Hranice ovládání

Čí Hranice ovládání vlastně sledujeme? Je to hranice manipulace divákem? Pokus natočit film, který dává divákovi konečně plnou svobodu interpretace? Poukázání na hranici manipulace tvůrce s filmovým vyprávěním, tedy pokus dokázat, že prostředky vyprávění jsou neomezené? Nebo je to pokus vytvořit střed fikčního světa s neomezenými hranicemi možného či dokonce reálného? Nebo název směřuje "dovnitř" díla? Je ústředním manipulátorem v politickém slova smyslu postava Billa Murrayho a proto je třeba jej odstranit? Nebo jde o hranici sebeovládání, jaké prokazuje hlavní hrdina? Je symetrický odraz hlavního hrdiny ve skle vlaku po dokončení úkolu (a předchozí objednávání kávy pro dva) symbolem nalezení jednoty v různosti? Správně bude nejspíš vše. Geniální film. (02.04.2012)

Jim Jarmusch patří k legendám americké kinematografie a má ve světovém měřítku takové jméno, že prakticky nemusí přijímat nějaké kompromisy s divákem a distributorem a může naopak stvořit film k obrazu svému. Na Hranici ovládání je to znát, protože je to absolutně nedivácký film, který udělá radost poučenému fanouškovi, který ví, co od svého oblíbence očekávat a v čem je jeho silná stránka. Tím je vytváření atmosféry kombinací hudby a kamery - tím se podobá např. jinému americkému režiséru Lynchovi. Naproti tomu děj a tempo jsou podružné, naopak se dá říct, že Hranice ovládání je tak pomalá, že může nepoučeného diváka a nedejbože fanouška akční tvorby přivést na hranici šílenství. Na druhou stranu dost dobře nerozumím nelítostným odsudkům a odpadům těch, kteří dokázali nadělit jinému Jarmuschovu filmu Ghost Dog 4 nebo 5 hvězdiček, protože ty filmy jsou prakticky o tomtéž a nasnímané podobným stylem. Jarmusch jenom lehce změnil priority a víc zvolnil tempo. Místy vytváří až hypnotickou atmosféru a směřuje neodvratně k rafinované pointě. Třešničkou na dortu je přítomnost řady slavných herců v epizodních rolích, naopak musím zkritizovat kvalitu dialogů, které opravdu místy zavání pseudointelektuálním žvástem, je to holt taková sebestředná tvůrčí manýra, a stejně tak celé to spiknutí má nereálné rysy, je zkrátka zjevně umělé. Celkový dojem: 75 %. (25.02.2012)

Režie Jim Jarmusch, v hlavní roli Isaach de Bankolé, ve vedlejších se mj. objeví "nečekaně" Bill Murray, Tilda Swinton, dále Gael García Bernal, John Hurt a další.. Řekl bych typický Jarmuschův film, s důrazem na estetično - přesto mě zprvu minul. Ty dvě hodiny v kině byly na mě trochu moc. Neustále se opakující alternativní stereotyp, který člověka sice neukolébal, ale nebylo to pravé ořechové. Po odchodu z kina se však snímek ve mně asi týden vstřebával a myslím, že jsem pochopil, oč šlo.. doporučuji příznivcům art filmů a samotného Jarmusche - jinak ruce (oči) pryč. (04.10.2009)

Jarmusch rezignuje na vyprávění, na jaké jsme zvyklí ze zámořského lahůdkářství, ale naopak rozehrává filmový minimalismus. To však neplatí o práci kameramana, jehož záběry jsou prakticky autonomními uměleckými díly. Kdybych mohl, tak z tohoto filmu "vytípám" sto "scrýnů" a pověsím je do nejbližší galerie. Ten cit pro kompozici, barvu a světlu je jednoduše úchvatný. Ač chápu Jarmusche, proč nepovažuje samotný příběh za něco důležitého, tak ocenit to náležitě nedokáži. (10.07.2009)

Vizuálně fascinující nahlédnutí do neo-surealistického karcinogeního artu. Tempo u mě nebyl problém. Jim Jarmusch byl vždy režisérem pomalých, minimalistických, meditativních snímků s tempem postarší důchodkyně po obrně. Jejich síla však spočívala v nepředvídatelných a sebevědomých příbězích, které nejsou myšlenkově velkohubé, snobské a tím pádem nudné a uspávací. To bohužel nemůžu tvrdit právě o Limits of Control, který doslova zavrhuje Jarmuschův doposud vycizelovaný styl a odmítá výprávět koherentní a konstruktivní příběh. Skoro by se mohlo zdát, že Jarmusch testuje 'hranice' svých diváků. V tomhle případě se jedná o pozornost, kterou se mu podařilo u většiny vynutit s přehledem, ale provázet nás filmem bez jakýchkoli vodítek, či nějakého menšího vysvětlení, je k vzteku, zbláznění. Jedna postava ve filmu tvrdí, že nejlepší filmy jsou jako sny, o kterých nemůžeme s jistotou říci, jestli jsme je skutečně měli. Snaží se nám říct, že ten film tedy jen sníme? Kdo ví, v Limits of Control jsem nenašel odpověď ani na jednu svou otázku. A třeba ani na žádné otázky odpovídat nemá, a já tady jen blábolím nesmysly, a vy se mezitím máte vykašlat na nějaký účel či obsah a prostě jít s proudem Limits of Control. (15.10.2011)