Lekce řízení

Velmi příjemná podívaná, ve které spolu podivná dvojice "Weasleyových" funguje jako jeden z nejvtipnějších prvků filmů a funguje velmi dobře. Snímek upřímně je zpracováním poměrně zvláštní, ale použiji to slovo znovu - příjemně zvláštní. Příběh možná nebyl zvolen nejšťastněji, ale atmosféra, dialogy i herci jsou na jedničku a dost to pomáhá celkovému dojmu. (20.09.2015)

Poměrně příjemný malý britský film s Rupertem Grintem, který sice se škatulkou Rona Weasleyho delší dobu nic neudělá, ale snaží se, a Julií Waltersovou v roli postarší energické herečky o dospívání, přátelství a nebezpečném náboženském fanatismu. Film si na nic nehraje a zazní v něm i Salsa Celtica, takže potěší. (20.07.2007)

Stáhla jsem to kvůli Rupertovi, že se mrknu, jestli je schopen zahrát i něco jiného než to, v čem ho všichni známe. Nic jsem neočekávala a nakonec jsem byla mile překvapena. Nejenže mě Rupert nezklamal, navíc se z Driving Lessons vyklubal velice příjemný film, který jsem se zájmem sledovala. Film pěkně odsejpá, dokáže rozesmát i rozesmutnět a taky se u něj dá krásně uvědomit, že vaše rodina je úplně normální;p Pěkných 75% (08.04.2009)

Točit v dnešní době variace na ABSOLVENTA či HAROLD A MAUDE postrádá jakéhokoliv smyslu, protože oba zmíněné filmy patří neodmyslitelně k době, ve které vznikly a o níž vypovídají. S prvním jmenovaným sdílí LEKCE ŘÍZENÍ/ŘIDIČ SLEČNY EVIE generační výpověď v příběhu o mladíkovi, který pozná starší ženu a ta mu obrátí žebříček hodnot, a s HAROLD A MAUDE zase (sub)žánr road-movie sloužící ke střidání vtipných a mistrně vypointovaných, i když předvídatelných scén s chytře rozdistribuovanými informacemi ve vyprávění. Herecký výkon Laury Lineyové je silně na hraně a zavání karikaturou, ale R. Grintovi odpouštím PRĎOCHY a Julie Waltersová dává najevo, že rozhodně do starého železa nepatří. Což je, i přes několik nepatřičných vtipů (ty s převlékáním), dobrý důvod ke zhlédnutí této "televizní" podívané. (03.06.2008)

Na plné čáře zvoraný pokus navázat na úspěch černé komedie Harold a Maude. Pokus, ke kterému nemělo nikdy dojít, který je jenom zřídkakdy komedií a nikdy ne komedií černou. Stárnoucí britská herečka hraje stárnoucí britskou herečku, která je vedle svého výrazně mladšího a méně výrazného kolegy dostatečně „weird“, aby film bezprostředně po startu nezkolaboval na akutní nedostatek tvůrčí invence. Ben je z dobré křesťanské rodiny, Evie se slovníkem nějaké postavy od Tarantina má k dobré křesťance stejně daleko jako sója k dobře prorostlému bůčku. Julie Walters s přehledem uhraje jakoukoliv emoci. Scénář na tento fakt hodně spoléhá. Také spoléhá na komičnost scén, kde Waltersová exhibuje vedle Ruperta „ahoj, jsem na sedativech“ Grinta. Právě na náhlou, tím tuplem nevěrohodnou, proměnu hlavního hrdiny film nejvíce doplácí. Zamlklý flegmouš se přece nemůže během jedné noci změnit v cílevědomého rebela. Ani s vědomím, že v opačném případě dostane rakovinu spíš z matky, než z telefonování mobilem. Laura Linney hraje výborně karikaturu praktikující křesťanky, ovšem karikaturu přehnanou a budící dojem, že všichni pravidelní návštěvníci kostela jsou manipulovatelní debílci. Je pitomost zakládat realistický film na takových extrémech. A co ty problesky humoru pro podobný typ filmu naprosto nevhodného (pan Finchman v ženských šatech)? Na celém filmu není ani špetka pravdy. Všechny jeho složky jsou jenom prostředky sloužícími k vyřčení dávno známé pravdy. Chování postav lehko odhadnete několik minut dopředu a to, za čím se tvůrci celou dobu lopotí, co se vám snaží sdělit, jste už bezpochyby slyšely z úst zdatnějšího vypravěče. 50% (24.02.2008)