Max Payne

Vločky, vločky, vločky.….zkrabatělé Markovo čelo, digitální bubáci.….a zase vločky…..No, určitě nebudu lkát nad tím, že filmový Max Payne herní předlohu moc nepřipomíná (obě dvě hry jsem hrál), protože to jsou dva rozdílné světy s rozdílným vyjadřovacím jazykem a sledovat od začátku do konce filmu, jak Payne ve zpomalovacích záběrech kosí jednotvárně své protivníky, by také nebylo příliš zábavné. Bohužel Mooreův film je tak vzácně vypravěčsky mimo, kdy absolutně nedokáže vtáhnout do děje a scenář se psal podle osvědčené berličky - „Nenapadá tě, o čem bys chtěl vyprávět, tak tam vraž tajný vládní projekt a obal to vatou, ono to nějak vyjde.“ – až mi bylo líto i toho Marka Wahlberga. Toho mám docela rád, ale se svým kukučem věčného kluka se typově do role Maxe Paynea absolutně nehodí, chybí mu to potřebné chlapácké charisma a věčně se mračit a sveřepě tisknout zuby tomu nepomůže, Marku. Takže co zbylo? Ani ryba, ani rak, ani temná krvavá noirovka, ani akční nátěr, jenom takový zapomenutelný pšouk do světa herních filmových adaptací. (14.11.2008)

Hrubě nezvládnutá adaptace, kde scénárista vyházel všechny nejzajímavější momenty a zůstal jenom rutinní krimi-thriller, který přinese spoustu hezkých pohlednic se zasněženými mrakodrapy, ale bez jakékoliv funkčnější propojenosti, až jsem si každou chvíli kladl otázku, kolik podstatného se dosud válí na podlaze střižny. Čert vem jiné obsazení charakterů, než je hráč zvyklý (Lupino je na pěst, to je fakt), takhle holt dopadají filmové verze kultů, které pak někdo nutně musí servírovat s PG-13 ratingem. Jeden puntík za Marka, Olgu a ten fajn plakát, který mi v kině nechtěli dát. PS: Ó vzývám Vás filmová božstva, uchraňte Valve, aby prodala práva na svůj klenot… (15.11.2008)

Nejsem tak brutálně nasrán jako kolegové, protože na vizuální stylizaci jsem si poměrně vytrvale ujížděl, líbilo se mi i zakomponování Valkýr do studené reality a dokonce bych uměl identifikovat dvě tři scény, které měly atmosféru (úvod, taneční klub, akce v garážích). Ale všechno dobré - a není toho moc - je prošustrováno v matné detektivce s nezajímavou psychologií a s půlhodinovým (a snesitelným) akčním apendixem. Ale film podle střílečky, v níž se za první hodinu střelí jen do pěti dveří na hajzlech, ani nemohl dopadnout dobře. Lepší dvě. (17.10.2008)

Mně se to líbilo. Herni Max Payne patří k těm několika málo věcem, které jsem opravdu dohrál do konce, a film mu ostudu nedělá. Trochu jsem se bál Wahlberga v hlavní roli - zbytečně. Pak jsem si říkal, že atmosféra nemůže být taková, jakou si pamatuji - nebyla, ale přiblížila se jí asi nejvíc, jak to bylo možné. Čekal jsem sice více přestřelek, ale s tím se už nedá nic dělat... Můžu být rád, že se filmaři alespoň nebáli ukazovat krev (tj. když někdo do někoho střelí, nezapráší se, ale vyletí z něho efektní rudý oblak) a že scénárista dostal dobrý nápad s valkýrami, které atmosféře taky neuškodily. K tomu pěkné ženské (ačkoliv Kurylenkové štěk mohla zahrát kterákoliv jiná), vcelku povedená hudba a režie, která během akce ani mimo ni není vůbec špatná. Tři a půl. (15.07.2010)

Film dost dobře neví, pro koho je určen, z čehož pramění největší zápory: nezasvěcenému divákovi je postava Maxe Paynea a aura kolem něj budovaná ukradená, když vše vypadá tak béčkově a toporní herci předříkávají nechtěně vtipné dialogy, zasvěcený hráč předlohy zase touží po přímočarém tahu na branku a prvotřídně provedených akčních scénách v atmosferickém podání, ale nedočká se pořádně ani jednoho. Překlad hry, která se výrazně inspirovala komiksy a filmy, do filmu se nezdařil a dynamičnost byla nahrazena statičností a totálním vyprázdněním všeho, co na hře bylo dobré. Člověk by musel mít hodně velký fetiš, aby ho celou dobu bavilo sledovat, nakolik jsou tvůrci důslední v napodobování jednotlivých lokací a detailů v nich. Max Payne sere vločky, slabé 2. (30.10.2008)