Odpor

Chytlavý válečný film z běloruského lesa. Právě to prostředí tomu značně přidává na zajímavosti. Děj i chování postav se mi zdálo být v pohodě (nechce se mi nějak pídit po tom, jestli tomu tak skutečně bylo nebo nebylo). Válečné scény jsou na skvělé úrovni, angličtina samozřejmě trochu nabourává autentičnost, ale to je víceméně detail. Po celou dobu se něco děje, je to napínavé a film podává velmi dobrý pohled na to, jak to s velkou pravděpodobností vypadalo během války nejen v běloruských lesích. 80% (02.05.2013)

Edward Zwick takéto filmy vie. Ústredné trio (Craig, Schreiber, Bell) dokáže potiahnuť menej výrazný dej, nuda neohrozí ani v najmenšom. Akcie sa striedajú medzi osídľovaním a spormi v osade a kedže tých akcii nieje málo, film ma celkom plynulé tempo. Zwick ma akcie v malíčku, takže atmosféra, napätie, či strach z vojny a utrpenia je cítiť v každom zábere. To všetko ešte príjemne dopĺňa nádherný les a hudba Jamesa Newtona Howarda. Obľúbený soundtrack: The Bielski Brothers. 85% - 4* (16.03.2015)

Rozostřené scény nám dají vzpomenout na Legendu o vášni a Edward Zwick si dál jede svou filmovou brázdu. Trošku nečekaný příběh v době kdy se moc tyto válečné filmy nenosí a myslím že diváci o ně nemají moc zájem, přesto režisér natočil tento pravdivý příběh o třech židovských bratřích. Daniel Craig mě tentokráte moc neoslovil, jako tahouna filmu označuju Lieva Schreibera, který mě po Wolverinovi nepřestává překvapovat. Role nekompromisních zabijáků co se neptají mu sedí. 70% PS: Dost mě potěšila ruština ve filmu. Působí opravdu skvěle! Možná je škoda že jí není namluvený celý film. (05.10.2009)

Filmy z druhé světové války si svojí síň slávy už dávno odbyly, vždyť není už pořádně o čem točit, každá zásadní nebo absolutně bezvýznamná bitva byla natočená, snad každý životní příběh, který se ve válkách udál byl zdokumentován, snad všecko co se týká první a druhé světové války bylo tak moc zaznamenáno, že už to diváka ani nemůže bavit, i když ten pravdivý příběh se vždycky z nějakého toho koutu země vždycky vyloupne a tenhle je zrovna z Běloruska a proč koneckonců ne. Tři bratři kolem kterých se příběh točí se hodně povedli a natáčel to režisér, který natáčet umí, ale který v sobě má ještě hodně Hollywoodského a jeho filmy nekončí jinak, než nadějí, viz třeba takový Poslední samuraj. Přesto ta atmosféra těch běloruských lesů je dokonalá, výborně se na to kouká, a ještě líp se těm židům fandí, protože tohle je přesně to, co ve světě válečné kinematografie nebylo ztvárněno. Partizánský odpor, který se brání zuby nechty, který má ve svém jádru problémy a ty se snaží řešit pokud možno co nejjednodušejc, do toho se promítá válka jako taková, která by Vám vlastně mohla být ukradená, protože ty běloruské lesy jsou okolní válkou absolutně nepoznamenány, tady se řeší jen jeden příběh a ten se snaží vypadat co nejvěrohodněji. Jediné co mi na tom vadilo, tak to byl konec samotný, který si prostě pan režisér nemohl odpustit, a ještě tam chybělo víc emocionálních scén, které by mě dokázaly posadit na zadek, i když to film samotný už dost dokázal, respektive natočil se film, kterého si asi už moc lidí všímat nebude jako tenkrát Spielbergova eposu o Dnu D, ale na druhou stranu ti, kteří chtějí si ho všimnou a rozhodně za něj budou rádi, protože tenhle film si to zaslouží, minimálně ze strany těch, kteří se o to zajímají. Atmosféra je dokonalé, herecké výkony obdivuhodné a příběh je neokoukaný a hlavně v dnešní době originální, a to je co říct na látku, která byla přepracovaná na tisíckrát. To všecko se nakonec promítá do filmu, který čeští distributoři pojmenovali Odpor, debilnějc fakt nemohli, snad to ostatní diváky neodradí, protože to by bylo to nejhorší, co by se tomuto filmu mohlo stát. (11.03.2009)

Zatímco polský Moše pro přechod přes Rákosové moře preferuje pasivní odpor založený na rozumu a srdci, jeho bratr Áron volí odpor aktivní a hnán pudy a touhou po pomstě koná zázraky svou rychlopalnou holí. Oba jsou vytrvale stavěni před otázku, jaká míra humanity se už stane kontraproduktivní, aby na závěr našli své místo a dramatický oblouk je očekávaně spojil. Zatímco Poslední samuraj jako takřka pohádkový mýtus umožnil vstřebat Edwardovy tvůrčí Zwicklosti a učinil z nich výhodu, Defiance je časem i místem až příliš na dosah ruky, aby se funkčně vydal režisérovou obvyklou cestou. Výsledkem je pak jakési neukotvené mezi, které při hledání autenticity nezachrání ani Howard se Sabretoothem a nula nula sedmičkou.. (17.07.2020)