Hranice ovládání

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $426,688║Tržby Celosvetovo $1,395,030║ Veru bola snaha o nejaký originálny pokus z minimom dialógov, pomalým slimačím príbehom (čo nič konštruktívne neponúkne), to hej, to sa musí nechať, ale nakoniec z toho bola len a len pretrpená uspávanka. Jim Jarmusch vie aj lepšie a pútavejšie točiť.... veľké sklamanie /videl v kine: 20%/ (videl na festivale Cinematik 2009) (16.09.2009)

Tak Jimbo nám na stará kolena začal Lynchovaťět. Velmi snadno by šel film napadat z manýrismu sebestředného režiséra (zřejmě zneuznaného výtvarníka), jenž nám podsunul pár vyprázdněných "hezkých" obrázků či nalepovat metafory typu, že Jarmusch s divákem rozehraje roztahanou předehru, abychom pak zjistili, že se mu nepostavil. Či vezmu partu starejch kámošů, zajedem do Evropy na dovču a během toho něco nasnímáme nebo, že je to prostě sračka. Jenže mě film svým tempem, pojetím a atmosférou bavil, zajímal a obrázky často uchvacovaly (za všechny příjezd autem do Madridu či jízda vlakem kolem elektráren). V rámci současné produkce jistě nadprůměrné minimal dílo s výbornou audiovizuální stránkou, nicméně mám i výhrady. Elegantní gangsteři by měli mít elegantní chůzi a styl, což Bankolé nemá (a také by neškodilo, kdyby se občas vykoupal). Režisér se dost "vykrádá", což mě v některých případech baví a vychytávám si trademarky, ale zde to na mě působilo rušivě. U některých scén jsem se nemohl ubránit dojmu, že z nich šlo vytřískat mnohem víc, např. u té s Tildou Swinton či Johnem Hurtem (třeba kdyby je natočil Lynch, checht). Resumé : Nedejte na reakce kamarádů a internetů (také mě dlouho odrazovaly) a na film si běžte udělat názor sami. Jimbo si to zaslouží (stejně jako ten film). (28.07.2009)

Záhadný černý muž je vyslaný jiným záhadným černým mužem, aby chodil po zemi španělské a pozoroval a hledal a nemluvil a čekal... A vy chodíte a díváte se s ním a taky čekáte a... ono prd. Celý tenhle film je prázdný jako prd. Ó pardon, zapomněl jsem na vizuálno... No je pravda, že kamera je hodně púsobivá a je zjevné, že každý záběr byl pečlivě promýšlený a obrazy které vidíme jsou často esteticky krásné jako umělecká díla a hraje k nim příjemná (i když většinou nepříliš vhodně zvolená) hudba a celé je to takové meditativní a čisté a kultivované a jemně surreálné a předstírá to dokonce jakési filosofující rozuzlení... Ale pořád je to jenom film o prdu. Dialogy ve všech těch Kafích a cigárech jsou oproti plkům zde existenciálně závažné záležitosti a Bankolé se neustále tváří, jako kdyby teprve před měsícem slezl z palmy a naučil se chodit v obleku a jíst příborem. A to jsem dosud Jarmuschovi nikdy nedal míň než čtyři hvězdy a mám ho v mé režisérské Top 10. Moc dobře jsem asi mimovědomně tušil, proč se tomuhle filmu tak dlouho vyhýbám. (01.01.2019)

Po dopozerani som mal velmi silne nutkanie vypytat si nejaky navod k tomuto filmu. Instrukcie, ktore by mi vysvetlili, ze vo co go...Caro filmu na mna zaposobilo az na dalsi den...tento film je presne ako si ho Jarmush ustami Tildy Swinton definoval sam...,,dobry film je taky, ked nevies, ci sa ti jednotlive sceny snivali, alebo boli skutocne vo filme" (11.12.2009)

Lyrika! Krásné obrázky, doprovázené meditativní hudbou, přicházejí a odcházejí a film ubíhá a zhola nic se neděje. Jarmusch se nezměnil, jen se vrátil ke kořenům, protože podobnost s prvotinou Trvalá dovolená se opravdu nabízí. Hranice ovládání ale mají jeden velký plus a to, že se na to krásně kouká. Jimovo estetické cítění a španělský feeling filmu hodně pomáhají. Vadily mi tam ale vedlejší postavy se kterými si Isaach De Bankolé mění krabičky od sirek. Ten film by byl lepší kdyby se v něm nemluvilo vůbec, protože ty dialogy jsou stejně o ničem a působí naprosto rušivě, protože tam všichni melou blbosti a ač jsou to dobří herci, zde působí do jednoho nepřirozeně a je hrozně vidět jak HRAJÍ. Výjimkou budiž nahá holka. A to "vyznění" na konci, že kdo si myslí že je víc než ostatní ať jde na hřbitov, protože zjistí že život je jen hrstka hlíny je sice pěkné, ale ten film pak staví do pozice že má nedejbože nějaké poselství a udělat celovečerák založený na jedné větě je debilita a možná by si na hřbitov Jarmusch měl zajít sám. Mnohem sympatičtější by bylo kdyby film neměl vůbec žádné poselství ani smysl. (03.12.2009)