Nikdy to nevzdávej

Film se tváří velice dynamicky a mladě – střihem a hudbou. Když si však tohle odmyslíme, zůstane klišovitá historka pro teenagery, kterou jakoby psala jejich staropanenská teta. A vzpomněla si přitom na Karate Kida a Klub rváčů. Příběh nemůže být provařenější – outsider s trablemi, leč dobrým srdcem – proti zlému školnímu idolovi vytuněnému fotříkovými prachami a jeho zjevně drtivou výchovou. Kdopak asi vyhraje? Přidejte jednoho kamaráda šprta, jednu krásku, jednoho otcovského mentora – a máme hotovo. Dialogy by se hodily pro mnohem starší postavy, a to ještě jen z románů červené knihovny. Pohnutky postav jsou vysvětleny na úrovni psychologie z pomocné školy. Ještě navíc nedůsledně, protože trenér nejprve zakazuje jakýkoliv rvaní mimo školu a pak ho doporučí. Mužská linka (spolužáci, zlý školní idol a hlavně statný trenér) mi připadala podprahově dost homo. Holky jsou jen na okrasu. A je to šíleně nudný. SHRNUTÍ: Jak získat dívku svých snů, uznání spolužáků a trenéra, náklonnost bratra i matky – a to vše několika kopanci a údery pěstí. (03.05.2022)

Zápas skončí odklepnutím nebo knockoutem…. Sympatičtí (mladí) lidé, dobrá muzika a holky, jediná věc lepší než rvačky. Proč ne, v této společnosti se necítím špatně a to je mi o pár let víc. Líbí se mi i snaha o myšlenku, větší než jen dokázat vykrýt údery bradou. Každá generace má nárok na svého Karate Kida či Krvavý sport. A je fajn, že to vypadá čím dál lépe. PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE **** NAPĚTÍ *** Co uvidíme (možná) příště? 1988 – Krvavý sport, 2008 – Nikdy to nevzdávej, 2028 – Dlažební kostka (???) (21.02.2009)

Povedený mix Karate Kida, Rockyho s lehkým šmrncem Krvavého Sportu pro teenagery. Dějová linie taková, jaká se dá čekat od tohoto filmu. Ale o to tam nejde, jde tam o údery a kopy. Boje jsou tam dobře natočené i zahrané. Djimou Hounsou jako trenér tam opravdu sedí, je tam obrovský:) I ten hlavní týpek je zajímavý, takový machírek, ten se mě tam líbil asi nejvíc. Film má docela zajímavě namíchaný ost, potěšil mě skoro u konce supr remix od Daft Punku. A není to žádný odpad, jak tady rádoby pisálci hodnotí nebo píší. Netvrdím, že jsem nadšením skákal sto metrů do výšky ale dostal jsem to, co jsem čekal. (15.07.2008)

Takovouhle teenagerskou oddychovku čas od času potřebuju a tahle má všechny potřebné ingredience. Je to hloupé a naivní, ale ví to o sobě a pokouší se z toho vydolovat (nebo v tomhle případě spíš vykopat) co nejvíc. A daří se to. Ti dva rváči sice vypadají jak hezouni z bravíčka, záda jim ale kryje mega cool Djimon Hounsou a půvabná Amber Heard. Bitky mají ty správný grády, hraje k tomu ta správná hudba a celý to opravdu připomíná ty starý dobrý 80ky, protože to má všechny ty klišé. Akorát je to celý více videoklipovější. Ale na mě to prostě fungovalo. (11.09.2008)

Za zvuků punk, rockové a hip-hopové hudby se odehrává příběh mladíka Jakea Tylera (Sean Faris připomíná vizáží mladšího Toma Cruise), který se viní ze smrti svého otce, jehož nechal v opilosti sednout za volant. Vzhledem k tomu, že jeho mladší bratr se stává úspěšnou tenisovou hvězdou, bude se muset s ním i se svojí mámou odstěhovat do Orlanda, kde začne navštěvovat školu, kterou ovládá arogantní a nepřátelský Ryan (Cam Gigandet), který toho času chodí se sličnou blondýnkou Bajou (Amber Heard), která okamžitě ukradne Jakeovi srdce. První konflikt s Ryanem na sebe nenechá dlouho čekat a ukáže se, že rvačky nejsou Jakeovou silnou stránkou, neboť Ryan právě v bojových uměních vyniká. Jake bude muset trénovat pod dohledem zkušeného trenéra (Djimon Hounsou), aby Ryana porazil a získal srdce své milované. Film svým pojetím silně připomíná novější drama Život je boj. Je stejně předvídatelný, je přes svůj řídký děj poměrně dlouhý a rovněž v něm jde o zápasy ve volném stylu, ovšem s tím rozdílem, že tento film Jeffa Wadlowa je hlavně po choreografické i režijní stránce propracovanější a je i lépe zahraný, ale i když na to měl dost času, nepodařilo se mu zahýbat s mými emocemi a nechalo mě to celé tak nějak chladným. Bude to asi tím, že téma mladíka bojujícího o svou čest bylo přece jen trochu zdlouhavé a až vyumělkovaně podané. (27.11.2009)