Režie:
František FilipKamera:
Eduard LandischHudba:
Karel SkleničkaHrají:
Jiřina Šejbalová, Bohuš Záhorský, Jan Pivec, Marie Burešová, Alena Vránová, Jaroslav Marvan, Miloš Nedbal, Stanislav Neumann, Zdeněk Štěpánek, Josef Langmiler, Bedřich Vrbský, Blanka Waleská (více)Obsahy(1)
Jiřina Šejbalová v televizním zpracování hry Aloise Jiráska o české národní buditelce, spisovatelce a autorce slavné kuchařky... Příběh nás přenese do Litomyšle roku 1836. Místní měšťanská společnost, která na důkaz dobrého vychování a lepšího původu neopomene zaplést do hovoru nějaké to německé slovíčko, pomlouvá paní Rettigovou (J. Šejbalová). „Rettička“ nejen že bojuje za spisovnou češtinu, je vlastenkou, ale láká k sobě mladé dívky a studenty a půjčuje jim české knihy. Prostě rozvrací staré dobré pořádky. Další senzaci městečka způsobí oznámení o plánované svatbě. Panna Lenka (A. Vránová) si bude brát starého doktora Plavce (M. Nedbal). Když se o tom dozví paní Rettigová, pozve oba snoubence k sobě, každého zvlášť. Myslivec Valenta (J. Langmiler), bývalý Lenčin ctitel, který byl se svým pánem dlouho v cizině, ji totiž poprosil, aby mu pomohla získat Lenku zpět… (Česká televize)
(více)Recenze (16)
Jedna z prvních Filipových režijních prací (ve stáří 28 - 29 let) prozrazuje pečlivou prací s herci i Jiráskovou dramatickou předlohou budoucího Mistra. Vynikající herecké obsazení (Šejbalová, Nedbal, Langmiler, Zdeněk Štěpánek, Pivec, Záhorský, Alena Vránová, Marvan, Neumann) přestože bylo limitováno tehdejšími technickými možnostmi Měšťanské besedy i faktickým zrodem poetiky televizní dramatické tvorby, to jen potvrzuje. Skvěle je postižena i předbřeznová maloměstská Litomyšl. Vlastenectví, citlivé a současně národní, globální i evropské to jen dokresluje a zesiluje celkový dojem. ()
Znamenitě zpracováno. ()
Ono se to sice tváří, že Rettigová pomáhá mladé dívce poslechnout své city, ale to je jen takový vedlejší příběh decimovaný silou toho zásadního, souboje obrození s těmi, kteří jej odmítali přijmout. Už když Pivec poprvé přichází na scénu zády ke kameře, je jasné, že opět zastíní spousty svých kolegů. Šejbalová statečně bojuje, aby jí neuloupil hlavní postavu, což se jí povětšinu času daří. Nedbal je výborný v roli laskavého doktora. Za zmínku stojí také dva obuvníci, Marvan a Neumann, především Neumann zde hraje na sebe velice civilně. ()
Ryze antikvární záležitost, jak po stránce literární, tak filmové (televizní). Dnes toto zašlé dílko potěší snad jen příznivce klasického českého hereckého umění – režisér František Filip přizval ke spolupráci nejen začínající kandrdase, ale především slavné osazenstvo pražského Národního divadla v čele s Jiřinou Šejbalovou v roli legendární litomyšlské buditelky. ()
Magdalena Dobromila Rettigová si zaslouží hlubší zpracování. ()
Jiráskův obrozenecký patos si nijak nezadá s komunistickým patosem padesátých let. 1) To se prostě nedá. Už po minutě mi klesala hlava a udržet se vzhůru byla tedy fakt výzva._____ 2) Natáčeno ve studiu na dřevěné podlaze s fotografií parku na stěně._____ 3) Jsou přítomna velká jména herecké squadry, režíruje František Filip, ale stejně to nepomohlo. Není divu, že inscenace zapadla. ()
Očekává-li divák životopis slavné dámy, je vedle jak ta jedle. Jde o banální příběh nešťastné lásky, kterou Dobromila pomáhá rozuzlit a zachránit mladou dívku od neuvážené svatby z rozumu. O to zde ale nakonec ani tak nejde. Podstatné je svědectví doby, kdy ve třicátých letech 19. století měšťanské vrstvy už neovládaly češtinu. To už asi dnes málokterý Čech ví. Český jazyk se udržel zásluhou fanoušků, kteří ho uvedli do módy a zpopularizovali jako zpestření večírků měšťanů. Vlastenectví se stalo módou a byznysem, průkopníky převálcovali vlastenci-podnikatelé, ale cíle bylo dosaženo. Jazyk byl zachráněn. Rettigová jako jedna z opor vlastenectví, hraná Šejbalovou, protivníkem Jan Pivec, zastánce německého kurzu. Oba výborní, sekunduje vícero hereckých legend. Ač dějem chudý, myšlenkou velký příběh. 80% ()
Jářku, tak nevím. Alena Vránová coby panna Lenka mezi dvěma muži hledá pomoc při řešení problémů u M. D. Rettigové, osvícené to ženy. Celé je to takové divadelně unylé, nevýrazné. Neustálé korzování herců před namalovanými kulisami tomu taky nepřidalo. Dvě hvězdy za obsazení a za to, že to dobře dopadlo. Což snad v tomto případě nemůže být bráno jako spoiler. ()
Pokud očekáváte životopis Magdaleny Dobromily Rettigové, budete zklamáni. V tomto filmu ji mohla klidně zastoupit nějaká vymyšlená postava. Celé to stojí na banálním příběhu o neuváženém slibu manželství na pozadí národoobrozeneckého úsilí. Hlavním pozitivem je trojka Pivec, Záhorský a Nedbal. U Šejbalové mi naopak přišlo, že místy moc neví, co si se svou rolí počít, a ani se jí nedivím. Ještě zoufaleji působí rádobykomická dvojka Marvan-Neumann. ()
Neni to zivotopis MDR ani porad o vareni. Je to paradni konverzacka a zavan starych casu z dob obrozenectvi. Cele zabaleno do pribehu o lasce superkrasne Aleny Vranove. Vicemene divadelni zazitek. Parada. ()
Jako vášnivý kuchař amatér, vzdávám hold tomuto filmu, režisérovi a herecům za parádní zážitek, ale především vzdávám hold Magdaleně Dobromile Rettigové. Vlastním několik jejich kuchařek a když čtu recept, který začíná slovy "vraž tam 12 vajec", tak jihnu a tiše závidím všem, kteří se ještě můžou bez obav cpát, co my už v našem věku většinou nemůžem. ()
Pěkné, bohužel místy poněkud v mritu doby natáčení. 55%. ()
Perfektní studie maloměšťáctví. Kolik se toho od 19. století změnilo? ()
Hned v úvodu mi bylo jasné, že pan Štěpánek tu asi hrát nebude, neb mu bylo dáno jen čísti „předmluvu“. Po pěti minutách mi bylo jasné, že půjde o inscenaci, nikoli o film. Ale vypínat jsem to už nechtěl, tak jsem to poslouchal a občas i koukal až do konce. A mohu napsat jediné. Děs a běs. Už nikdy podruhé. Ani náhodou. Přesto dávám za dvacet tu šmucik němčinočeštinu. Nebo češtinoněmčinu? ()
Pro mě velké zklamání, u kterého jsem vydržel jen přibližně půl hodiny a pak jsem to musel nudou vypnout. K čemu jsou známá jména, když namísto poutavého životopisu s aktérkou "osobně" jsou zde nezáživné dialogy o tom, co kdy kde dělala, tedy zjednodušeně řečeno nepřímá řeč namísto mnohem zajímavější přímé. Čekal jsem, že se mimo jiné dozvíme něco z jejího kulinářského umění apod., avšak nedočkal jsem se. Osobně jsem velký příznivec kulisových pohádek, které mají hlavu a patu, avšak zdejší kulisy byly taktéž velmi nepovedně zpracované a působily rušivým dojmem. Jeden bod z úcty k našim starým hereckým bardům, avšak scénář je na odpad. ()
No, měl jsem tak trochu mezeru ve vzdělání nebo přeci jen už slabší paměť, ale i já opravdu vnímal Rettigovou především jako takového Pohlreicha v sukních a autorku té bichle o vaření. Jednalo se však vskutku o nefalšovanou obroditelku a vlastenku, která se může směle řadit k takovým pěstitelům češství jakými byli Jungmann, Dobrovský či Palacký. Divadelní hra, která se odehrává prostřednictvím televizní obrazovky, nepostrádá z těch divadelních zvyklostí vpravdě zhola nic. Skvělé masky a kostýmy, autenticky vyhlížející herečtí představitelé šosáckých rolí, kulisy a také staromilské záběry detailů obličejů, včetně jejich pitvoření při vyjadřování emocí. Prokládaná němčina byla půvabná především při dialozích Pivce a Waleské. Obsahově jde spíše o povrchní banální příběh, který mne příliš nezaujal. ()