Mezi vlky

Svoje chvíle to mělo. Vití vlků v lese má grády, přelez přes propast je těžkou zkouškou všech akrofobiků, pár krvákových scének potěší, atmosféra "ledu, sněhu a pustiny" je působivá, sem tam se povede pěknej pohled na zasněžený panorama. A Neeson se svým herectvím a hlasovým spektrem sakra výraznější, než všichni ostatní. Zdejší banda jsou nudný tataři, co se předhání ve výbuších vzteku, vyprávěním dojemných životních příběhů, sebeobětováním a haluškách. A vlci... Lepší by asi bylo, kdyby jen řvali v lese. Když totiž přijdou do záběru, vypadaj jako lepší odvar tvajlajtovskejch mluvících vlkodlaků, až člověk jen čeká, kdy alfa samec při příchodu k ohni řekne: "Nazdar, jak to jde?" A vyloženě na facku je stupidní linie s flashbacky na Neesonovu ženu, to radši čučet, jak se černoch budí ze sna a brečí nad mrtvou sestrou. Není to ten film, co jsem původně CHTĚLA vidět (něco jako The Edge s vlkama a bez Hopkinse), ale jednou se na to koukat taky dá. (03.10.2012)

Nevím, jestli je to tím, že jsem za poslední rok viděla / natočila hodně krátkometrážních filmů, nicméně odvažuji se tvrdit, že The Grey je jeden z těch filmů, kterým dvouhodinová stopáž nesluší. Ponechat filmu totiž pouze poslední scénu a zbytek prostříhat na dvacet minut, mohlo to být výborné, pětihvězdičkové, melancholicky laděné dílo, které se vám svým občasným vybočením z jinak rutinních postupů zaryje pod kůži. (U podobných snímků člověk předpokládá, že od samého počátku ví, jak která postava dopadne, tudíž jsou ty nečekané ochylky od normy o to působivější.) V celovečerním formátu na mě bohužel bylo těch roztrhaných lidských těl, vyjících vlků, vzpomínek na rodinu a Neesonových nepřítomných pohledů až moc; minimálně tedy rozhodně víc, než bych ve filmu s podobně jednoduchým příběhem vidět potřebovala. I tak je ale na celém filmu cosi poetického, existenciálního a nitěrně osobního, což je asi to poslední, co jsem od filmu provázeného popisem "Liam Neeson vraždí vlky", čekala. Poznámka: Vydržte do konce závěrečných titulků, protože se za nimi skrývá ještě jedna scéna. (17.02.2012)

Čekal se drsný boj o přežití, ve kterém si postavy šáhnou až na dno. Ve skutečnosti je ale stejně důležitý příběh zlomeného muže, který se musí vyrovnat se svou minulostí. Neeson film neskutečným způsobem táhne a nebýt laciného využívání vlků (je tu podobný princip, jako v jednodušších zombie hororech – máme skupinku postav, které se musí dostat z bodu A do bodu B a vždy, když se zastaví a odpočívají, se objeví nepřítel a jednoho z nich sežere), nebál bych se nejvyššího hodnocení. V rámci survival filmů nevyhnutelné zklamání.. Ten intimní a velmi citlivý přesah v podobě ztráty a znovunalezené chuti k životu si mě ale získal. Ukázka toho, že i z kalkulu může vzejít cosi silného a osobního. (22.02.2012)

Od Joe Carnahana som videl všetky filmy a zdá sa mi, že čím je starší, tím má čoraz lepší cit pre prostredie. Veľmi sa mi páči, že The Grey nieje vôbec uponáhľaný film a predsa má tak krátku stopáž. Plus atmosféra tak kvalitná, dej tak dramatický a herecká paráda Liama Neesnona tak uveriteľná, že jednoducho nemôžem dať menej ako 85%. (23.03.2012)

Tenhle snímek je jasným důkazem, že lze seriál o šesti sezonách přežívání na ostrově, přičemž v každé je cirka 24 epizod o čtyřiceti minutách, sfrcnout do dvou hodin. Lost přenesený na Aljašku. Nebo, Lovci lvů přepsaní na Lovci vlků. Vdechnuté drama do epizody s Bearem Gryllsem. Halloweenský slasher jako bajka. Může to být vlastně cokoliv. Ten film ale neví, kam kráčí a otevřený konec to jen podtrhuje. Digitální vlci? A tak lacině? Na druhou stranu musím říct, že jsem se nějak významně nenudil. Celkově se mi celý ten večer ve společnosti morijských vrrků docela líbil. (30.05.2012)