Kunsten å tenke negativt
The Art of Negative Thinking
Kurz negatívneho myslenia
Režie:
Bård BreienScénář:
Bård BreienKamera:
Gaute GunnariHudba:
Stein Berge SvendsenHrají:
Fridtjov Såheim, Kirsti Eline Torhaug, Henrik Mestad, Marian Saastad Ottesen, Kari Simonsen, Per Schaanning, Kjersti Holmen, Christian Soldal (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Geirr má tridsaťtri rokov. Pred dvoma rokmi mal autonehodu a od tej doby nemôže chodiť a je impotentný. Jeho žena Ingvild v snahe zachrániť manželstvo pozve na návštevu svojpomocnú skupinu telesne postihnutých, ktorých vedie agilná psychologička Tori. Doposiaľ samodeštruktívny milovník Johnnyho Casha a vojnových filmov sa vzbúri proti nevítanej invázii "pozitívnej" energie a za pomoci miestami až brutálnej úprimnosti sa pokúsi ovládnuť situáciu. V priebehu jednej noci tak prichádza k zúčtovaniu s falošnou úprimnosťou, dusivým súcitom, i zdanlivo osvedčenými metódami liečby duše...Debutujúci režisér spojil známu formulu škandinávskej psychologickej drámy so sarkastickou čiernou komédiou. Originálnemu výsledku pridáva na atraktívnosti hudobný sprievod pre rockových fajnšmekrov (Steppenwolf, Johnny Cash, Nina Simone...). (RTVS)
(více)Recenze (435)
Dost zvláštní film, v mnoha ohledech podle mě přehnaný (ruská ruleta a extrémnost některých postav), na druhou stranu tyto extrémy dokážou film učinit nezapomenutelným. ()
Co přijde po kurzu myslet pozitivně? Kurz negativního myšlení! Výzva: mysleme realisticky?! Těžko říct. Rozhodně však nic víc, nic miň než "vikingský" políček do tváře těm, jež se za každé okolnosti snaží brát život z té lepší stránky. Jako by Bård Breien říkal, že to naše bytí, "sluníčkovým lidem" navzdory, občas vážně nestojí za víc než to nejsmradlavější hovno nejzavšivenějšího podvraťáka nejzapadlejšího vidlákova, tak proč si ve své vlastní noře od plic nezanadávat a přitom jen tak mimochodem neroztřískat dávno nepoužívaný porcelán, třebas svatební, když už to nejde? Geirovo vnímaní světa nejspíš nejlíp přiblížím anekdotou: " Přijede beznohý pán na vozíčku do obchodního domu, kde se jej prodavačka otáže: - "Dobrý den, pane, nechcete si koupit botičky?" - "Ježíšmarjá, vy jste ale kráva. To jsou nápady, vždyť přeci vidíte... no to jsem ještě neviděl, ty lidi jsou ale dneska blbý." A jak je tak rozčílený, vyjede před obchoďák, kde vidí policajta: - "No představte si, jak jsou dneska ty lidi pitomý, a hlavně ta kráva v tom obchoďáku. Ona se mě klidně zeptá, jestli si nechci koupit botičky. No viděl jste to někdy... to je ale drzost, co?" - "No to je teda otřesný, dneska s těmi lidmi." - "Schválně, co jsem měl asi v té chvíli dělat?" - "Měl jste ji kopnout do prdele!" Tak je pan ještě víc nasraný a po příjezdu domů povídá manželce: - "Představ si, Maruš, jak jsou ty lidi dneska blbý. Nejdřív mi prodavačka nabízí botičky, a pak mi policajt řekne, že jsem ji měl kopnout do prdele." - "Klid, Lojzo, klid, dej si panáka, to tě postaví na nohy." 75% Challenge Tour Speciál - Filmový lov, červen 2015 ()
Mezi lidskými osudy se najde i spoustu legrace, ať jsou sebetragičtější. Film o lidském utrpení co přináší divákovi radost. Má myšlenku a hloubku! ()
Posledných asi 30 minút je absolútna nálož s bombastickými scénami a dialógmi (skok z okna, rozbíjanie vecí, ruská ruleta), niektoré pointy, ktoré vo filme zaznejú majú tiež hlavu a pätu, pričom herci svoje role zahrali naozaj parádne, ale inak to zas až tak veľká vec nie je. Proste OK netradičná tragikomická sonda do života postihnutých ľudí, ktorá síce občas na správnom mieste rozosmeje (hlavne až ku koncu, keďže na začiatku som sa schuti zasmial len raz, aj to len keď moja najmenej obľúbená postava dostane päsťou do ksichtu, čo je nie len neskutočne satisfying moment, ale dokonca aj pekný symbolický úkon), ale nedostaví sa pocit, že "Áno, teraz pozerám niečo naozaj špeciálne". Alebo som na to len nebol zrovna správne naladený, kto vie. Preto tri hviezdy. ()
Severská tragikomedie o sebelítosti, vozíčkářích a vině odehrávajícíc se v jednom domě přes jednu noc. Zajímavé, místy velmi chytlavé leč poněkud chladné - což ostatně k severu patří. ()
Tak depresivní komedii můžou natočit jen na Severu. ()
U některých scén jsem se při smíchu trochu zastyděl, ale co jiného jsem mohl od tohoto naprosto cynického díla čekat. Ještě, že ten konec již tak dost ostré hrany trochu ztupil a musím říct, že jsem za něj byl vděčnej. ()
Když se člověku přihodí veliké, nevratné neštěstí, například v podobě vážné nemoci, škody nejvíce nadělá psycholožka, která pravdu kryje líbivou lží a nutí aktéry do pseudoúsměvů a nesmyslných rádobypodpůrných aktivit. PRÝ: "Můžete být nadále šťastni, stačí jen trochu chtít, možností je spousta." To pak musí nastoupit drsňák, který přizná, že jsou všichni v pořádným průseru, ale i při něm občas vysvitne slunko a jsou jisté možnosti. Přiznat si realitu a zařídit se podle ní je osvobozující akt, který nic nepřikrašluje ani neoškliví. Žádná iluze, jen realita má tu pravou životní hodnotu a dává možnost prezentovat nezkreslený lidský úděl a možnost projevit úctyhodnou lidskou sílu. P.S. Nejméně tělesně postižená, sociálně izolovaná, zoufalá depresivní žena, pro mě osobně nevyznívá jako hypochondr a člověk, který do kroužku invalidů nezapadá. Každý z aktérů tam patří a hraje dobře svojí roli, včetně mimózní psycholožky a její naivní "odborné" knihy jak násilně pomoci druhým jakýmsi vnuceným pozitivnem. Film kupodivu sám o sobě depresivně nevyznívá a rychle plyne. Geirr roztočí pořádný mejdan, při němž lze přemýšlet i se v rámci možností bavit. ()
Jedna z prvních mých zkušeností s norským filmem...během poměrně krátké stopáže si sami projdete kurzem negativního myšlení, film vás rozesměje, ale vzápětí dostane do deprese...je až neskutečné, jak si režisér dokáže hrát s divákovými pocity. Dlouho jsem neviděl tak dobrý film, rozhodně stojí za zkouknutí! ()
Hořkohořkohořkosladký film o tom, že všichni jsme tak trochu vozíčkáři. ()
Očekával jsem trochu větší přínos, když už jde o psychologii, ale zase je to svým způsobem zábavné. Komedie bych tomu neříkal, protože smát se nahlas, tak bych se pak musel za sebe stydět :-) Příliš se mi nelíbil scénář, protože až na nějaké úlety je prakticky vše dosti předvídatelné. Přesto díky skvělé režii jsem spokojen. ()
Přesně takovéto filmy mám rád. Nízkorozpočtová komedie, kde dominují perfektní dialogy a zvrácené situace. Z Kurzu negativního myšlení jsem odcházel pozitivně nalazen. ()
Terapeutická skupinka dokonale nesympatických lidí zkouší stylem pozitivního myšlení zapomenout na tvrdou realitu. Vznikají celkem komické situace a dva tři gagy byly opravdu dobré. K hlavnímu tématu - Žijeme v době, kdy je více regálů u knihkupců vyhrazeno pro svépomocné příručky, než například pro knihy z kategorie věda. Tyto svépomocné knihy mě vždy silně přitahovaly a štvaly zároveň. Vždy je to o tom samém, akorát v bledě modrém, takovéto knihy vzbuzjí DOJEM, že z Vás může být cokoliv, budetel-li myslet pozitivně nebo když změníte vzorce myšlení (kognitivní teorie) či si budete vizualizovat vaší vysněnou realitu (viz. šílenost jménem The Secret). Problém těchto knih a věčných smolařů, kteří si je obvykle kupují, je v tom, že po přečtení takového "jetelu" si třeba neuvědomí, že mají nějaký skutečný problém, který není zaklíčovaný pouze v tom, jak o dané věci smýšlí. Ehm, to není problém, bezděčně tu vypisuji pozitivum toho přístupu. Kurz negativního myšlení je založen na myšlence, že ty sračky je třeba někdy ze sebe pěkně naplno dostat, cítit se mizerně alespoň chvíli může mít smysl, plně souhlasím a o tom je tento film. Film to však není zase až tak dobrý a selhává u mě především v uvěřitelnosti chování terapeutické skupinky. Nejsem šťoural, ale pokud mám filmu věřit nějakou hlubokou pravdu, musí se na to jít buďto s nadsázkou nebo vytvořit parabolu či podobentsví (nebo být skutečný, ale takové ambice to nemá) . Tento film se tváří, že ten příběh myslí vážně, jednoduchá forma a proto vyžaduji chování odpovídající skutenčnosti. SPOLIER: Silně pochybuji, že by se Ingvild vyspala s tím pitomcem, když ho tak nenáviděla. Mimochodem Ingvil mi přišla jako moc pěkná ženská, takže bych jí asi chtěl dělat dobře i jako impotent. ()
Hurá, už víme jak na to bez terapeutů !!! Stačí jeden večer (a to hned ten první) s pitím a Hašišem, všem nabančit pak se vykřičet a je po dlouhodobých problémech a nastanou dny bez mráčků. Hmmmm, po odborné stránce neuvěřitelné. ()
Originálně pojatý snímek, kde se černý humor střídá s vypjatými scénami. Televizní look mě v tomto případě vůbec nevadil. Sarkastické dialogy mají šťávu, večírek během noci graduje, každá postava se začíná projevovat. Vedoucí skupiny, psycholožka Tori jakoby z oka vypadla Zdeně Hadrbolcové zamlada, neskutečná podoba! Film přes svou kratší stopáž uteče jak voda, severský vítr je znát na sto honů! ()
Nevšední večírek grupy lidiček, kteří to nemají v životě jednoduché a vypořádávají se s tím po svém. Kurz negativního myšlení je osobitý snímek s osobitými charaktery, navíc vzhledem k délce asi 70 minut uplyne neskutečně rychle. A možná mnohé přiměje k zamyšlení. Važte si toho, co máte. Může být hůř... ()
Jedinečný film. Severská hrejivosť a tragika v kombinácii s trpkým humorom, pôsobiacim v neskutočných amplitúdach. A katarzia... ()
Podařená partička postižených. A postižení tu nejsou jen ti na vozíčku, ale i všichni okolo. Optimismus je opravdu opium lidstva, tady nahrazen hašišem a pár ranami pěstí. Dokonale očistný zážitek, závěrečná katarze je opravdu zasloužená a jak říká hrdina na závěr: každý by měl projít kurzem negativního myšlení. ()
Takhle jsem se už dlouho nezasmála. Ač jsem četla, že to je komedie, čekala jsem spíš cosi ve stylu Trierových Idiotů, ovšem tento film byl opravdu příjemným překvapením. ()
Jako vozíčkář musím uznat, že je ve filmu mnoho pravdivého. Ochrnutí i zdraví si dokáží bohužel dost ubližovat, a to tím víc, čím jsou si v době, kdy byli oba zdraví, bližší. Nevím, čím to je, ale je to tak. Humor mezi voíčkáři je dosti svérázný a zdraví lidé s ním mívají zpočátku poněkud problémy, než si zvyknou. Tenhle film měl slušně našlápnuto k tomu, aby ukázal lidem, jací vlastně jsme, ale zůstal tak nějak napůl cesty. Tedy alespoň pro mě, protože já vše vidím jinak, stejně jako jiný vozíčkář může být úplně spokojený s tím, jak nás film popsal, a je to tak v pořádku. Občas jsem se zasmál a občas poznával z náznaků sám sebe i některé jiné typy těchto lidí, které znám. Aby bylo jasno, vůbec se nepohoršuji nad tím, jak byli vozíčkáři vyobrazeni! Ano, jsme víc takoví než trpící chudinkové, ač své těžké chvíle máme, ale kdo ne. Ono je to ale těžké, ukázat vše tak, jak to je, protože to by hodně zdravých nevydýchalo a režisér by byl "lynčován", i když bychom mu my s podvozky nadšeně tleskali a měli z toho pořádnou prdel. Ale ne všichni, některých by se to také mohlo dotknout...chápu je, ale nekamarádím s nimi. ()