VOD (1)
Obsahy(1)
Ve svém druhém hraném filmu objevuje Ulrich Seidl paralely mezi mladou Ukrajinkou, která najde práci v bohatém Rakousku, a mladým Rakušanem, který se svým otčímem odjíždí na Ukrajinu montovat automaty na bonbony do zchátralých městských čtvrtí. Jejich cesty se nikdy nezkříží a tvůrce ani nechce líčit příběh setkání, ale spíš mu jde o to konstatovat, že oba světy si nejsou příliš vzdálené. Jak na východě, tak na západě vidí autor stejně osamělé, stejně bezradné jedince. Pro Olgu je místo ve vídeňském geriatrickém zařízení šancí na únik před ubohostí existence doma, kde se potácela mezi bídně placeným zaměstnáním a nechutnými sexuálními službami přes počítač. Ve Vídni ale brzy zjišťuje, že bez občanství zůstane přes veškerou snahu jen opovrhovanou služkou, že osudu psance se nezbaví. Na rozdíl od Olgy, která má alespoň lidský cit a doufá, že se vrátí domů s penězi, aby se postarala o své dítě, je Paul se svým siláctvím, zastírajícím nedostatek sebedůvěry a vůle, typický produkt kapitalistického zbožnění úspěchu, jehož jako příslušník nejnižších vrstev periferie nemůže nikdy dosáhnout. Jediný zbytek sebeúcty se u něj projeví, když konečně opustí zpustlého a vulgárního otčíma, který byl dlouho jeho vzorem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (68)
jako porno to neobstojí a jako film taky moc ne.. jsou to takové scénky ze života dvou looserů, které však nikam nesměřují, čímž se dvouhodinová stopáž stává nesnesitelnou (navíc ne-konec je tak nijakej, že to celou dobu sráží ještě hloubš).. asi jsem Seidlův umělecký záměr nepochopil, ale pokud chtěl říct, že život v současnosti není žádný med a kapitalismus má i stinné stránky, mohl natočit půlhodinovou sevřenější etudu.. bylo by to zajímavější.. asi už chci v umění víc než jen naturalismus, byť ten byl na celém snímku asi tím nejzajímavějším ()
Stroze zobrazená bezvýchodnost, ponechanost a ponížení člověka v odlidštěném, bezectném světě peněz, moci a pohrdání. Je to silná výpověď, ale zploštělá. Osobně si mnohem víc vážím tvorby Kena Loache, Michaela Hanekeho a dalších, kteří akcentují lesk i bídu našeho společenského zřízení, ale jimž do filmu přestoproto pořád ještě prosakuje skutečná krása a zázračnost života samotného, jedinečné povahy existence, bytí, jakkoli vnějšně zostouzeného, přece ucvhacujícího. Seidl jako by se tím ponížením a lidskou hanbou a pokleslostí snad opájel. *~ ()
Příběhy se odehrávají na Ukrajině, v Košicích a ve Vídni. Mladá Ukrajinka opouští dítě a vydává se do světa velkých peněz v zahraničí, který ji ale mine. Podobně dopadá i mladý Rakušan, kterého podivné otcovy kšefty zavedou na Ukrajinu, odkud nakonec prchá po svých. Bezútěšný film s nijak zvláštním dějem a množstvím depresivních scén. ()
Syrový realismus čiší z tohoto neúprosného "dokumentu" odvrácené strany života: Ukrajinky, která si v nouzi vydělává v Rakousku a konzumních Rakušanů, kteří zabíjejí duševní prázdnotu na Ukrajině. Po filmové stránce je tu mistrně ukázáno až příliš ponížení lidské důstojnosti člověka 21. století. Ponížení dobrovolné i nedobrovolné. Ty dvě hvězdičky jsou za tu formální - řemeslnou stránku filmu, ten zbytek za obsahovou depresi a beznaděj... ()
Hodnotím režiséra za pro mě neuvěřitelně natočené scény v obtížných prostředích. Ale ... pokud Slovensko bylo vyobrazeno tak, jak bylo, dá se tušit, že i ostatní oblasti byly značně přehnané a nereálné... Romské ghetto vyobrazeno jako líheň prostituce a násilí (stereotypní a nepravdivý pohled). Scény z pečovatelského prostředí bych možná i věřila, ale je to velmi individuální a myslím že mnoha LDNkám křivdí. A způsob, jakým se mladý rakušák dostane na Ukrajinu a hledá práci je podle mě křečovitý a nucený. Autor filmu proto vybral nejpesimističtější možná schémata a poskládal je dohromady, aby dal vzniknout megapesimistickému dílu... ()
Galerie (18)
Photo © Ulrich Seidl Film Produktion GmbH
Reklama