Valčík s Bašírem

Jestliže tenhle film nemůžou utáhnout herecké výkony, dělá to za ně výborná audiovizuální stránka. Levá ruka Davida Polonskyho, hlavního designéra animace, se vyznamenala, protože na obraz je radost se podívat, zejména ve snových pasážích, kde je největší prostor pro stylizované záběry. Stejně tak povedený je i zvuk, který tu nehraje druhé housle, ale naopak úměrně svou kvalitou dorovnává obraz, a to nemám na mysli jen zvuk prostředí, ale i hudbu. Co se týče příběhu, jeho síla spočívá hlavně v reálnosti, což je přirozené, když jde o polodokument. Z toho plyne i drobný nedostatek, který se nedá ani moc vytýkat a to ke konci trochu chatrná linie rozpomínání. Naopak geniální byla scéna, podle které byl pojmenován sám film - urputný valčík mezi kulkami. Závěrečná proměna obrazu mě pak uzemnila natolik, že jsem nebyl s to udržet si zavřená ústa. Na mysl mi v tu chvíli přišla hlavně dvě slova - ABSURDITA a ZVĚRSTVO. Valčík s Bašírem nám opět ukázal, že nejdojemnější, nejzávažnější a taky nejabsurdnější příběhy nám většinou dává sám život. (17.02.2010)

Nepřímé spoilery! Jsou tam chvíle, kdy to není úplně nejzáživnější a občas jsem byl z těch dějových linek poněkud zmatený, ale zajímavé téma to táhne. Animace taktéž, byť k dokonalosti má daleko a podivoval jsem se nad tím, jak někdo mohl pustit tolik nekonzistentních a nekvalitních textur a podivných glitchů do konečného střihu. Jako rozpohybovaný komiks, leč ve vybledlých válečných barvách, to ale působí velmi neokoukaně. Epizodické lehce artové vyprávění taktéž upoutá, byť v určitých chvílích, kdy se film prezentuje spíše jako hraný dokument, trochu uspává. Závěr mě ale dostal. Zejména moment, kdy film v ten nejdramatičtější moment znenadání z animace přepne do reálných záběrů. A nezaměnitelná hudba Maxe Richtera instantně rozpoznatelná hned po několika tónech. (03.05.2022)

Začátek - epizoda se psy - je úžasný, jinak ale film značně kolísá v tempu a působivosti a v podstatě nijak negraduje. Výborný soundtrack, řada originálně pojatých scén ohýbajících realitu do bizarnosti až magické, jíž je jistě každá válka plná (opakující se scéna s příchodem z moře na pláž), ale také pasáže, ve kterých jako by scénáristovi došel dech. Při vší úctě k odkazu a poučení z téhle ošklivé války - nominace na Oscara je značným přeceněním tohoto filmu nebo spíše dokumentu. (10.02.2009)

Sugestviní zážitek. Polodokumentární výlet do vytěsněné minulosti. Ari Folman se soustředil na válečný koflikt, který pro dějiny Izraele znamená zhruba to samé co pro autora události. Osobní snaha pojmenovat jeho vlastní problém je vztažena jako analýza celého konfilktu. Na svém bytostném vkladu demonstruje umělecké vnímání válečné reality. Výtečná výpověď... (13.02.2009)

This is not a love song. (18.10.2009)

I přes zdejší zařazení Animovaný / Drama / Válečný je Valčík s Bašírem v první řadě dokumentem. Dokumentem však naprosto inovačním, neboť jednotlivé výpovědi svědků, které známé z ostatních dokumentů pouze jako postavy sedící na židli a přibližující situaci, jsou zde nahrazeny animovanou pasaží, jež jednotlivé situace aktuálně zobrazuje (v pozadí komentáře). Velice si cením zejména zachováni autentičnosti při převedení jednotlivých výpovědí a také fakt, že režisér ve své podstatě filmu vnuknul děj (rekonstrukce autobiografických vzpomínek na genocidu v táborech Sabra a Šatíla), který velice vhodně ponechal, také, v animované podobě. Samotná animace je jednoduše parádní. Dodržuje klasický 2D "ruční" styl, vyšperkovaný moderním "vektorovým" trendem. Dalším faktorem, který mě zaujal, je velice dobrá volba hudebního podkresu. V momentech kdy se dokumentární snímek vždy na chvíli změní v hudební klip jsem si liboval asi nejvíce. Posledním kladem, který bych znímil, je přepnutí finálních sekund do klasické "filmové reality", která v ten moment zapůsobí jako pořádna pěst na oko. V ten moment si snad většina uvědomí, jaká je válka svinstvo. P.S. Ari Folman musí být pěkně odvážný člověk, když si tak otevřeně dovolí "pálit do svých". Pray and shoot! (26.01.2009)

Mé velké očekávání skončily hned v první půlhodině a již nedorazily ani s závěrečnými záběry. Ani já necítila z filmu cit, žádné emoce se nekonaly a asi bych nedokázala popsat lépe svůj dojem z něj, než jak píše DaVID 82. Valčík s Baširem neměl duši. A mou srdcovkou rovněž zůstáva Persepolis. Ale možná je to tím, jak říká jeden spřízněný zdejší uživatel, že válka je prostě chlapská záležitost :-). (26.11.2009)

Docela podrobná a ve své podstatě zdařilá rekonstrukce jednoho konfliktu, která mě ale nechala zcela chladným.......Animace mi přišla zbytečná a spíše prvoplánově účelová-nic nového pod sluncem, tohle už tu párkrát bylo napr. ve Scanner Darkly a tam to mělo své sci-fi opodstatnění..Taky už je to nějáký čas co na mě melancholické housličky přestaly fungovat jako zbraň pro navození smutné nálady a pocitu, že válka je zlá..stejnětak je to i s dětskýma očičkama a umírajícíma koníčkama=nenenéé tyhle fintičky už nezabírají-jsou otřepané a příliš laciné............za informační hodnotu a pár spíše vtipných nápadů bych dal něco mezi 60-70% (22.02.2011)

Rekonštrukcia udalosti je zvyčajne pomerne ošemetná záležitosť, pretože nech sa snažíte akokoľvek, vždy ide "len" o zbieranie a skladanie spomienok jednotlivcov. Waltz with Bashir sa tejto idey pridržiava jednak po línii rozprávania, ale i štylizácie. V príbehu je to Ari, kto zažil, bol priamo na mieste, no jeho jediná spomienka je skreslená obranným mechanizmom mysle, ktorý sa on rozhodol prekonať pomocou spomienok iných, ktorí tam boli, alebo mohli byť s ním. Waltz with Bashir sa presúva do akéhosi "spomienkového dokumentu", v ktorom sa striedajú výpovede zúčastnených a odborníkov z oblasti psychológie / psychiatrie s "ilustráciou" / rekonštrukciou výpovedí a Ariho ďalších otázok, ktoré rieši v konečnom dôsledku sám so sebou. Vzniká tak zvláštny schizoidný pocit, kedy sledujete animovaný film (čo môže byť fiktívnejšie??), ktorý sa dostáva do pozície dokumentu dokumentujúceho pamäť na udalosti, o ktorých by mali byť informovaní v zásade všetci, no na ktoré si len pomaly a ťažko spomína ten, čo ich zažil. Prechod, vystúpenie z rozprávania v závere filmu, tak nie je ničím iným, ako uvedomením si: toto sa naozaj stalo. Presne takým, ako bolo prezretie fotografa z rozprávania jednej z psychiatričiek - fotografa, ktorý fotil vojnu a vďaka fotoaparátu ju stále vnímal ako fikciu, ako niečo, čo sa deje niekde "mimo", no musel prijať fakt vojny, keď sa aparát pokazil a on uvidel zmasakrované arabské plnokrvníky. Film nielen o krutostiach vojny, ale najmä o (ne)zabúdaní a hľadaní "reálnych" spomienok. (12.12.2008)

Výjimečný a výjimečně dokonalý film. Styl animace přesně odpovídá psychické drásavosti událostí, stejně jako Persepolis se Valčík s Bašírem zabývá nedávnými událostmi blízkého východu, jen víc takových filmů, pro Evropany je tento kout světa velmi málo známý a Persepolis krásně ukázala jak to asi v Iránu vypadalo a vypadá. Stejně takový efekt dělá Valčík s Bašírem. (06.09.2011)

Vizuálně úchvatný dokument je zoufalou zpovědí o děsivé události, na kterou by se nemělo zapomenout. (07.01.2009)

Tohle mě dostalo! Když jsem si tento film pouštěl, ani jsem pořádně nevěděl, do čeho jdu, ale vzpomínání Ariho Folmana skrze animaci se mi vážně zalíbilo. Celou dobu máte pocit, že se na celkové dění filmu díváte s odstupem, ikdyž se jedná o reálné vzpomínání reálného člověka... Film se pomalu krátí a jediné, co se ve vás snaží probudit nějaký příval emocí, je nádherná skladba "haunted ocean" od Maxe Richtera. A pak to přijde! V závěru filmu vás Ari Folman zasáhne jako blesk skutečnými záběry BBC a tenká bariéra se prolomí. Budete upřeně sledovat utrpení lidí, kteří už nejsou tak animovaní a nezdají se být tak vzdálení realitě. Jsou reální a já po posledním záběru směřujícím na hlavu holčičky zůstal jako přimražený sedět v křesle a to je dobře. 5/5 (04.08.2010)

smutné a kruté a stejně dobré jako Persepolis (21.01.2009)

Emocionálny zážitok vyrovnávajúci sa mojej maturite :D:D...film, ktorý je neskutočne krutý a vážne dobrý...perfektne zachytená vojna a zážitky z nej natočené zaujímavo a hlavne perfektne...jasný tip u mňa na film roka. (03.06.2009)

tenhle film smrdí genialitou na sto honů.. přes spoustu chyb (10.12.2008)

Netradiční snímek, který s minimem prostředků dokáže vyvolat nejryzejší emoce i bezprostřední pobavení. Hlavně závěr, který se naprosto organicky prolne se skutečnými záběry je skvostný. Jinak však jde o docela chaotickou změť různých výpovědí, která by potřebovala silnější spojovací linku. (16.02.2010)

Valecny animak s grafikou a animaci 20 let pozadu a tempem ospaleho duchodce. Diky elektronickemu soundtracku v cele s OMD, kteri to zacali roztacet na lodni party a analyze pameti to sice melo co nabidnout, ale za celou dobu se to nedokazalo vymanit ze sparu znacne mdleho jadra a ja jsem se po vetsinu casu silne nudil, takze bohuzel, veskery hype okolo tohohle kousku je dalsi nesmysl. 4/10 (16.11.2010)

Úžasná animace s vymazlenými detaily, hebrejština místo angličtiny nebo dokumentární přístup. To jsou hlavní devizy Valčíku s Bašírem. Na druhou stranu si pan autor mohl odpustit ty reálný záběry z konce. (11.09.2011)

Sice nevím z jakého důvodu, ale 1.pol. mě bavila více, než druhá. Jinak jde o vskutku o uměleckovýtvarnou výpověď o 1 masakru, kterých se od té doby stalo ještě dost a dost. Čímž ovšem nezlehčuji tento konkrétní. Občas jsem si vzpoměl na Aloise Nebela a jistého dr. z STDS9;-) Co ale musím absolutně vyzdvihnouti jest mjůzik. Konkrétněji samotný ost, páč ve filmu jsou (až na ten super 80tkový song Enola Gay, který dělá z oné sequence na lodi, něco až surrealistického, což se potvrdí posléze díky snové/pěkné černovlásce, která má rozhodně originální styl plavání) některé skladby poněkud utlumeny a není to výstřely z tanků apod. A už vím, odkud vykradl Zimmer 96% Interstellaru. Odkud ´´kradl´´ Richter, to už nevím:) Co ale vím i díky The Congress, či Ad Astra (film, nic moc) že Max Richter je další nenápadný génius. Některé skladby mají takovou neuvěřitelnou emoční sílu, kterou kdysi míval např. ten již zmínění Zimmer. Skladba Any Minute Now/Thinking Back (kterou jsem za posl. 25 h slyšel asi 30x) je vrcholem, díky které dostává přidaný další rozměr, sequence s tanky a pláží. Nebo úvodní sequence s 26 rozběsněnými psy. Tu taky hudba zvyšuje o 200% nahoru. Též jsem rád, že jsem se dověděl, co znamená název filmu, protože mě to pochopitelně zajímalo z pozice člověka, který nemá v malíku Izraelsko-Palestinské vztahy.;-) P. s. nevadilo mi přidání reálných záběrů na konci. Ale je fakt, že by se film obešel i bez nich. Na 2.str., ani sebemistrovštější animací/kresbou/malbou, naši domnělou realitu, nenahradíte. Ovšem upřímně jest nutno říci, že být tento film hraný (ost ne ost) asi bych se na něj nikdy nepodíval. A jak mi už dokázal výše zmíněný Kongres, Ari Folman (můj 1. a jediný Izraelský rež., kterého znám:) prostě umí a mělo by se s ním do budoucna počítat. (27.12.2021)

Brilantný film, ktorý človeku ukáže, aká príšerná je vojna v skutočnosti. Úžasná réžia a geniálna mrazivá atmosféra. Koniec dokáže navodiť ťažkú depresiu. (02.03.2009)