Import/Export
Import Export
Import/Export
Import/Export
VOD (1)
Obsahy(1)
Ve svém druhém hraném filmu objevuje Ulrich Seidl paralely mezi mladou Ukrajinkou, která najde práci v bohatém Rakousku, a mladým Rakušanem, který se svým otčímem odjíždí na Ukrajinu montovat automaty na bonbony do zchátralých městských čtvrtí. Jejich cesty se nikdy nezkříží a tvůrce ani nechce líčit příběh setkání, ale spíš mu jde o to konstatovat, že oba světy si nejsou příliš vzdálené. Jak na východě, tak na západě vidí autor stejně osamělé, stejně bezradné jedince. Pro Olgu je místo ve vídeňském geriatrickém zařízení šancí na únik před ubohostí existence doma, kde se potácela mezi bídně placeným zaměstnáním a nechutnými sexuálními službami přes počítač. Ve Vídni ale brzy zjišťuje, že bez občanství zůstane přes veškerou snahu jen opovrhovanou služkou, že osudu psance se nezbaví. Na rozdíl od Olgy, která má alespoň lidský cit a doufá, že se vrátí domů s penězi, aby se postarala o své dítě, je Paul se svým siláctvím, zastírajícím nedostatek sebedůvěry a vůle, typický produkt kapitalistického zbožnění úspěchu, jehož jako příslušník nejnižších vrstev periferie nemůže nikdy dosáhnout. Jediný zbytek sebeúcty se u něj projeví, když konečně opustí zpustlého a vulgárního otčíma, který byl dlouho jeho vzorem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (68)
Ulrich Seidl je jeden z bezpochyby nejzajímavějšich filmařů součastnosti, v jehož celovečerních hraných (inscenovaných) filmech se projevují jeho dokumentární počátky, cit pro casting a vedení herců s imrpovizací s tím spjatou, určitá neotesanost co do filmového jazyka, stylistická účinnost hraničicí mezi malebností a realističností ala kaurismakioviny a fakt, že on vypráví o hnusných věcech, přičemž jeho filmy jsou veskrze humánní a užitá symbolika všeobecně pochopitelná._____ I Import/Export, stejně jako Seidlovy dokumenty a první celovečerní didaktický debut Psí dny, vypráví o neschopnosti vymanit se z genderové role určité sociální skupiny, a přestože vyprávění je v některých chvílích přilišně zkratkovité (epizodka s au-pair) a tendenční (opětovně epizodka s au-pair), zamlouvá se mi, že snímek neplní dramaturgická očekávání, kdy se dvě ústřední postavy filmu nestřetnou, vyprávění volne plyne, aniž by nějak gradovalo a bylo zakončeno výraznou pointou a že i přesto, že se jedná o silně depresivní film, špetka naděje v podobě písní, určitých morálních hlasů filmu, zde je a pro osudy postav můžeme mít porozumění._____ U Seidla je vždy podstatný úvodní předtitulkový obraz filmu a v tomto připadě to je muž nakopávající, resp. snažicí se nakopnout motorku - stejně tak postavy se snaži dělat něco se svým životem, "nakopnout ho" tím správným směrem. Forma filmu, jak pasoliniovská neotesanost co do stylu a i kaurismakiovská vyprázdněnost vyprávění, nutí diváka k zaujetí stanoviska a činu... Import/Export aneb film, který pohorši maximálně maloměšťáky a za tím všim hnusem skrývá velkou dávku humanismu. ()
Z celého filmu je cítit v důsledku až latentně frenetická citová apatičnost. Empatie je zde nahrazena animalitou a city nahrazují pudy. Jednotlivé postavy jsou vláčeny okolnostmi v hnusném světě, ze kterého se vytratila veškerá lidská důstojnost. Seidl si nenárokuje vzbuzovat soucit s postavami, pouze je nechává trpět. Jednotlivé záběry jsou přímo řezány z celku a nechávají v perfektcionalisticky komponované mizanscéně vyniknout pocitu chladu. Vyhrocenost všech výše zmíněných atributů posouvá Import/Export na hranice exploatace - některé scény jsou až příliš „hédonisticky“ natočeny na to, aby mohly být přijímány ve vší vážnosti. Vybrané záběry jsou však pouze hyperbolizované části skutečnosti, na kterou Seidl upozorňuje. Spíše než nějakou salonní kritiku společnosti se sladkobolným dozvukem, nad kterou by se v sedačkách rozplývaly miliony diváků komerčních televizí, tak Seidl vytvořil nekonformní rafinovaně nadsazenou skládačku současné společnosti. ()
Stroze zobrazená bezvýchodnost, ponechanost a ponížení člověka v odlidštěném, bezectném světě peněz, moci a pohrdání. Je to silná výpověď, ale zploštělá. Osobně si mnohem víc vážím tvorby Kena Loache, Michaela Hanekeho a dalších, kteří akcentují lesk i bídu našeho společenského zřízení, ale jimž do filmu přestoproto pořád ještě prosakuje skutečná krása a zázračnost života samotného, jedinečné povahy existence, bytí, jakkoli vnějšně zostouzeného, přece ucvhacujícího. Seidl jako by se tím ponížením a lidskou hanbou a pokleslostí snad opájel. *~ ()
Hodnotím režiséra za pro mě neuvěřitelně natočené scény v obtížných prostředích. Ale ... pokud Slovensko bylo vyobrazeno tak, jak bylo, dá se tušit, že i ostatní oblasti byly značně přehnané a nereálné... Romské ghetto vyobrazeno jako líheň prostituce a násilí (stereotypní a nepravdivý pohled). Scény z pečovatelského prostředí bych možná i věřila, ale je to velmi individuální a myslím že mnoha LDNkám křivdí. A způsob, jakým se mladý rakušák dostane na Ukrajinu a hledá práci je podle mě křečovitý a nucený. Autor filmu proto vybral nejpesimističtější možná schémata a poskládal je dohromady, aby dal vzniknout megapesimistickému dílu... ()
Prapodivný film beznaděje života ve střední Evropě se dvěma dějovými linkami ( které se ani nepropojí, co to kva je? dva filmy v jednom? ) v nichž jsou v hlavní roli ukrajinská a rakouský looser. Dám dvě hvězdy, protože něco pozitivního jsem tam i našel: 1) herecké výkony 2) zobrazení života v panelákové východní Evropě na jedničku ( slízli to i Slováci) 3)prostředí rakouského hospicu i ne/herci. Proč jsem nedal víc hvězd? 1) šílená stopáž 2) děj bez pointy 3) jak mám rád nahotu ve filmu, tak tady ta pornografická část byla nechutná . Podtrženo sečteno tenhle umělecký nezávislý film není pro každého. ()
Galerie (18)
Photo © Ulrich Seidl Film Produktion GmbH
Související novinky
Střední Evropa 2007 napoprvé
Asociace českých filmových klubů rozhodně nepatří mezi ty, kteří by setrvali na dlouhé časy v posvěcené nečinnosti, a tak pro příznivce netuctových filmů připravují další putovní přehlídku. Po… (více)
Reklama