The Limits of Control
Hranice ovládania
Režie:
Jim JarmuschScénář:
Jim JarmuschKamera:
Christopher DoyleHrají:
Isaach De Bankolé, Alex Descas, Jean-François Stévenin, Óscar Jaenada, Luis Tosar, Paz de la Huerta, Tilda Swinton, Júki Kudó, John Hurt, Gael García Bernal (více)Obsahy(1)
Film sa odohráva v rozličnom okolí súčasného Španielska, kde mysteriózny, osamelý hrdina (Isaach De Bankolé), ktorého aktivity ostávajú úzkostlivo mimo zákona, musí dokončiť rozrobenú prácu. Neveriac nikomu, plní úlohu, ktorej cieľ nie je spočiatku prezradený. (DareDeVill)
Recenze (297)
... já se nechala unést ... rorýsi za oknem pokoje občas přelétly i do španělských uliček ... stejně jako cinknutí šaliny ... zenově plynoucí čas s Isaachem, s jeho sochařsky řezanými rysy tváře, jakoby ani nebyl ... asi to byl jenom sen. ()
Je fakt že so všetkých textov obsiahnutých v tomto filme by sa dal natočiť skvelý desať minútový kraťas a mal by pre diváka úplne rovnakú dejovo výpovednú hodnotu ako tieto kruté dve hodiny ničoho. Jarmush sa tu hrá na svojom vlastnom oplotenom piesočku na ktorý nepustí nikoho okrem seba a tak nepochybne chcel týmto filmom niečo povedať no škoda že to nikto nevidí. Nikomu tu samozrejme nezazlievam hodnotenie 5* však každý z nás nájde v sebe pseudo-intelektuála pri inom filme, u niektorých to môže byť práve Limits of Control. Nebyť hudby od Boris bolo by to pre mňa nepozerateľné. ()
Upozornění pro ty, kteří nechtějí číst moji interpretaci tajuplné symboliky The Limits of Control: následující věta obsahuje obrovský spoiler. Jarmusch fandí umění, vědění a individualitě a nelíbí se mu konzum a korporáty. Toť vše. Ach Jime, kde se v tobě bere tak nehorázná okázalost? Uznávám, že si Jarmusch s takovou tématikou pohrává skoro v každém svém filmu, ale tentokrát se do svojí kulturní agitky opravdu opřel. Ale kdo jsem, abych si stěžovala na film, který má kromě hlubokého poselství i fantasticky dunivý soundtrack, bezemočního Isaacha de Bankolé v šarmantních oblecích a záplavy kafe? Nejsem si jistá, jak bych definovala Jarmuschovu cílovku, ale určitě do ní patřím. ()
A to bylo jako co? (Just among us, there are some pieces of art among us, some pieces that communicate nothing...) ()
Meditácia, ktorá sa nedá uchopiť na prvé sedenie. Netypicky uletený Jarmuschov kúsok pre náročnejšie zamerané publikum. Potrebujem ešte spracovať v hlave. Zatiaľ na 65% ()
Ani som o tom nepočul, že by nový Jarmusch nerozsvietil svoje reflektory tam, kde mal. Problém bol v kontakte s divákom, ktorého koncentrácia prízemne nevstala.(a) Zmierenie na základe odvideného, odpozeraného v súčte so zvučným menom nieje ani priemer a muselo by, veru, uraziť ešte kus cesty. Vety mali možno váhu, ale pri ich výskyte a odznení nesvojmocne budili moju myseľ a v takmer zatratení ostali aj najpremyslenejšie perly v podobe povahy vesmíru, života a pod. Jarmuscha si vážim ako človeka(mentora), no na teraz takto... Nech žijú porazení ! ()
Začíná to zajímavě. Záhadný rozhovor na letišti plný filozofování a jinotajů. Pak minimalistické pojetí dalších dialogů, velmi výtvarně silné záběry, pomalu plynoucí. A když se v posteli hlavního hrdiny záhadně zjeví nahá Paz de la Huerta a říká "líbí se ti moje prdelka?" připomíná to svojí magičností, záhadností a surrealismem díla Davida Lynche. Promenáda bizarních postav a výtvarně krásné záběry pokračují i dále. Po 60 minutách, kdy to nedává ani trochu smyslu už to ale přestává být zábavné a když to pokračuje skoro dvě hodiny, začíná to být pruda. Ani závěr tomu nepomůže. Jestli ten film má nějaký příběh či smysl, tak mě tedy bohužel tentokrát dokonale unikl. Je v tom vidět veliká kreativní ambice, ale to na dobrý film opravdu nestačí. Ve snaze to pochopit jsem shlédl i bonusový materiál, ale krom toho, že Jim Jarmush je velký narcis jsem se nic dalšího nedozvěděl. Možná je chyba u mě, ale tenhle film je podle mého o ničem. ()
Mrzí mě nízký hodnocení spousty lidí, která Jarmusche neprokoukla: že nejde v prvé řadě o děj, o jeho pochopení, o jednoznačnou logičnost, o příběh jako takovej. A nemá cenu vypisovat, "jak na něj", "poradit" můžu jedině: proboha, nesnažte pořád tolik něco chápat. Relaxujte, nasávejte atmosféru, potom to bud' přijde - naladíte se na jeho vlnu, anebo nepřijde nic a zkrátka už se k Jarmuschovým filmům nevrátíte, z toho se přece nestřílí. Fakt nemám ráda, když si někdo opakovaně činí násilí a výsledkem je stejně jenom jedovatá slina. Tomu nerozumím. Nemáte ho rádi? V pořádku... U Hranic ovládání chci vyzdvihnout skvěle gradující rytmičnost, potěšující humorný maličký kontrasty, kdy je "vždycky všecko stejně a současně něco trošku jinak", výkon hlavního představitele, vše podtrženo zajímavou hudbou a fantastickou kamerou (miluju perverzně dokonalý kompozice!!! Jestli někdo onanoval, tak rozhodně kameraman, skvělá práce! :-)). Níže čtu "audiovizuální trip" - termín, kterej sedí dokonale. Mám Tě zkrátka ráda, Jime :-)... ()
Byl to sice jeden z Jarmuschových slabších filmů,ale pořád je to nadprůměr.Jarmusch má zajímavý styl natáčení a vyprávění a ne každému jeho počiny sednou,mě se jeho styl líbí a líbil se mi zatím každý jeho film.Tenhle film je zas trošku jinčí než jeho ostatní a proto asi má tolik negativních hodnocení,já osobně dávám **** za kouzlo jeho filmů.Film nemá cenu rozebírat,jeho filmy se prostě musí vidět... ()
Osobitá Jarmuschova filmová báseň vypravující o černém agentovi, nasazeném na tajném úkolu. Hlavní hrdina se celý příběh tváří skoro tak tvrdě jako černej dynamit a potkává podivné lidi, se kterými si vyměňuje kódy v krabičkách od sirek s nálepkou boxera. Ačkoliv zde náznak příběhu je (dokonce i částečné vyvrcholení v závěru), tento film není stavěn na příběhové linii. Je stavěn na typicky Jarmuschovské atmosféře, replikách nutících k zamyšlení a na vlně retra 70. let. Někdo to nazývá onanie, někdo umění. Film respektuje tradiční formu narace se zcela vyprádněným obsahem. Respektive obsahem zkoncentrovaných do několika vět, které se ve filmu opakují jako báseň. "Nemluvíte španělsky, že? Zapojte svou představivost a svůj um," radí Jarmusch divákům už v úvodu filmu. Kdo tak neučiní, bude se nejspíše cítit jako ve španělské vesnici. Stejně jako chlapík, co v úvodu filmu překládá mezi černochy slova, kterým sám nerozumní. Pokud však máte představivost, uvolněné vyprávění příběhu vám umožní váš vlastní pohled na film a hluboký prožitek. "Všechno je subjektivní, všechno se mění podle barvy sklíčka, přes který koukáte," ne každý se na svět kouká stejnou barvou jako Jarmusch. Věštinové publikum je dnes silně fixováno na jednotící příběhovou linii (samozřejmě kromě pornografie), a tak jsou poetické filmy jako tento, často odsouzeny k nepochopení. Přál bych si, aby bylo více lidí, kteří dokážou vnímat na filmu i něco jiného než příběh. "Všímáte si odrazů? Mně někdy přijde odraz mnohem skutečnější než to, co se odráží." Také bych si přál, aby někdo natočil film dodržující moderní hollywoodskou formu se zcela vyprázdněnou narací, jakožto karikaturu dnešní kinematografie (karikaturu nikoliv parodii). Původně jsem chtěl dát čtyři hvězdy, ale v rámci výchovy csfd jich dávám pět. =) ()
Těžko, přetěžko se mi hodnotí tento film. Píšu komentář, a přemítám odkazy kterými mě Jarmusch ve svém posledním filmu obohatil - nebo neobohatil? Je evidentní, že spousta sekvencí ve filmu je tak snad dokonce obdivem k sobě samému, což sice v podstatě odmítám, ale svobodomyslný režisér jakým je Jarmusch si to může dovolit. Mám pro něj slabost, i přesto, že natočil film pro sebe a ne pro diváka - a nebo opět, ne? - nalézt k snímku cestu je skutečně složité. Otázek na konci filmu je ve mě víc, než odpovědí, ale nevadí mi to. Díky perfektní kameře, fascinací Španělskem a úžasnému soundtracku se cítím tak nějak obohacen a to i přesto, že mě svým způsobem film nudil. K řemeslně dokonalé práci chybí, nebo zde lépe řečeno přebývá celkový stopáž filmu, která z Limits of Control dělá neuvěřitelně zdlouhavý film. Jenže já si opět říkám, je to špatně nebo dobře? 75% ()
Ać jsem při sledování dával pozor na veškeré detaily, aby mě nic neuniklo a cestou ke konci se neztratil, bylo mě to na prd, protože na konci cíl nebyl. Jestliže cesta měla tím cílem být budiž, jako krásná pohlednice Španělska film být může, ale mě v tom prostě chybělo alespoň o trošku víc děje anebo nějaké vyvrcholení. ()
Ked mám pravdu povedať, tak ani neviem o čom to bolo, ale to ako ma dokázali upútať určité zábery a ako sa to hralo s mojími myšlienkami, tak to bolo fajn :)ň ()
Heslovitá filosofická moudra pronášená postavami lze najít i v Jarmuschových vrcholných filmech Mrtvý muž a Ghost Dog (ty by dostaly 100 %) a tam rozhodně nepůsobí banálně. V Hranici ovládání ona moudra ale nenalézají svou protiváhu v ději a nevzniká tak jednotná umělecká vize světa. S bídou na tři hvězdy a sotva 50% ()
Tak na tomto keby som bol v kine, presne viem, čo by sa stalo. Čakal by som, že sa film aspoň v druhej polovici bohovsky rozbehne a vysvetlí 2 a 2. A keby ani to nie, tak by som čakal na koniec a na vysvetlenie. A keby nie, tak aspoň pointu, čo by stála za to. A keďže nič, tak by ma trafil šľak. A keby som to náhodou prežil, zaškrtím aspoň biletárku... Takto som si to len pozrel na pc. Po prvej desatine som pridal rýchlosť na 1,5, potom na 2 a dosť často som prepínal na 3. Moc to nepomohlo, aj tak to bolo dlhé, pričom dĺžka nebol hlavný problém. Ešte chvílu po skončení som sa snažil urovnať si v gebuli o čom to bolo a som rád, že sa mi to nepodarilo. Ak by sa mi to podarilo, znamenalo by to, že som prišiel na to, na čo ostatní nie a teda, že sa vyvyšujem a môžem sa ísť rovno pozrieť na ten cintorín. Tá jedna hviezdička je za to, že ma "rejža" pekne dostal (ako aj kopec ďalších). Ako povedal ten zaškrtený s 95 ročnou majstrovou strunou E: Fakjú! ()
Na celém filmu bylo nejlepší těch pár minut co jsem usnul. ()
20% ()
nebudu nic zastírat, nepochopil sem HO... chvílema sem se nudil a všechno ze mě spadlo až při závěrečné scéně ()
Přemýšlela jsem, co bych na tomle veledíle dokázala ocenit. Došla jsem k názoru, že na něm nic, ale zhola nic takového nebylo. Že má Jarmusch sklony k pozérství, to je myslím jasné každému, kdo je s jeho dílem alespoň částečně obeznámen. Narozdíl od tohohle snímku to však nehraje takovou roli, aby se nad tím musel člověk pozastavit víc než jako nad úsměvným poznatkem. The limits of control je ale vyextrahované pozérství, rozvlečené do dvou hodin, do dvou více než neúnosných hodin. ()
Související novinky
Další Jarmuschův vlk samotář
Španělsko se kdysi těšilo oblibě tvůrců spaghetti-westernů a historických velkofilmů, dnes se do sluncem zalitých končin pod Pyrenejemi stěhují renomovaní (skoro)nezávislí režiséři. Po Woodym… (více)
Limits of Control, jeden z nejnovějších filmů Jima Jarmusche, nebyl kritikou moc dobře přijat. A stejně tomu bylo i u diváků, kteří byli většinou tímto filmem zklamáni. Najde se pouze pár opravdových fanoušků tohoto snímku a patřím mezi ně i já - tady se pokusím vysvětlit celý děj a poselství, které mě napadá při každém dalším zhlédnutí filmu. Už hodněkrát jsem viděl napsáno, že film nemá žádný děj. A to nejen u samotných diváků, také v recenzích uznávaných serverů. Ale vždyť to není pravda, film má děj, dokonce velmi jednoduchý - hlavní postava, Isaach de Bankolé, je nájemným vrahem a má za úkol najít a zabít Billa Murrayho. Přesněji nevíme, o co vlastně jde, čemu Bill Murray velí, není to ani příliš podstatné.--- Ohromně důležitý je úvodní rozhovor na letišti. Je třeba poslouchat vše, co je vrahovi zadáno, nejdůležitější je věta: "Použijte vaši představivost a schopnosti" - to je samotným klíčem k úspěchu. Muž, který zadává podstatné informace, je nejspíš velitel celé akce. Po celou dobu rozhovoru drží v ruce gumu - to lze chápat, že se jedná o někoho velmi důležitého, protože všechny tajné kódy, které jsou později předávány a následně polykány, jsou psány tužkou. A tužku může guma snadno smazat. Hlavní hrdina dostane klíče, doletí do Madridu a musí čekat. Během celého filmu si k samotáři sedají nejrůznější lidé a sami se sebou vedou monolog. Jejich mluvení vždy začíná slovy: "Nemluvíte španělsky, že?" Bankolé španělsky opravdu neumí a když na něj někdo takto promluví, odpoví pouze "ne". Proto je i dost možné, že je právě tím americkým gangsterem a vrahem, za kterého ho považovaly děti v Seville. Neruzuměl jim, proto odpověděl záporně, ale to, že je gangster, nevyvrátil. Ale vrátím se zpět k monologům. Pro někoho jsou zase nesmyslné, ale přece mají význam. Vedlejší postavy mluví o tom, co patří do života, co ho nějak tvoří, ať už to je hudba, film, věda, způsob života... A navíc dodají myšlenku, proč je pro ně dané téma zajímavé a i samotné diváky nutí k přemýšlení nad proneseným výrokem - např. dřevěné nástroje si pamatují, co se na nich v minulosti hrálo a tóny dodnes rezonují v molekulách dřeva, filmy jako způsob poznání života v minulosti atp. Ještě jsem si všiml, jak Tilda Swindon zmiňuje zničeho nic hudbu Franze Schuberta. Proč ho zmiňovala, se dozvíme až o něco později, při monologu Johna Hurta o bohémech. Franz Schubert je přeci typický tím, že žil velmi bohémským životem. A zmínění hudebních nástrojů, že si pamatují, co na nich bylo kdy hráno, určině souvisí se starou kytarou, ze které si samotář vezme jednu strunu jako nástroj k vraždě.--- Během celé délky filmu si jednotlivé postavy vyměňují krabičky od sirek. Nejsou v nich však jen sirky, nýbrž papírky s tajnými kódy, nebo diamanty (ty jsou právě na začátku zmiňovány jako předměty, které jsou nejlepšími příteli žen). Totiž celá tato operace, která vede k zabití, se skládá z několika lidí. A právě Isaach de Bankolé má tu funkci nejdůležitější. Každá z postav má nějakou funkci, postavy si navzájem předávají tajné informace, které jim pomáhají k plnění úkolu. Informace, nebo vlastně kódy, jsou velmi tajné a musí se ihned spolknout - operace je totiž velmi tajná a všichni jsou sledování ať už autem, které zajme a odveze Tildu Swindon, nebo vrtulníkem, který doprovází diváka celým filmem.--- To, že má Isaach de Bankolé v každém ze tří měst jiný oblek, byl nebral až tak jako příliš podstatné. Za důležité bych určitě uvedl muzeum v Madridu, kam hlavní hrdina chodí každý den. Vždy si prohlédne jen jeden obraz, potom zase odejde. O tom, jaký obraz má hledat, je pravděpodobně v těch kódech, které dostal v krabičce od sirek. Obrazy vedou k tomu, aby věděl, co bude následovat v den, nebo za nějakou chvíli. Jednou uvidí housle - další den za ním přijde muž s houslemi, uvidí nahou ženu, kterou pak bude mít v bytě a která ho má odvést od práce - tady musí hrdina prokázat opravdu silné hranice ovládání. A nebo, na konci filmu, uvidí samotář prázdné, čistě bílé plátno, to znamená pouze jediné - už nic následovat nebude, práce je splněna.--- A proč tedy musí dojít k vraždě? Napadá mě jen jedno možné řešení. Několikrát ve filmu zazní píseň s opravdu zajímavým textem, který vede k zamyšlení: "Kdo si myslí, že je víc než ostatní, musí jít na hřbitov. Tam uvidí, čím svět skutečně je, je jen hrstkou hlíny". Proto si myslím, že byl Bill Murray, který je na konci filmu zabit, se asi hodně povyšoval nad ostatní - toto docela i potvrzuje jeho chování a povaha, kterou ve filmu ztvárnil. A to, jak se samotář dostal do přísně střežené "pevnosti", bych moc neřešil, na letišti mu bylo řečeno, aby použil svoji představivost (navíc ještě obdržel půdorys budovy), potom ji tedy použil, přesně, jak mu bylo zadáno...--- Isaach de Bankolé má opravdu výjimečné hranice ovládání. Když pracuje, nenechá se ničím znervóznit, odradit, jen nějaké problémy má s dvěma šálky v kavárně, když se číšníkovi ho nedaří obsloužit, jak by si představoval - to bych přisoudil tomu, že i sám samotář, vrah, má občas s tím ovládáním problémy a bojuje s tím - dá se říct, že úspěšně. Možná jsem to napsal příliš chaoticky a bude se v tom těžké vyznat, jedno ale je jisté - tento film je jeden z nejgeniálnějších, co jsem kdy viděl. Každý ho může chápat po svém, já si při každé další projekci všimnu něčeho nového, a také určitě obsahuje nějaké poselství. Film vlastně zobrazuje život jako takový - můžeme ho brát jako jakýsi návod, jak se máme chovat a čemu se věnovat, nebo jen myslet na to, že ve světě probíhají stovky, možná i tisíce takových plánovaných akcí a shledání, které vedou k dosažení určitého cíle - kdy si hodně lidí pomáhá, doplňuje se navzájem a nakonec jeden má rozhodující úlohu. () (méně) (více)