데이지
Chu ju
Obsahy(1)
Film se odehrává v Nizozemí a je zobrazen ze tří rovin: První je z pohledu nájemného vraha Park Yi (Woo-sung Jung), který se zamiloval do malířky Hye-young (Ji-hyun Jun), ale nechce se jí vyznat z citů právě proto, že je zabiják, tak jí alespoň nosí každý den tajně sedmikrásky, které má strašně ráda. Druhý pohled je ze strany právě Hye-young, která maluje portréty na náměstí a stále chce zjistit, kdo jí nosí ty sedmikrásky. Jednoho dne se objeví policista Interpolu Jeong Woo (Sung-jae Lee), který se nechá od ní nakreslit a má u sebe právě ty sedmikrásky, ona se domnívá, že on je právě ten tajemný ctitel a tak se do něj zamiluje. Třetí pohled je policisty Jeong Woo, který využil pouliční malířky, jen jako krytí při sledovačce, jenže jak se postupně začal scházet s Hye-young, tak se do ní zamiloval. Jenže vše se nějak zkomplikuje a Hye-young je postřelena při přestřelce a přijde o hlas. Policista je odvolán zpět do Koreje a na scénu se opět vrací zabiják. Jestli vše dopadne dobře? No to se nechte překvapit. (c.tucker)
(více)Recenze (131)
Kdyby ti Korejci tak netlačili na pilu diváckých emocí, vyzněly by tyhle filmy mnohem silněji. Z pohledu technických filmařských profesí tomu lze stěží něco vytknout, jen ta snaha vymáčknout slzu za každou cenu všemu podráží nohy. Ale podívání je to příjemné, ovšem mohlo by být příjemnější. ()
Při koukání jsem nevěděl nic o tom, kdo byl režisér apod., ale zřetelně mi to připomínalo mix tří věcí: nádech stylu Infernal Affairs, náladu hongkongského filmu Fulltime Killer, a korejský přístup k vyprávění a zobrazování děje. Smíchejte dohromady tři skvělé věci a výsledek nemusí být nejlepší, ale scénář si s tím poradil natolik, že to celé funguje víc než skvěle. Není to tak dobré jako součet všech svých částí, je to jen super. ()
Velmi působivý příběh, v některých momentech jsem byl naprosto bez dechu, pár momentů je hodně dojemných a bezprostředních. Jin-hyeon Jeon podala skvělý výkon je fascinující se na ní dívat. Nečekal bych, že mě tolik zaujme ve své podstatě jednoduchý příběh, nicméně sešla se velmi slušná kombinace drama a akce. Perfektní audiostopa ze symfonické hudby(jakby také ne , když autorem je machr Shigeru Umebayashi), která vás přiková do křesla a přesně se do všech scén hodí. Vymazlená vizuální stránka plná nápadů, jak pracovat s barvami, černobílými sekvencemi, filtry, střihem, prostředím. Vůbec lokace holandského města je velkým plus filmu a dodává mu zvláštní atmosféru. Herecké výkony hlavní mužské dvojice jsou také velmi dobré. Shlédnuta normální verze, snad se někdy dostanu k directors cut. Update: tak jsem shlédl na dvd directors cut a je to moc povedené, téměř čtvrthodina záběrů navíc nic nezkazila, naopak vylepšila. ()
Dobre herecke vykony a zajimave vybrane prostredi. Pribehove i rezijni hledisko je ovsen velmi preceneno. Omlouvam se, ale je mnoho o tolik lepsich korejskych i hongkongskych krimi romanci. Nekonzistentnost scenare nicmene neubira jiste kvality snimku. Presto od rezisera Volavek bych cekal vic (i kdyz treti Volavka taky zadny zazrak neni). ()
Ačkoliv dramata zásadně nevyhledávám kvůli "rozplizlosti" děje, Daisy byl film z jiného soudku - vyhlédl jsem si ho kvůli tomu, že je mj. akční, a kvůli vysokému hodnocení. První polovina byla velmi dobrá - přestože neměla spád, byla poutavá. Pak přišla --pro mě-- trochu zmatené fáze, kdy jsem se začínal nudit a obával se, co přijde. Asi jsem idealista, protože jsem čekal vývoj ve stylu happy-endu, a co přišlo, mě celkem zamrazilo a v mých očích celý snímek shodilo. Naštěstí konec vše objasnil, takže můžu s klidným srdcem říct, že takhle nějak by mělo vypadat romantické drama (s trochou akce navíc). 70% ()
Je nebezpečné dotýkat se hvězd a také je nebezpečné dívat se na filmy, které tak činí. Hvězdou myšlena láska, slovo, které nemá pragmatickou hodnotu a já musím být pragmatik. Smutný, přesmutný příběh, který bych ale vlastně chtěl prožít, prostě se alespoň na chvíli dotknout těch hvězd... Deiji vypráví formou, kterou umí asi jen Korejci, příběh o hvězdách, jejichž svit putuje vesmírem dávno po jejich smrti , o lásce, která je věčná, krutá nevybíravá a bourající všechny zásady.. no dobře , o tomhle to až tak úplně není, to jsem kapku přehnal, přesto si ty trhlinky v myšlenkách zas budu lepit několik dní. ()
Samozrejme, že som od začiatku bola na strane nájomného vraha ... asi aj preto, že Woo-sung Jung vo filmoch fantasticky plače. Nádherná muzika a nádherná romantika. ()
Pro mě dělá tenhle snímek lehce nadprůměrným jenom skvělá kamera a soundtrack. Kdyby ten nebyl výjimečný, tak by to byl zázrak, protože Shigeru Umebayashi je prostě hudební génius. Příběh jako takový mě v podstatě ničím nepřekvapil. A světe div se, ani nedojal. Vždycky jsem si říkala, co bude dál a ono to opravdu přišlo. Mnohem víc se mi líbila první polovina filmu. Mám takhle poetické věci ráda, ale ta druhá půle už byla pojatá jinak a v podstatě jsem byla zvědavá jenom na to, jak moje dedukce vyjdou a kochala se pohledem na Woo-sunga, kterého můžu kdykoliv a v čemkoliv. Nejlépe pouze v džínách a nátělníku. No možná by stačily jenom ty džíny... ;^) ()
Zde slzy nešlo zastavit... Strašně citlivý, dojemný ale i smutný film. Nepíši to zde poprvé, ale aby film takto zapůsobil nemůže skončit dobře. Nemám již slov... - 6. 12.2009 - Director's cut: 124 min + 18. 3. 2010 - Director's cut: 124 min - 95% ()
Aktualizace 3. 3. 2010: Upravuji hodnocení na plný počet. Další film v rubrice "nejoblíbenější". Krásná úvodní hudba. Už vím, jaký je rozdíl mezi zelenou s červenou, žlutou a modrou a zelenou s bílou. Bez ohledu na cokoliv, budoucnost lze změnit :). ★ Původní komentář (nechávám pro porovnání): Nedokážu se 100% ztotožnit s názory jako "krásné", "nezapomenutelné". Až tak dobré to nebylo. Mám takový nekonzistentní, zmatený pocit. Pozitiva: Krásné "míjení se" postav a zpětné dovysvětlovávání už viděných scén. Velmi se mi líbila kamera, poetika. Výborná kombinace holandských reálií, korejských herců a hongkongského režiséra. To vše sedí. Co mi nesedí, je logika jednání Park Yi-ových šéfů, co mě nedovolilo se do filmu "ponořit", byla závěrečná hudba, která je podle mého názoru okopírovaný motiv filmu The Classic (jako by si řekli: "chceme to samé, ale trochu jinak"). Jednání policistů mi připadne být trochu šílené, přestřelka z první části filmu zústane nevysvětlena. Konec jsem úplně nepochopil (dodatek: už chápu). Kdyby nebyl film natočený tak kvalitně a kdyby v něm nehráli moji oblíbení herci (Ji-hyeon Jeon, Woo-sung Jung), kdyby režisér nebyl tak dobrý, mohly to být klidně jen dvě *. Takto mám po prvním shlédnutí (directors cut) pocit, že mě to sice úplně neuspokojilo, ale pocit z toho jen tak nezmizí a film si (zatím) 4* zaslouží. ★ Dopsáno s odstupem: Je lepší očekávat styl jako je v hongkongském filmu Volavka, než mít očekávání podle korejských romantických filmů. ★ Dopsáno s dalším odstupem: Manželce se líbilo. Kamarádům také, jedna žena reagovala: "Musím to rozdýchať." ()
Príbeh to bol pekný ale pre mňa príliš neskutočný. Nájomným vrahom sa človek nestáva len tak, nevyberá si toto povolenie na základnej ako niečo čo chce v budúcnosti robiť. Niečo ho k tomu doženie, dotlačí, donúti alebo čokoľvek iné...citlivosť duše to ale rozhodne nebude.Chýba tam nielen motivácia (teda tá tam je, ale len tá romantická, čo je u mňa málo) ale aj kvalitnejšia kresba všetkých postáv. Takže ako fantázia môže byť, ale pre mňa nič viac. Videné v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov. ()
Po delší době opět parádní korejský film, ovšem do úplné špičky mu něco málo chybělo. Pěkelně zamotaný scénář, pěkná kamera a hudba a výtečný Woo-sung Jung. Přesto to jako celek nebylo tak úderné, jak jsem doufal...inu, možná proto, že to netočil Korejec :) ()
Problém tvorcov je zrejme v tom, že nevedia posúdiť kedy je daná scéna ešte nádherná a poetická, a kedy je to už gýč hraničiaci s telenovelou. Našťastie tých vydarených sekvencií bolo omnoho viac, preto 4*, keby také však boli všetky, je to na čistých 5, škoda. ()
Woo-sung Jung se pro mě stal v kategorii herců z Jižní Korei absolutní jedničkou. Miluju jeho herectví. Miluju jeho výraz ve tváři, a to jak se vždycky tak trochu hrbí. Jinak Sedmikráska je další výbornej jihokoreják, kterýmu ale to zasazení do Holandska podle mě trochu uškodilo. Ztratil pro mě tim totiž jednu ze svejch ingrediencí, a to je asijský prostředí, architektura domů, příroda a tak dál. Jako dodatek bych ještě řekl, že jestli je nějakej film, kterej jsem někdy viděl, podobnej snímku V Bruggách, tak je to právě Sedmikráska. A pořádně ani nevim proč. ()
O dívce jejíž náladu nešlo zachytit, dokud nepotkala dva muže. Romantické drama-tady žánr čistokrevně korejský, je okořeněn o řadu neobvyklých prvků. Práce s kamerou, střihem a především hudbou, je prováděna v dynamickém tempu, díky kterému film neztratí lesk při prvním shlédnutí. Příběh, jehož linie jsou propletené jako vánočka, hýří poetikou a květinovou atmosférou Amsterdamu. (Director's cut) ()
Docela dlouho jsem se filmu bránila a musím říci, že můj strach byl neopodstatněný. Ve filmu se vyskytují krásné záběry nejen holandské přírody, úžasné impresionistické obrazy a skvělí herci a herečky. Co se týče příběhu, rozhodně nepostrádá originalitu, jen bych ocenila méně akčních scén. ()
Film to byl zajímavý, ale něco mi tam chybělo. Ze začátku jsem se malinko ztrácela v ději a hlavně oba hlavní herci si byli hodně podobní, což mi dělalo trochu problém. Nejdřív jsem to viděla na 75%, ale nakonec dávám 60%. Rozleželo se mi to v hlavě, že film ve mě vlastně vůbec nic nezanechal, takže kvůli tomu měním hodnocení jen na 3 hvězdy. Už jsem viděla lepší korejské filmy. ()
Netuším ako to tí kórejci robia, ale nech mi naservírujú akokoľvek nepravdepodobnú vtákovinku na poli romantickej lásky, stále im to zožeriem ako malá školáčka. Najviac asi bolí to, čo nikdy nebolo vypovedané a čo sa nikdy nestalo a nestane. Láska robí s ľuďmi zázraky a dokáže v nich prebudiť to najlepšie, ale aj to najhoršie. Keď je skutočná, vždy je to na doraz. ()
Zvlastny romanticky trojuholnik v ktorom su osudovo prepletene tri postavy. 25 rocna staromodna naivka, odvazny policajt a nekompromisny najomny zabijak, ktoreho stylizacia mi trochu pripomenula Leona. Hlavna hrdinka je vlastne zamilovana len do svojej predstavy vysnivaneho napadnika a city k jednemu a nasledne druhemu prejavuje iba ked si mysli, ze to je jej tajomny vysnivany napadnik. Co je dost zaujimavy pohlad na lasku a obidvaja chlapi tu su nakoniec za chudakov, ktori sa môzu kvôli nej aj rozkrajat. Aspon ze si osud prichystal trpke vyvrcholenie pre vsetkych troch. Ked odhliadnem od tejto divnej premisy, tak je to natocene velmi pekne. Teda pokial si pustite rezisersku verziu, ktora je podana z pohladu hlavnej hrdinky. Obsahuje kopu scen naviac a niektore sceny maju uplne ine vyznenie. Je pojata romantickejsie az naivnejsie, ale vdaka mnohym doplnujucim scenam jednotlive linie funguju ovela intenzivnejsie. Napriklad ten jej nahly prerod, ked zisti, ze jej vyvoleny je ten druhy, som jej v kinoverzii vôbec neveril. V kinoverzii je mnoho scen, ktore pôsobia akokeby ich predcasne ustrihli bez poriadneho vysvetlenia. Az to pôsobi akokeby niekto schvalne zostrihal film tak, aby ho co najviac znicil. Tym, ze je kinoverzia podana z pohladu vsetkych troch postav hned od zaciatku, tak uplne straca na tajomnosti, ktore je postupne odhalovane a najviac mi v nej chybala spolocna scena vsetkych troch postav v dazdi pri stanku, ktorou je pekne oramovana reziserska verzia a dodava filmu osudove vyznenie ich pribehu. Takze kinoverzia je za 5/10, kopa scen nefunguje a preto aj dost nudi a reziserska verzia je za 8/10. Napriek dlhsej stopazi a tomu, ze den predtym som si pustil kinoverziu som sa ani na chvilu nenudil. ()
Film, ktorý má veľmi silnú formu na to aký príbeh rozpráva. Milostný kórejský trojuholník v Amsterdame sa môže javiť ako veľmi nevkusná záležitosť ale Andrew Lau ( možno aj vďaka skúsenostiam s Volavky) mixuje charakterovo vyspelú drámu, kde si každú postavu postupne obľúbite. Je to jeden z tých romantických filmov v ktorých netreba obrovské srdcervúce scény( hoci dve sa tu asi nájdu) a skôr sa tu kladie dôraz na poetiku všednosti, ktorá nám nielenže osvetľuje motivácie postáv a opakuje rovnaké scény len z iných pohľadov, ale práve vďaka tomu sa stáva citlivejšou, uveriteľnejšou a v mnohých smeroch ľúbivejšou. Umebajaši a Kwong-Wing zase hudobne tlačia na pílu a predávajú emócie aj v tých najjednoduchších scénach. Daisy je milým vybočením s klasického romantického žánru. Má v sebe korenie hongkongských buddy kriminálnych filmoch a zároveň európske prostredie ktoré v skĺbení s ázijskou poetikou ako celok, skvelo funguje. ()