Nikola Šuhaj loupežník

Celková pohádková atmosféra je, podle mne, zapříčiněna režisérem. Evžen a jeho režie na jednu dobrou se bohužel odráží i zde. Čepek jede celou dobu naprosto stejně, Somr hraje až moc a celkově všechny přebil Ota Sklenčka se svým vynikajícím židem. Skutečně jsem čekal daleko silnější příběh, a hlavně preciznější zpracování, které by jiní režiséři z předlohy dozajista dokázali vyždímat. (28.09.2014)

Spíše než dramatem zbojníka je Sokolovského adaptace Olbrachtova románu podle scénáře Ludvíka Kundery naturalisticky laděnou, silně odpoetizovanou freskou z Podkarpatské Rusi, z níž tvůrci setřeli veškeré lyrično, což venkoncem znamená, že se z přelidněných scén, kde se střídavě trpí, šílí, smlouvá, modlí, hrozí, miluje a kleje, ztratila krajina, pro níž první Nikola zběhl z vojny, a jeho příběh (a pád) tak započal. Čepek je ovšem v titulní roli opravdu přesvědčivý – stejně jako Jakoubková co protagonistka Eržiky. Ostatní – jako posedlí nebo naopak vyčerpaní – buď nezřízeně přehrávají nebo s krajní nesmělostí obcházejí své postavy. – Dlužno dodat, že divadelní a později i filmová adaptace téhož díla z divadla Na Provázku poskytla podstatně celistvější a živější výklad než tento pokus. (27.12.2021)

K zjištění, že idea komunismu dokázala v dávných a krizovým vývojem ještě nepříliš poučených dobách přitahovat nejednoho opravdu nadaného umělce, netřeba chodit mezi surrealisty do pařížských kaváren dvacátých a třicátých let. (I když takové výlety by měly být zájemcům o umění naprostou samozřejmostí.) Stačí se podívat na dílo Ivana Olbrachta. Ať už si vezmeme na paškál jeho Biblické příběhy (do moderního jazyka přetlumočené zásadní kapitoly Bible), nebo lidovými legendami z podkarpatské Rusi ovlivněný román, jehož je tento film poměrně věrným zpracováním, většinou dostaneme obraz, který se s materialistckým pohledem marxistických ideologů neslučuje zrovna nejlépe... Evžen Sokolovský (ať už nám jeho jméno evokuje jakýkoliv normalizační brak) kupodivu nechal všechny fantastické a mysteriozní motivy předlohy zaznít v tomto filmu zcela naplno, a dosáhl tak mimořádně působivé atmosféry, kdy ranní mlha v lesích tíží více než noční můra. Tragická bezvýchodnost osudů všech postav je umocněna kvalitními, a v daných reáliích vesměs uvěřitelnými výkony herců, a to včetně nezapomenutelně "přehrávajícího" Josefa Somra. Jeho role ostatně supluje všechny důvěrně známé postavy šerifů, jejichž posedlost dopadením zločince hraničí s šílenstvím - tak jak je známe z amerických filmů o rebelantských gangsterech. U něj je také dobré si uvědomit, jak se ve skutečnosti často chovají pohůnci stávajicí moci, kteří svou psychopatickou, nemilosrdně trestající oddanost režimu podobně přehrávají i v reálném životě... Jednoznačným plusem filmu je naturalismus, s jakým se zde pracuje s krvavými scénámi. Kýženého efektu přitom není dosaženo ani tak vizuálně, jako spíš verbálně. Tohle bude později umět excelentně předvést např. Tarantino v některých scénách v Pulp Fiction... Je jisté, že naprosto depresivní vyznění (hleďte, takhle se žilo tenkrát v kapitalismu, soudruzi) ve své době hodně pomohlo filmu k jeho bezproblémovému uvedení v televizi, a také k četným reprízám. Normalizačnímu divákovi tak byla podstrčena možná nechtěně alternativní perla, tomu současnému tato verze nabídne alespoň zajímavý materiál ke srovnání s populární muzikálovou podobou stejného příběhu. (06.11.2006)

Tenhle film na mě mohutně zapůsobil, když jsem byl dítě. Nečekal jsem, že mnou tak otřese. Od toho je ve filmu hlavní hrdina, aby se s ním divák buď ztotožnil, nebo ne. Ale takhle jsem tehdy neuvažoval. Jako dítě asi jako každé - jen baví či nebaví! A tenhle film mě bavil moc. Eva Jakoubková sice proslula hlůavně díky "Muži na radnici", ale byla to krásná, modrookatá žena, která byla ideálním protějškem očí Petra Čepka. Mrzí mě, že Eva Jakoubková už nežije. Zmizela z televize a plátna, jako řada herců, neb herců je moc. A tak si člověk ani nevšimne, že někdo náhle už nemá svou práci...Po smrti petra Nováka, zpěváka, asi už ztratila motivaci žít. Poslední co natočila, tak bylo právě vyprávění o Petrovi Novákovi. Kdo dosud nezavítal do kraje Nikoly Šuhaje loupežníka, tak vřele doporučuji.- je tam i muzeum, ta legenda tam stále žije. Tedy pokud se tam vypravíte po přečtení si této krásné knihy od Olbrachta, či vyzbrojeni shlédnutím tohoto stále dojemného filmu. Nestárne! Jen my stárneme! (29.05.2010)

Jiný žánr než Balada pro banditu (natočené jen o rok později), asi to tak drsné tehdy opravdu bylo. Čepek neuměl hrát špatně a dramatické role byly jeho šálkem čaje- v mých očích, dávala jsem mu přednost před komediemi. Jakoubková mi vždycky připadala taková stejná, unylá, s velkýma smutnýma očima. Ale tohle tedy byla ta správná role pro ni. Scéna, kdy ji kopou do břicha, mne budila ještě hodně dlouho. (27.05.2008)