Muž a jeho pes

Miliónkrát videný námet starého pána a domáceho miláčika. V japonských snímkach a takisto v talianskom neorealizme však nevsádzali na kartu známej hviezdy, ako po rokoch úspešnej kariéry precitli do nových emočných sfér, ale vypovedali o niečom úplne inom. Ako Belmondova rozlúčka bez väčších ambícií stráviteľná a príjemná jednohubka. (09.03.2018)

Nenápadně hořký příběh o stáří. Ačkoli se tu zdanlivě nic moc nestane a na první pohled se zdá, že se tvůrci jen snaží lacinými filmařskými metodami dojmout, velmi nenápadně se jim daří podstrčit divákovu podvědomí pečlivě budovaný pocit frustrace a prázdnoty, dokonale odpovídající pocitům hlavní postavy, kdysi silného muže, který skončí nemocný, bez prostředků a opuštěný. Svou zásluhu na výsledku má také Jean-Paul Belmondo v roli starce, ve kterém jako v uhasínajícím ohni jen občas mezi zčernalými uhlíky problikne jiskřička bývalé síly, šarmu a rošťáctví. (25.02.2010)

Jedině díky Belmondovi jsem dokoukala až do konce, nic víc film nenabízí. Jako remake Umberta D. to neobstojí, filmu se nedaří přenést pocit beznaděje a bezútěšnosti z původního snímku. Umberto D. je jeden z mých top filmů a i dnes má co říct, předělávka nebyla nutná. Nepříjemný pocit z kopy na sebe nalepených scén, které nefungují samy o sobě, natož dohromady, mě neopustil až do konce. Na původním filmu jsem nejvíc ocenila, že se nesnažil být prvoplánově dojemný; šlo mu o to co nejreálněji zachytit situaci stařečka i jeho okolí (služebná Maria), bez náznaků vyumělkovanosti...s o to větší intenzitou diváka zasáhl a přiměl k přemýšlení. Muž a jeho pes nic z toho nezvládá. Klíčové scény demonstrace, žebrání ani ta závěrečná nefungují (naopak na mě působily neupřímně), "odfláknuté" vedlejší postavy jsou jen do počtu, k negativnímu dojmu přispívá i přecitlivělá hudba. Ne, tohle se mi nelíbilo. (14.10.2012)

Jean - Paul Belmondo ve snímků jistě už má svůj věk, ale svoje herecké schopnosti neztratil a začnu se snad i modlit až ho uvidím ještě aspoň jednou v podobné roli. Snímek je hodně emotivní,smutný a každý může dopadnou jako hlavní hrdina. Člověk neví nikdy co se může přihodit a celý život během vteřiny je rázem úplně jiný. (07.02.2010)

Belmondova rozlúčka s divákmi....a prekvapivo melancholická a sentimentálna. Počas sledovania filmu a hlavne v jeho závere som mal pocit, že pozerám akýsi voľný remake neorealistického Umberta D, ktorý je v závere citovaný skoro doslovne a som presvedčený, že to bol zámer. Ďalej sa ponúka paralela s Eastwoodovou rozlúčkou Gran Torino, ktorá je ale predsa len pompéznejšia, okázalejšia a asi aj umelecky ambicióznejšia. Film je dosť pomalý, nemusí baviť každého, ale aj takí diváci si môžu prísť na svoje identifikáciou niekoľkých známych tvárí v cameo úlohách. Mňa osobne najviac potešil Daniel Olbrychski, ktorého som už dlho nikde nezahliadol. Myšlienka filmu (okrem iných): ľudia sú svine, ale psi sú stále aspoň psi. P.S.: Hafsia Herzi je výnimočne krásna. (28.12.2012)