Princezny

Příjemně zpracované téma. Nebudu opakovat, co tu mnohokrát zaznělo. Vypíchnu to, co mi přišlo zašláplé. Neprávem. Semotamo se naťukávaly příběhy ze životů osazenstva. Mohlo to být zajímavější. Jeden příběh dvou lidí nevyzní v tomto prostředí tak vážně, když ho nemáme s čím srovnat. Dobrovolník zamilovaný do šlapky a následná erotická scéna by skvěle vypíchla rozdíl mezi šukáním a milováním. Ale nebylo to dotažené. Výsledky testů (očividně ne moc dobré) by podtrhly scénu, kdy za mnoho násilí přijde pomsta v podobě styku bez ochrany. Chvíle, kdy Caye s nadějí počítala peníze, mi přišly spíš jako vata vecpaná do příběhu, kde by měly hrát hlavní roli prachy - ale nehrají. Pak ani srdceryvné předání a loučení vyzní tak trochu do prázdna. Příběh celkově je pěkně rozparcelovaný, většinu času se divák nenudí, ale celek nijak nenadchne. Naprosto průměrné tři hvězdičky. (19.09.2016)

Sympaticky, bez patosu, bez slz a nářků vystřižený snímek ze života prostitutek; jedno že španělských. Tohle řemeslo je všude přibližně stejné. Film se zpočátku rozbíhá trochu pomalu, ale jak se jednotlivé nitky příběhů prokreslují, získává na zajímavosti a svou nevtíravou, jakoby loudavou formou si mě získával, až jsem litoval, když skončil. (19.05.2012)

70 % - Ne, tohle není pohádka. I když o tom název Princezny vůbec nesvědčí, španělský režisér Fernando León de Aranoa natočil psychologické drama o nejstarším řemesle světa... Chytře se při tom vyhnul rádoby šokující rovině, která by se z námětu jistě dala vylisovat, a příběh dvou prostitutek vzal z jiného konce. Nedočkáte se tedy žádných explicitních pikanterií, spíš náznaků. A ty často mluví mnohem naléhavějším tónem. Princezny jsou sondou do duší dvou lehkých dívek, průměrné madridské třicátnice Cayetany alias Caye (Candela Peña) a ilegální dominikánské imigrantky, étericky nádherné princezny Zulemy (debutující Micaela Nevárez). Obě mají své sny lepším zítřku, kvůli nimž jsou ochotny se prodávat. První si vyšlapané peníze spoří na zvětšení prsou a sní o normálním vztahu, druhá je zase ve vleku agresivního sexuálního zvrhlíka, který jí neustále slibuje opatření dokladů, aby si do Madridu mohla přivézt synka. Aranoa ukazuje, že i prostitutky jsou lidské bytosti, které by rády žily krásný život, sní o něm a jsou zoufalé z toho, který žijí nyní. Film v sobě mísí jak silné, smutné momenty, tak příměs drsné, až černé komedie. Když posloucháte prostitutky, jak mudrují v kadeřnictví poblíž vykřičeného parku – dámy jsou filozofky, političky –, nejde se neusmívat. I když smích je to spíš hořký. Hra s jazykem jde i dál, už jen jméno hlavní hrdinky Caye je slovní hříčkou. Stejně se totiž ve španělštině vyslovuje calle, čili ulice... Film zdobí i herecké výkony, obě hlavní herečky dostaly španělskou cenu Goya. Civilnost a uvěřitelnost snímku podtrhuje i vizuální stránka, vesměs statická kamera je neustále trochu roztěkaná v podobě metafory vnitřního psychického stavu hrdinek. Posmutnělou náladu výborně podtrhují i flegmatické songy Manu Chaa. Jako ušité přímo pro tenhle příběh. (12.04.2007)

Dve prostitútky - každá iná a predsa sú rovnaké túžiace po tom, že sa z nich stanú "princezné". Jedna túži po normálnom usporiadanom živote, druhá plná nádejí prichádza do Španielska žiť európsky sen... Začalo to sľubne a vyzeralo to na slušnú drámu, ktorá by sa mohla celkom zamotať. Napokon sa tak bohužiaľ nestalo a hoci sa dej vyvíjal, všetko to pôsobilo tak ťažkopádne a viacero dejových vetiev bolo zrazu odstavených (hoci by ma celkom zaujalo ako to pokračovalo). Tematika prostitúcie je nevyčerpateľná studnica, keďže tieto žienky majú často zaujímavý životný príbeh - ale mal som pocit akoby sa pri čerpaní zo studne za každým voda cestou vyliala. Niektoré dialógy a myšlienky boli naozaj pekné, a hlavne tie pozdvihli tento film - až k 3 hviezdičkám. (07.05.2013)

"Budeš po něm chtít peníze?" "Dneska ne, dneska jsme ze Princezny." Příjemně koukatelný emocionálně-vyděračský kalkul o dvou holkách žijících na dně společnosti. Svou přepálenou vypjatostí a mnoha uslzenými bulvami si Princezny nezadají s kdejakým Íránským trhákem - co na tom, že v našem filmu neustále někdo brečí, hlavně, že cinkne zas nějaký ten fesťákový vavřín, že? A přestože by se obsah vyprávění dal shrnout do jedné věty rozivté, nepřišel mi celý biják jako špatný pokoukání. Zásluhu na tom určitě mají obě hlavní představitelky, který jsou ve svý nekonečný skormoucenosti opravdu přesvědčivý. Ferdnando navíc nepodceňuje diváka a používá zvlátní filmařský tempo, ve kterým jsem se okamžitě zabydlel a ani se mi po těch 113 minutách nechtělo odejít. (25.06.2012)