poster

Hranice ovládání

  • USA

    The Limits of Control

  • Slovensko

    Hranice ovládania

Krimi / Drama / Mysteriózní / Thriller

USA, 2009, 116 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • J.Connor
    ****

    Tak Jimbo nám na stará kolena začal Lynchovaťět. Velmi snadno by šel film napadat z manýrismu sebestředného režiséra (zřejmě zneuznaného výtvarníka), jenž nám podsunul pár vyprázdněných "hezkých" obrázků či nalepovat metafory typu, že Jarmusch s divákem rozehraje roztahanou předehru, abychom pak zjistili, že se mu nepostavil. Či vezmu partu starejch kámošů, zajedem do Evropy na dovču a během toho něco nasnímáme nebo, že je to prostě sračka. Jenže mě film svým tempem, pojetím a atmosférou bavil, zajímal a obrázky často uchvacovaly (za všechny příjezd autem do Madridu či jízda vlakem kolem elektráren). V rámci současné produkce jistě nadprůměrné minimal dílo s výbornou audiovizuální stránkou, nicméně mám i výhrady. Elegantní gangsteři by měli mít elegantní chůzi a styl, což Bankolé nemá (a také by neškodilo, kdyby se občas vykoupal). Režisér se dost "vykrádá", což mě v některých případech baví a vychytávám si trademarky, ale zde to na mě působilo rušivě. U některých scén jsem se nemohl ubránit dojmu, že z nich šlo vytřískat mnohem víc, např. u té s Tildou Swinton či Johnem Hurtem (třeba kdyby je natočil Lynch, checht). Resumé : Nedejte na reakce kamarádů a internetů (také mě dlouho odrazovaly) a na film si běžte udělat názor sami. Jimbo si to zaslouží (stejně jako ten film).(28.7.2009)

  • jojinecko
    ***

    3,5*/5..."Jime, Jime, to čo si nám, Tvojim verným fanúšikom naservíroval?!?!". Limits Of Control je filmom VŠETKO a NIČ, balancujúci na hrane metaforickej hádanky a nudnej naťahovanej pseudointelektuálčiny. Jarmuschove minimalistické vychytávky ostávajú zachované, lenže tentokrát stoja sami o sebe, bez nejakého kompaktnejšieho celku. Dá sa za tým hľadať nejaký zmysel a rovnako tak to celé môže byť jeden veľký odrb...Jarmusch neodpovedá, len kontinuálne predkladá sled obrázkov, bizardných postavičiek a kvázi vyvrcholenia, ktoré vlastne vyvrcholením byť nemusí. Čo je bez debaty zaujímavé je originálna hudba, napr. prekvapila účasť skupiny haluzákov Sunn O))) (s ktorými "hráva" aj Attila Csihar z Mayhem). Film, by si zaslúžil druhé pozretie, len sám neviem či sa mi to niekedy podarí. Minimálne by som si pri ňom musel dať poriadne dvojité presso (samozrejme, JEDINE v dvoch šálkach:)))))).(3.2.2010)

  • POMO
    **

    Dve za pekný vizuál a zadoček občasnej nahej čučuriedky, bez ktorej by nebolo na čo sa v ďalších scénach tešiť. Isaach De Bankolé je šťastlivec - sedieť za stolom, nemusieť hrať, iba čumieť a nechať sa zabávať monológmi toľkej hereckej elity... to sa splní jednému z milióna hercov. Záver má niečo do seba, ale celkový dojem nafúkanej plytkej fraškovitosti neprelomí.(19.2.2011)

  • ScarPoul
    *****

    Jarmusch stále napreduje - čo sa týka vytvárania situácií a príbehovosti. Každý jeho ďalší film, je úplne o niečom inom ale pritom stále zostáva verný typickému, pomalému, minimalistickému štýlu. Takému výraznému, že stačia dve minútky a viete, že je to film od Jarmuscha. Na hranice ovládania som sa nesmierne tešil a som rád, že film je presne taký ako som si ho predstavoval. Film o tichu a hľadaní, pričom to ticho - je hmatateľné v každej jednej scéne - a kráľ toho ticha je Isaach De Bankolé, ktorého strnulý výraz, alebo v prípade odhalených pŕs jednej z herečiek - mierne pousmiatie - vytvára neskutočné psychadelický zážitok podfarbený BORIS - ovou hudbou, ktorá sa tam nesmierne hodí. Film rozhodne nie je pre každého a divák musí byť naozaj sústredený, keď chce objaviť perly, ktoré tam Jarmusch skryl. Sám si nie som istý, či som objavil všetky. Vedľajšie postavy, ktoré pomáhajú hlavnému hrdinovi nájsť cestu z, alebo do, reality - sú neskutočné hravé a hlavne si ich zaručene zapamätáte vďaka ich nevšednosti. Toto je to čo, na Jarmuschovi milujem - rovnako ako trebárs taký Burton vytvára rôznorodé svety - ktoré sú ale až príliš pomalé aby ich dokázal každý spracovať. Ale keď sa vám to podarí, tak je to bohovský pocit - lebo film sa vám za to odvďačí.(20.9.2009)

  • Eodeon
    *****

    (nenávidím psaní komentářů, ale ty záplavy iracionálních plivanců si zaslouží trochu vyrovnat, takže:) nejlepší Jarmusch, co jsem kdy viděl, a přitom spousta jiných mistrových filmů na mě působila silou kinematografické radiace! především Mrtvý muž, Ghost Dog, Kafe a cigára, Zlomené květiny, Podivnější než ráj a Zlomené květiny. tohle je dokonce mnohem lepší. na rozdíl od ostatku Jarmuschova díla jsou Hranice bez humoru a na rozdíl většiny filmů vůbec bez narativní masturbace. jsou naopak dokonalým minimalismem na hranici (ne ovládání, ale) vyprázdněné narace. Jarmusch vsadil na intuitivní režii, odvíjející děj pomalu, přitom s přesností atomových hodin a nezadržitelností supernovy. /// sledujeme příběh nájemného zabijáka - mistrného profesionála, ve kterém Isaach de Bankolé vytvořil naprosto nový pohled na chladnokrevnou duši námezdních vrahů. naprosto nevídané je to, že se jako diváci o událostech filmu nedozvídáme o nic víc, než sám hlavní hrdina. pravda, nedozvídáme se ani o mnoho méně. nevíme nic o něm, o jeho motivaci, o jeho cíli, o motivaci těch, kdo si zabijáka najali, netušíme ani to, kudy se děj bude ubírat v příštích pěti minutách. systém je nastavený tak, aby žádný z článků v řetězci operace nezvěděl ani o trochu víc, než kolik je pro splnění jeho úlohy naprosto nezbytné znát. nemáme tedy jediný fakt (a i když se to může zdát - jako se to zdálo mně - zřejmé už ze začátku, nevíme jistě ani prostý fakt, že hlavní hrdina je nájemným zabijákem) a film je skvostný v tom, že namísto snůšky samozřejmých faktů předkládá bezednou propast plnou nápověd, náznaků a indícií. sledujeme našeho hrdinu během na první pohled banálních rozhovorů s extravagantními kolegy a skoro si ani neuvědomujeme, že každičká věta filmu (bez nadsázky) obsahuje zásadní významy, odkazující na jiné okamžiky filmu, ať už viděné, nebo teprve očekávané. divák je bombardován informacemi v tak prudkém, nepřerušeném sledu, že je stěží stačí vnímat, natož vstřebávat a dešifrovat ten vrstevnatý kód, promýšlet intertextové odkazy a ještě navíc se kochat nad stylovou precizností, žánrovou hravostí a vůbec se obdivovat filmařskému zápalu režiséra. /// asi to nevyplývá z toho, co jsem právě napsal, s takovou samozřejmostí, jak mi to v tuto chvíli připadne, a proto se to pokusím shrnout ještě takto: na Hranicích ovládání ze všeho nejvíc oceňuji právě to, že není souborem prachobyčejných faktů (označujících kauzálně navazující souvislosti), které konstituují vyprávění, ale jde o film zcela otevřený divákovi. nemyslím tím, že si jakožto divák mohu cokoliv nepřítomného domyslet, na tom nic chválu nezasluhuje, myslím nebývalou komunikativnost k divákovi, neustále vybízející k aktivní participaci, k důkladnému promýšlení, k průběžnému analyzování každičkého filmového prostředku, protože s každou další uplynulou minutou je patrnější, že indicie se mohou ukrývat opravdu kdekoliv. Jarmusch vlastně sleduje výsostně umělecký postup a skládá ohromnou poctu celému filmovému médiu, když nutí diváka k bedlivému a přemýšlivému sledování každého prostředku, zvuku, barvy, kompozice, grimasy, slova a všech objektů mizanscény. mohlo by se tedy zdát, že film je otevřený nekonečnému množství výkladů, ale on prostě není. jen velmi účinně zastírá dějové souvislosti, kterými je přitom paradoxně přeplněný. jak už jsem ale naznačil a musím to zdůraznit: nejedná se o samoúčelný postup, ale o velmi inteligentní volbu, sjednocující perspektivu diváka a hlavního hrdiny velmi podobně, jako například Hluboký spánek. ani tomuto právem slavnému a oceňovanému dílu Howarda Hawkese není snadné porozumět, o to více je třeba se o to snažit a o to slastnější je pak porozumění dosáhnout. zapomeňte, že vám filmaři všechno naservírují na stříbrném podnose a skutečně otevřete oči a osvěžte mysl, jinak si tento film nebudete moci užít.. a to pro vás bude velká škoda! /// na okraj chci dodat pochvalu Christopheru Doyleovi za ten fantastický vizuál, Jarmusch zvolil jak nejléle jen mohl.(11.7.2009)

  • - Přísloví „Každý, kdo si myslí, že je víc než ostatní, ať zajde na hřibitov. Tam pochopí, co je vlastně svět (život). Hrstka prachu,“ které je tkané celým filmem pochází z textu písně „El Que Se Tenga Por Grande“ od interpretky Carmen Linares, album Su Cante (1996). (Niickll)

  • - V jedné z intelektuálních diskuzí ve filmu je rozebírán původ slova Bohéma. Přestože o tom filmová postava vyjadřuje své pochybnosti, termín je opravdu odvozen od francouzského názvu Čech neboli Bohême. Francouzi v 19. století označovali jako Bohémien obecně kočovné Rómy z východní Evropy odvozením od názvu Čech, odkud někteří Rómové pocházeli. Toto označení se následně rozšířilo také na umělce, kteří se stěhovali do sousedství Rómů a přejímali jejich nevázaný životní styl. (mcleod)

  • - Na soundtracku spolupracovaly kapely Boris, Sunn O))), Earth nebo Jarmuschova skupina Bad Rabbit. (villain)