Silent Pain
Režie:
Martin Hollý ml.Scénář:
Jiří KřižanKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Rudolf Hrušínský, Ivan Jiřík, Vítězslav Jandák, Miroslav Táborský, Jiří Sedláček, Martin Dejdar, Tomáš Juřička, Jiří Pomeje, Dušan Cinkota, Jiří Langmajer (více)Obsahy(1)
Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (413)
Tichá bolesť je príkladom, kam by sa mohla uberať československá kinematografia v otázke vyrovnávania sa so svojou minulosťou v porevuločnej dobe. Lenže nestalo sa tak a my sme si zvykli na pelíškovský štýl, ktorý má síce dosť do seba, ale o nejakom úprimnom náhľade na problém asi nemôže byť reč. Tichú bolesť nikto nepozná, a tak asi ani nemohla žiadnu vlnu naštartovať. Má svoje chyby, počiatkom 90. rokov musel byť každý súdruh nadporučík kolosálny k...t a robiť veci, ktoré by ani podpriemerne inteligentný človek neurobil. Tichá bolesť má prekvapivo zaujímavú naratívnu štruktúru, ktorá nás nevedie za ručičku, treba byť stále v strehu, aby sa divák nestratil. Dôležitým faktorom je herec v hlavnej úlohe, sympatický Ivan Jiřík a ešte dôležitejší jeho sparing partner Rudolf Hrušínský. Vytvorili tak jednu z nezabudnuteľných dvojíc našeho filmu, ak teda ignorujeme fakt, že samotný film je bohužiaľ neprávom zabudnutý. Z polhviezdy sa štvrtá hviezda stala vďaka národnej hrdosti, Martin Hollý si ju za svoj celoživotný prínos zaslúži. ()
Smutný, baladický, poetický, dramatický... označit tenhle film můžeme jak chceme. Hlavní je jakej pocit zanechá v divákovi. Ve mě zanechal smutek a vztek na ty komunistický kurvy. Skvrnou na kráse pro mě bylo prolínání dvou dějovejch linií. To filmu podle mě trošku uškodilo. Z herců samozřejmě musím vyzdvihnout R. Hrušinského, který zahrál o5 skvěle jen to nářečí mu moc nešlo. Tichá bolest je snímek plný životní moudrosti ale taky lidské bolesti. Tož tak na světě... ()
Tichá Bolest je ve filmografii Rudolfa Hrušínského poměrně přehlížený snímek, který přitom stojí právě na něm a jeho výkonu. Ne že by z celkového pohledu nešlo o silný a vyzrálý film, ale "Jankův děda" ho posouvá o úroveň výš. Je to zkrátka tak, že nejsilnější zpracování příběhů "pétépáků" se na stříbrné plátno dostalo dva roky předtím, než vznikla sice legendární, ale hlavně figurkařící divácky vděčná záležitost jménem Černí Baroni. 90% ()
Martin Hollý natočil opravdu silný baladický film o jednom z nejsmutnějších období našich moderních dějin - 50. letech minulého století. Volně rozvíjí réma tématicky spřízněných Všech dobrých rodáků Vojtěcha Jasného s východiskem ,,Jak komunismus nakládal s českým venkovem" posunutým k osudům třídních nepřátel, tedy našich západních letců, vojáků, jakož i všech ,,nepřátel socialismu". Největší devizou Tiché bolesti je pozměněné hledisko, které používají scénárista Jiří Křižan a režisér Martin Hollý - do středu příběhu nestaví primární oběť gottwaldovských monstrprocesů (nelegitimně odsouzeného a popraveného), ta je jen jednou z vedlejších figur a ve vlastním filmu ji patří jen jedna scéna, ale oběti sekundární - tedy děti a rodiče justičně zavražděného. Navíc celý snímek není stylizován syrově naturalisticky, jak by se jistě dalo čekat, ale spíše metafyzicky smířlivě (postavou nejstaršího z klanu Kadavých - další ze strhujících hereckých výkonů Rudolfa Hrušínského) a s rozměrem jakési moderní politické balady. Vojenským oddílům PTP (tedy Pomocným technickým praporům) provedl v popularizační historické reflexi medvědí službu Miloslav Švandrlík se svým humoristickým románem Černí baroni, skutečný stav těchto vojenským jednotek, kterým ovšem bylo znemožněno používat zbraně a byla pro ně vyčleněna pouze ta nejhrubší (s malou mírou nadsázky otrocká) práce, byl ale mnohem horší, než jak to popisuje nejen pan Švandrlík, ale i tento film... ,,Píšu, co si myslím, a myslím si, co chcu..." Podobné filmy: Všichni dobří rodáci, Žert, Skřivánci na niti ()
Zdenek Sirový pojal vo svojom filme "Černí baróni" tému pomocných technických praporov s odľahčením, v duchu nenáročnej komédie. Avšak slovenský režisér Martin Hollý ml. sa na pétépákov a aj na dobu, v ktorej slúžili zameral omnoho vážnejšie. Natočil výbornú drámu, ktorá dýcha smutnou a krutou realitou totalitných časov. Jeho film "Tichá bolesť" je autobiografickou výpoveďou scénaristu Jiřího Křižana. Je to memento temnej doby, kedy v socialistickom Československu vládla všemocná KSČ. **** ()
Galerie (5)
Zajímavosti (6)
- Natáčení probíhalo především v Brankách, Valašském Meziříčí a Brně. Vlakové nádraží bylo natočeno v Jílovém u Prahy. Věznici si zahrál Mírov. (rakovnik)
- Scénář filmu Martina Hollého vychází z prozaické předlohy, kterou Jiří Křižan napsal už koncem 60. let a měla vyjít v roce 1971. K tomu z politických důvodů nedošlo, novelu přeložili pod jménem Jan Beran v Nizozemsku a Švédsku, česky vyšla až v roce 2018 pod názvem „Stín“. Mezitím ji ovšem Křižan v roce 1988 adaptoval do scénáře, podle kterého Hollý natočil svůj předposlední film pro kina. V polistopadovém čase jej publikum zcela přehlíželo, spatřilo jej pouhých sedm a půl tisíce diváků, což je škoda, protože tematizuje jeden z mnoha osobně prožitých příběhů komunistického bezpráví i stádnosti lidského jednání. (Letní filmová škola)
- Scéna na hřbitově na začátku filmu byla natáčena na hřbitově v Novém Hrozenkově. Branka umístěná v portálu, kterou si otevřeli, zde byla nainstalována jen pro účely natáčení, poté byla opět demontována. (slawe)
Reklama