Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu

BORAT je zcela právem nazýván komedií roku a pro mě je zatím i nejlepší komedií nového tisíciletí. Bohužel není geniální jako celek, ale po skvělém rozjezdu (úvod v Kazachstánu s židobraním, autoškola a autobazar v New Yorku) začal v mých očích rychle ztrácet dech. Vlastně už v tom New Yorku leccos zadrhlo, třeba ty nevtipné líbačky na ulici nebo posezení s feministkami. Tato scéna měla vzhledem k Boratovu zázemí v mých očích mimořádný potenciál, kdy jsem čekal, že Borat bude feministkám popisovat, jak se v Kazachstánu zachází se ženami a feministky budou úpět a jedna po druhé odpadávat, ale místo toho Borat jen konstatoval, že ženy mají menší mozek než muži a jelo se dál. Stejně tak z toho manažerského meetingu vyvedli oba naháče příliš brzy, i když jejich předchozí souboj byl vskutku impozantní a velmi slibná scénka s přespáním u židů byla už úplně zabitá (snad až na ty šváby :). V několika případech jsem se také zdráhal uvěřit tomu, že ta či ona situace skutečně není nahraná. Čím víc spěl film do finále, tím více se kupila hluchá místa a moc to nenapravilo ani závěrečné setkání s Pamelou. (25.11.2006)

Podle mě se Borat zbytečně politizuje. Neházel bych ho do stejného pytle s výtvory Michaela Moora. Moore točí filmy s předem daným názorem a vyhledává jen takový materiál, který s ním rezonuje. Borat nemá agitační ambice. Nevíme, co si myslí Sacha Baron Cohen o současné politice, protože Borat je postava, která s ním nemá zřejmě nic společného. A ty narážky na rodeu... Kdyby byl tento film natočen někdy v roce 1998, obsahoval by možná scénu, kde Borat vyhledá Monicu Lewinskou a s dychtivým výrazem jí nabídne hrst zmačkaných bankovek za služby, jimiž se tak proslavila. Chci říct, že by si asi dělal z Ameriky stejnou srandu, kdyby byl u kormidla demokratický prezident, jako si ji dělá z George Bushe a v danou chvíli aktuální války v Iráku. Osobně nejsem bůhvíjak protiamericky založený, ale dojde-li řeč na Bushe, tuto chodící připomínku Darwinovy evoluční teorie, taky se stěží ubráním nějaké té poznámce o banánech a životě ve větvích. Ale politiku vem čert. Borat je čistá klauniáda dosti hrubého zrna (veverky by zajásaly) a přestože je mi blízký jiný druh humoru, musím obdivovat masochistickou důslednost, s jakou Mr. Cohen pokračuj dál a dál v intencích své role tam, kde se pohybuje na hranici ilegality a kde jeho "protihráči" prožívají největší zkoušku asertivity ve svém životě. Borat jde mnohem dál, než kam by se třeba skupina Jackass odvážila v nejdivočejších snech. Předvádí faux-pas takového kalibru, že Dr. Jiří Guth-Jarkovský rotuje v hrobě jako grilované kuře. Většina teenagerovských komedií by se v konfrontaci s Boratem mohla stát meditační kulisou v kláštěrní škole. Při tom všem je to ale vždycky jen Borat, kdo se ztrapní, znemožní, kdo je "obětí" situace. Sacha Baron Cohen ponižuje lidskou důstojnost, zosobněnou ale vždy jen a jen Boratem. Neherci jsou jen sparing-partnery, kterým není nikdy doopravdy ublíženo a kteří mohou svobodně rozhodovat o tom, jak se zachovají. Proto neberu argument, že je tento film manipulativní. Abych to shrnul - i když mě to samotného překvapuje, originalitu této komedie a dotaženost jejího nápadu musím ocenit nejvyšší známkou. 100% (14.06.2007)

Vrchol té nejstupidnější, nejhloupější, ale zároveň nejgeniálnější zábavy jakou si umíte představit. Borat je daleko za hranicí dobrého vkusu, což může někomu docela vadit, ale Cohen moc dobře ví, co dělá - a naštěstí to ví i jeho fanoušci a kritici. Tolik kultovně nevkusných a "debilních" hlášek v zahraničním filmu opravdu jinde nenajdete. Jsem moc zvědavý na Boratův návrat. Laťka je nebezpečně vysoko... (11.09.2020)

Pohodlně se usaďte a já Vás v několika momentech provedu rychlokurzem ksichtění, který budete u filmu Borat potřebovat. Takže za prvé. Lehce pootevřete ústa na šířku Vašeho prstu a k tomu lehce zvedněte obočí. Řekla jsem lehce. Ksicht druhý. Tentokrát otevřete ústa jak nejvíce to jde, jako by Vám upadla čelist (pokud ale máte problémy s panty, neotevírejte ji moc, zaseklá čelist bolí), obočí opět zvedněte a pořádně vykulte oči. Ano, jde Vám to skvěle. Ksicht třetí. Zvedněte pravý koutek, popřípadě oba, úsměv Vám sluší. Následující obličej jistě všichni znáte, ukažte mi pořádně mandle (smích je u tohoto ksichtu povinností). V neposlední řadě si musíme procvičit mračení. Ať se nám to nad očkama pořádně krabatí. A nejdůležitější výraz tváře musí být znechuťující, takže k mračení si přidáme zvednutí horního rtu k nosu. Pokud si s tímto nevíte rady, kontaktujte Silvestra Stallona, on má zvedání horního rtu v merku. Právě jste úspěšně absolvovali kurz ksichtů a mě nezbývá nic jiného, než Vám popřát, ať si ho u Borata náramně užijete. Nashledanou (02.11.2010)

Kontroverze se ve formálně uhlazeném hávu tradičního lineárního vyprávění mění v divácky atraktivní komedii trapnosti, kde provokativnost slouží nikoli ke konfrontaci, ale k povýšenému a oduševnělému výsměchu. Na film totiž už z jeho podstaty nepůjdou konzervativní diváci, ale naopak liberální publikum, které od něho dostane přesně to, co chce: drzou karikaturu stupidity měšťáctví a americké radikální upjatosti. "Borat" funguje jako klasický dramatický film a to díky důmyslné dramaturgii (úvodní představení postavy a následné stanovení cíle, k jehož naplnění vše směřuje, přičemž jednotlivé pasáže stupňují napětí vůči závěru - dílčí setkání Borata s nic netušícími lidmi skvěle znásobují očekávání jestli a jak dojde k jeho konfrontaci s Pamelou). Projekt je pozoruhodný tím, jak tvůrci mistrně dokázali profesionalitu maskovat jako nevázanou zhovadilost. (05.08.2009)