Code Geass: Hangjaku no Lelouch

Cesta za pomstou je často tvořena utrpením a proléváním krve lidí neznámých i blízkých. Code Geass přináší zajímavý příběh, politické machinace, vztahovou problematiku, alternativní historii a nadpřirozené schopnosti ve světě, kde i mladý student může být vůdcem odboje za lepší, tedy spíše svůj vlastní, svět. Osobně nemám rád přehnanou vztahovku/romanci/dětinskost, ale tentokrát jsem se do určité míry musel vzdát a přijmout školní auru a všechny ty (sexy) holčičky v minisukních. Japonci jsou prostě takoví a hlavně, mě to arogantní (anti)hrdina, demagog a manipulátor Lelouch náramně vynahradil. Akce je totiž bezchybná a mechové ovládaní lidmi jsou opět na scéně v hojném počtu a druzích. Stejně tak seriál disponujou silnou zbraní v podobě alternativní historie (Británie ovládla Japonsko, atd.) a třeba nápad s přeměnou hory Fudži je naprosto úchvatný. Celá první sezona, které patří tento profil, také přináší podařené zlomy, nad kterými jsem ne kroutil hlavou, ale za které jsem s povděkem děkoval, protože seriál se tak stal mnohem nepředvídatelnějším a také "šílenějším" (pochopíte). I samotná mytologie Geassu se pomalu dostává na povrch a já jen čekám, co bude dál... stejně tak na kterou stranu se vlastně přikloním, protože CG krásně ukazuje, jak jde na svět nahlížet z různých úhlů, ale jen stěží se vyhnete zrůdnostem a zločinům, když ho budete chtít měnit. Kdo je v právu? Co je právo a kam až má pomsta vůbec význam? K úplné spokojenosti mi chybí trochu kratší první sezona, méně chaotických okamžiků a té naivity ve škole... i ty "umělecky promyšlené" prostřihy na úplně jiná místa v CG vesmíru jsou občas matoucí. (20.04.2011)

S koncem druhé sezóny (R2) zvyšuju na plný počet. Sice jsem asi nikdy neviděla tak překombinované anime, plné naprosto šílených zvratů, kterých je nasekaných do jednoho dílu tolik, kolik u druhých anime stačí na celý seriál, přecpaný postavami, které teatrálně mluví, činí rozhodnutí, která často nemají smysluplný základ a která si ospravedlňují řečmi o spravedlnosti, míru, yasashii sekai a podobnými koninami:-D Přes všechny nelogičnosti je ale děj relativně dobře promyšlený a celý spěje k velmi uspokojivému konci, u kterého nezůstane jedno oko suché. Ale to se dá čekat u seriálu, ve kterém si všichni navzájem lžou, aby se ochránili, nejlepší přátelé si dávají přes hubu, půlka hlavních postav odejde do věčných lovišť, milenci jsou ze znepřátelných táborů a vůbec vše překračuje mez, kdy se ta přepálená dramatičnost dá snést, jenže.... Ta mez byla překročena natolik, že se tady už dá skoro mluvit o nějaké velmi odvážné stylizaci (které odpovídá i zajímavá, i na anime standarty hodně stylizovaná kresba postav - CLAMP si sakra daly záležet). Osobně jsem si uvědomovala směšnost a neuvěřitelnost některých zvratů a událostí, ironicky jsem se pochichtávala, ale zároveň mě osudy hlavních hrdinů totálně braly, těch několik hodin jsem s nimi vysloveně žila. Taky je zajímavé jakým směrem se odebral seriál (a Lelouch/Zero s ním) - od bojůvek v Japonsku až po boje, které ovlivňují ráz celého světa. A ve výsledku se v tom kombinačním chaosu dá možná najít i nějaká myšlenka. Ještě by mě zajímalo, kde Subjektiv přišel na to, že činy ošklivých postav jsou zde souzeny jinak, když krásní jsou tu snad úplně všichni! I kdybych někoho ošklivého našla (napadají mě jen eunuchové:-D), odlišná měřítka nejsou příliš znatelná - většina postav neustále hapruje od "záporáků" ke "klaďasům", spousta postav udělá něco vysloveně ďábelského a pak za to pyká (často z vlastní vůle, tady vůbec všichni dobrovolně procházejím pokáním za své činy...) Politováníhodní jsou tady v některých okamžicích vlastně skoro všichni. Doufám, že už nikdy nebudu muset trpět tak otravnou postavu, jakou byla Nina. (Btw, kdyby Lelouch přibral nějaké to kilčo, ráda ho pozvu do svého pokojíčku;-) (23.10.2008)

Málokdy se stane, že druhá série je lepší jak první. Tohle je výjimka potvrzující pravidlo, protože druhá série mi dokonce nedávala spát(Nechala mě spát cca 5 hodin a já vstal a musel jsem se dodívat :-D) a já hltal každý díl. Až do posledního dílu jsem vůbec netušil, jak to skončí a hlavou mi poletovalo mnoho teorií a ani jednou jsem se netrefil. Což se mi popravdě často nestává. U první série mi vadila přílišná překombinovanost. Jenže její závěr byl tak ohromující, že jsem neváhal hned pustit druhou. Kdybych mohl ohodnotit druhou sérii samostatně, tak by se z ní stalo jedno z nejlepších anime, co jsem kdy viděl. A to nemám mechy vůbec rád. Naštěstí mi tady poprvé nevadily, a když člověk přimhouří nad nelogičností, tak se výborně baví, a to je hlavní. Ale abych nepsal jenom samou chválu na druhou sérii, tak musím napsat i nějaký ten zápor. A tím záporem se stala postava Niny. V první sérii nebyla příliš vidět a tak ji člověk moc nevnímal(Kromě závěru, ale to už bych tady vyzrazoval děj :-)), jenže ve druhé se z ní stala tak otravná postava(a člověk si vlastně uvědomí, jak otravná byla po celou dobu), že se celkově vyrovnala postavě Rekiho z Kureimoa(viz. komentář). EDIT: Ještě teď po 8 hodinách od dokoukání mi to ještě vězí v hlavě ... (08.09.2009)

Doufal jsem, že stihnu shlédnout do svého tisícího hodnocení a stého komentáře něco, co za to stojí a v tomto případě jsem se skvěle trefil. Nedostatků je opravdu mnoho, ale bez patřičné tolerance by se nedalo dívat na nic. Vždy záleží, jestli dá seriál k hledání slabin prostor. Scénárista mi připomíná démona, který byl sto let uvězněn ve sklepě nějakého hradu a z ničeho nic mu někdo uvolnil řetězy a podal pero. Výsledkem je zběsilá jízda, kde mozek časem musí vypustit všechny požadavky na seriózní podívanou a pohodlně se oddat vysokému tempu, které obzvláště s koncem první série ještě nabírá obrátek a je nejlepší možnou (proklínanou) reklamou na další sérii. Démon se také nepáře s vysvětlováním faktů a motivací, protože nad vším přemýšlel již tak dlouho, že mu některé části přijdou zjevně nepodstatné. Proto takže doporučuji vnímat, co je ve vašich silách. Vše je opatřeno kabátkem, který mi plně vyhovuje v podobě ušlechtile nakreslených postav, které se pro aristokraty perfektně hodí. Nejvíce na mě zapůsobily postavy, jeden z nejlepších soundtracků a již zmíněné tempo, co nedá příliš času na zamyšlení se. Při druhém shlédnutí jsem si vyvrátil těch několik nelogičností, co mě před spaním napadaly a tak mohu sám kritizovat jen dostatečně nevysvětlenou taktiku při delších soubojích. Osobně jsem se bavil po celou dobu a kromě seriálu samotného musím doporučit i krátké epizody z picturebook, které seriál doplňují a vysvětlují některé motivace postav. Druhá série je zpočátku ještě lehce předějována, ale postupně je to zase to pravé s o něco lepší hudbou, animací a především s ještě silnějším příběhem. Nikdy bych nečekal, že to řeknu u anime, ale rozmělnění do více dílů by prospělo. Každopádně mám nově nabouraný top. (15.09.2008)

Při sledování Geassu mám vždycky neuvěřitelnou chuť zahrát si s někým šachy, i když jsem na ně jinak totální lempl. To víte, některý japonský anime s vámi zkrátka dokážou až nechutně manipulovat. Třeba kvůli Death Note se snad do smrti nenažeru v klidu jablka, protože při tom pokaždé vidím v hlavě Ryukův vysmátej ksicht a to pak v sobě někdy ten smích zkrátka nedokážu zadržet. Právě Death Note mi občas Geass trochu připomínal - relativně podobný námět, hlavní hrdinové jsou takovým tím typem sympatického, mazaného a chytrého antihrdiny a samozřejmě mají oba nějakou nadpřirozenou schopnost, pomocí níž se snaží změnit svět (resp. Japonsko) po svém, navíc byly oba seriály vytvořeny stejného roku, zajímavé... Lelouch mě ale se svým Geassem bavil o něco více, narozdíl od svého "kolegy" Lighta si přece jen seriál udržel svou vysokou úroveň do konce (ba dokonce ji ještě zlepšil!), takže pro mě v tomhle pomyslném souboji zvítězil Lelouch. :) Jdu se co nejdřív mrknout na R2 a jsem zvědav, zda překoná dle komentářů ostatních i u mě tuhle řadu. P.S. Já, Lelouch vi Britannia, vám přikazuji mrknout se taky na tenhle seriál! (26.12.2011)