Hry bez hranic

Povedená soutěž. V 90. letech jsem ji celkem pravidelně sledoval. Jednotliví pořadatelé se snažili o nápadité disciplíny. Osobně jsem se zúčastnil natáčení s družstvem Jihlavy v červenci 1994 a přímo na stadionu v Lublani to nebyla až taková legrace jako v televizi. Soutěžící si nejdřív zkoušeli kostýmy, pak nanečisto soutěžili v generálce, ale při vlastní soutěži je čekaly záludnosti v podobě kluzké podlahy natřené mýdlem... Skvělé zážitky. Výborná moderátorka Marcela Augustová. (10.07.2008)

Několik ryze sentimentálních vzpomínek na dobu porevoluční: Ty úplně první díly s českou účastí si moc nepamatuju (jsou teď reprízovány na ČT), ale hlas Martiny Adamcové ano ("jsme čtvrtí v Evropě, no to je skvělé"). Později české moderátorství převzala Marcela Augustová, a někdy v té době nastoupila také disciplína s moderátory (tehdy jsme Marcele nemohli přijít na jméno, protože většinu soutěží nám spíše pokazila), o něco později "žolíkové" disciplíny. Pak u toho byl i Petr Vichnar, pamatuju si i Čmaňu Zedníčka. Po dnešním zhlédnutí prvního reprízovaného dílu ze Santa Caterina Valfurva lze konstatovat ještě hodně slabou choreografii a výpravu disciplín, limitovanou televizní techniku, slabší zázemí, českou televizní účast omezenou na pouhý zpětný dabing převzatých záběrů, a hlavně vyjukané Čecháčky, kteří v životě neviděli skůtr, lyžovat umí jedině na dlouhých dřevěných ski z dob Krakonoše, s účesem a la vrať se do hrobu. Ale vydržte, ono se to zlepší. (04.07.2010)

S nostalgií jsem uplynulé léto v nedělních ranních hodinách přilepen k dětskému kanálu ČT zhlédl reprízu ročníku 1993 a s odstupem dvaceti let jsem se kromě samotných her pobavil také tím, jak se celý pořad ukázal být prognostickým v následujících třech bodech. --- 1. Nárůst průměrného věku matek z pětadvaceti let v roce 1993 na třicet let nyní, jelikož časté a upřímně míněné dotazy Marcely Augustové na počet dětí našich sotva plnoletých členek týmu se nesetkávaly s velkým pochopením, protože proč si, Marcelo, pořídit dítě, když je konečně doba, kdy si můžeme hrát. --- 2. Osud Řecka v době, kdy v Evropě nebudou bez hranic jen hry, jelikož z deseti základních kol byl řecký tým osmkrát, a většinou s jasným odstupem, poslední, jednou předposlední a, pravda, jednou dokonce čtvrtý. --- 3. Přednostní zaměření Petra Vichnara coby sportovního komentátora na alpské lyžování místo hokeje, jelikož si se železnou pravidelností pletl při čtení časových ukazatelů minutu za sekundu a sekundu za setinu. (27.09.2014)

Svojho času asi najlepšia súťaž, aká kedy šla na obrazovkách. V deväťdesiatych rokoch ešte vo veľmi mladom veku som Hry bez hraníc doslova hltal. Keď som na jeden z dielov narazil dnes, bolo mi jasné, že zo súčasného pohľadu to vyznie už tak zastaralo, neprofesionálne, zlá kamera, slabí moderátori. Ale pred 25-30 rokmi to tak neprišlo. Bola to zábava, na ktorú sa dá nostalgicky spomínať. (30.05.2021)

677. hodnocený film: Kdo by neznal Hry bez hranic, jako by nebyl. Vynikající soutěže a přiblížení kultur Čechoslovákům, kteří znali jenom Balaton a maximálně Rumunsko z pohlednice od bohaté tety (k sakru, na Rumunsko mi nesahejte!). Vynikající, škoda jen, že už to dnes není možné na České televizi vidět. 5* už jenom za tu vzpomínku. 5* (21.02.2009)