový počin od Jaroslava Hanuše, který se snaží dělat pohádky trošku jinak, což je třeba pochválit, i když ne vždycky je to úplně povedené. Škoda extrémní úspornosti, která vykukuje všude, bohužel i ve scénáři. Jásat nad tím, že provazochodkyně se projde po provaze tam a zpět a označovat to jako dosud neviděné, je dost přehnané. Jinak se tu ukazuje, že Marie Doležalová bohužel moc hrát neumí, obrovský rozdíl třeba oproti Hádkovi, který si svého ješitného prince hezky vychutnává. ()
Kde se na ty pitomá jména těch princezen chodí, to ví asi jen na České televizi. Chápu, že pro děti to musí být lidové, ale že by až tak moc, to snad ne. ()
Vynikající obsazení (Jitka Molavcová, Jaroslava Kretschmerová, Miriam Kantorková aj.). ()
Ve dvou dnech již druhá kostýmově nádherná pohádka z české TV produkce. (Včera jsem viděl O zámku v podzemí). Že by nový trend v kvalitě? Spíše náhoda - O zámku je o osm let starší... ()
Vždycky jsem si přála, aby byl Kryštof Hádek princem. O této pohádce jsem samozřejmě věděla, ale protože se jedná o docela neznámou pohádku, nebrala jsem to jako "splnění mého přání". Přála jsem si, aby se Kryštof objevil jako pořádný princ, v pořádné celovečerní pohádce, na kterou se jak děti, tak i dospělí budou dívat každý rok v televizi. Toho už se ale bohužel nikdy nedočkám ... Což je opravdu obrovská škoda, protože právě v této pohádce mi Kryštof s přehledem dokázal, že by na to měl! Od pohádky jsem toho moc nečekala, ale nakonec jsem byla příjemně překvapená. Příběh není úplně nejhorší a celkově na mě Lojzička je číslo působí opravdu pohádkově. Sice se nejedná o pohádku, o které bych řekla, že nějak výrazně překračuje průměr, ale pokud na ni někdy v televizi narazím, určitě se na ni s radostí podívám. ()
Je to tak tři a půl hvězdy, kvůli Marii Doležalové a Hádkovi se přikláním k vyššímu hodnocení. Pěkná pohádka podle stejnojmenné předlohy Jany Kašové (najdete v knížce Patero pohádek v každé větší knihovně - stojí to za to :-). Šlo to udělat líp, poslední třetina byla křečovitá, ale jinak jsem se bavila. Za velké plus bych označila zmíněnou mladou dvojici Doležalová-Hádek, kteří jsou tu opravdu dobří a sluší jim to spolu. Naopak velkým mínusem je pro tuhle pohádku výkon Pavla Trávníčka - neuvěřitelně přehrává. Jediným filmem, ve kterém se mi kdy líbil zůstávají Tři oříšky pro Popelku. Možná proto, že tam byl předabovaný Svojtkou ;-) ()
To nám z toho Popelčina prince vyrostl docela trapnej král, co? Lojzička jako komediantka, to vůbec není plané, princezna to ale není, jasný pane. Pro koho je král všech vodníků Josef Dvořák, tomu přijde Táborský spíš jako nepovedená karikatura Shreka. I kdyby Bonifác nekonvertoval na instalatéra, tohle je opravdu konec vodníků v Čechách. ()