Frankenweenie: Domácí mazlíček

Naprosto zbytečné vytahování starých kostlivců ze skříně. Už krátkometrážní Frankenweenie mi přišel na svou půlhodinovou délku neskutečně natahovaný, jeho celovečerní podoba je proto přílišnou snahou vecpat mezi tři minuty děje mnoho načechrané vaty. Ta je však obalena do odkazů a citací starých monster klasik, tak mohou nekritičtí Burtonovi fanoušci zase hlásat něco o návratu režiséra do dob někdy před Alenku. Já v tom ale bohužel až na další obšlehnutou stylizaci a typické trademarky nevidím nic, co by Frankenweeniemu, jakožto Burtonově srdeční látce, dodávalo něco životného, zkrátka cosi, u čeho se mi nechce při vší té předvídatelnosti každých pět minut kontrolovat hodinky. Jediný bod se dá uznat za odvahu - pustit do kin černobílý stop-motion animák, to si může dovolit zřejmě jen jediný režisér na světě. (26.12.2012)

Oživování mrtvých domácích mazlíčků se vyplácí. Vyplatilo se v roce 1984, vyplatilo se i v roce 2012. Ještěže si Tim vzal poučení z mouder filmového pana učitele Rzykruskiho, který úspěšnost opakovaného vědeckého experimentu spatřuje v dostatečném množství investovaného "srdíčka". Ve Frankenweenie je ho i napodruhé dost na to, aby příběh o klukovi a nemrtvém hafíkovi bavil. Sice jen starou známou nostalgicko-infantilně-tributovou limčou, ale stejně jsem se po hoooooodně dlouhé době přistihl, že mám při všech těch chytráckých citacích starých hororů, sexy chraptění Winony, větrných mlýnech i řečech o vědě a lásce zase starý známý burton-knedlíček v krku. Škoda, že závěr trochu neobratně ulítne do monstr hororu a v celém filmu není snad jediná neočekávatelná věc, ale jinak jsem si to užil víc než cokoli od Karlíka dál. Nicméně nevím, jak se Burton hodlá dál vykrádat. Už totiž moc není kde brát. (04.12.2012)

V dnešní době není moc obvyklé udělat animák v černobílých barvách, to si může dovolit jen Tim Burton a projde mu to. Byl jsem zvědavý jestli tenhle remake, pokud by se to dalo tak nazvat, bude probíhat v podobném duchu jako ten z roku 1984 a co tam Tim přidá, aby to vydalo na celovečerní film. Ze začátku to tak bylo, ale od určité chvíle se děj musel zvrtnout a taky že se zvrtnul na celkem zajimavou zábavu, i když želvička byla trochu přehnaná, dalo se to ustát a ta temná atmosféra společně s holčičkou s vykulenýma očičkama mě dostala. (11.03.2013)

''When you lose someone you love, they never really leave you. They move into a special place in your heart...'' Víte, je hrozně těžké nemít určitá očekávání, když slyšíte o stop-motion filmu, režírovaný Timem Burtonem, bez ohledu na to, jak slabší filmy v jeho poslední době byly. A moje očekávání se splnila. Konečně. Takové morbidní potěšení, zahalené v černobílé barvě se starou klasickou hororovou atmosférou, která možná přinese i pocity nostalgie. Typické vyhublé postavičky s kostnatými rameny a protáhlými tvářemi jsem si zamilovala ihned a ta hudba.. Danny Elfman je génius, jako bych poprvé slyšela soundtrack k Edwardovi, vážně.. a Sparky? Láska na první pohled. Jen škoda příšerek, konce a Disney, protože ho dost svazovalo, přeci jen je to určeno pro mladší publikum. Ale i přes to všechno Frankenweenie žije! ''You're alive!'' A Tim ožívá s ním. Jeho smysl pro detail a ten jeho temný svět mě nikdy nepřestane fascinovat. A hlavně... má něco, co mnoho lidem chybí. Představivost. Není to stoprocentní, jako u Edwarda, Ospalé díry nebo Big Fish, ale nemůžu si pomoc..prostě si to po delší době zaslouží. (23.12.2012)

Když si odmyslím, že celé téma filmu je velmi morbidní, má to své dobré momenty a povedené postavičky, ale jako celek mě to nebavilo. Celé to pohřbil konec počínaje mlýnem, který je najednou naprosto nevěrohodný a nedává smysl! I když počkat.... ono je to vlastně natočeno pod patronátem Disney.... tak to jsme doma. (12.01.2013)