Julie a Julia

Ze začátku jsem si filmu příliš nevšímal, ale během chvíle mě dokázal okamžitě zaujmout. Příjemná komedie o tom, když nevíte, co se životem, a tak si ho osladíte jedním dobře vyvedeným nápadem, odehrávajícím se po jeden dlouhý a nesmírně odvážný rok. Plus má tenhle film, pro mě, jeden velký bonus a to ten, že je v něm žrádla, že by se tím nacpala celá tanková divize a to se mně moc líbí. (31.12.2010)

Nejdřív sem dala čtyři hvězdičky. K dokonalosti potřebuju mít pocit. Nemůžu napsat více objasňující informaci k mému ´pocitu´, protože nevím jak bych ho popsala. Ale po třetím zhlédnutí opravuji na pět. Za prvé za Meryl, která je dokonalá a skvostná. Nikdy se mi v žádném filmu tak nelíbila jako tady a se Stanleyem Tuccim tvořila krásnou dvojici. Zahrála Juliu Child úplně přesně jak jí znám z videí. Za druhé, film není trapný ani hloupý a je velmi lidský, Amy Adams je příjemná a u její postavy chápu všechny její pocity. Za třetí se mi líbí dvě příběhové linie, které víceméně nikdy nesplynou, jakože spolu spíš koexistují, nenarušují se navzájem, ale obě jsou stejně zajímavé. Za čtvrté miluji jídlo a nejen jako jeho konzument (to mi jde asi stejně dobře jako Julii Child:)) ale ráda si o něm čtu, povídám, dívám se na něj a v neposlední řadě moc ráda vařím. Po každém zhlédnutí sem měla nepopsatelnou radost a chtěla sníst kostku másla. Nebo holandskou omáčku. Nebo humra. Nebo Boeuf Bourguignon. Nebo čokoládový dort!_______Po přečtení knihy bych nejraději zvedla hodnocení (což nemůžu). Hlavní hrdinka, tedy i autorka knihy je špindíra špindíratá, která neumí psát. Autorka je nesympatická blbka, která měla dobrý nápad s tím, že uvaří za celý rok podle knihy Julie Child. Ale to je jen nápad, knížka je hloupá, otřesně napsaná, ještě se mi nestalo, abych se ve větě v beletristické knížce ztratila, něco nakousne a už to nedopíše, zaobírá se svýma pitomýma kamaráda a pitomýma problémama, je zlá, sprostá a protivná. Nora Ephron byla génius, když z takového hnusu vytvořila něco tak pěkného. Asi poprvé tedy přiznávám, že film je stokrát ne-li tisíckrát lepší než kniha, která je prostě otřesná. Už jsem alespoň pochopila, proč se skutečná Julia Child nechtěla setkat s Julií Powell. Já bych se s ní setkat taky nechtěla. (09.07.2012)

Přepjatá gesta, ukřičení herci, nejasné motivace postav, spousta hrnců, vařeček a kvedlaček, slušný soundtrack. A vesměs načančaná nuda, kterak se protnou osudy dvou žen. Znuděná Amy Adams, která nikoho nezajímá, se rozhodne, že vyzkouší všechny recepty ze slavné francouzské kuchařky Julie Child. Což byla manželka amerického velvyslance, která v šedesátých letech rozdávala rozumy o pařížské gastronomii. Asi budu v menšině, ale mě spíš bavila současná linie, ač tedy Amy několikrát pofňuká manželovo rameno nebo ve svém kamrlíku něco rozbije, pomotá, rozlije, spálí. Meryl fajn, ale na můj vkus tentokrát moc uječená. Celkově chuťově nevyvážený průměr. (19.09.2012)

Líbil se mi nápad se sledováním dvou paralerních příběhů. Nejdříve se ocitneme ve Francii v roce 1949, kde se seznámíme s Juliou, která sem právě přicestovala a pak se seznámíme s jejím dokonalým kuchařským uměním, protože ja jinak nazvat ta kouzla, která předváděla s jídlem. Pak se přesuneme do současného New Yorku. Kde sledujeme Julie, která se přestěhovala do nového bytu. Pracuje na plný úvazek v práci, kde po celý den musí odpovídat lidem na jejich všetečné dotazy. Po večerech se odreagovává vařením nejrůznějších jídel. Pak jí napadne, že by mohla vyzkoušet všechny recepty, které napsala Julia. Stanovila si velmi nelehký úkol. Během třistašedesátipěti dní musí uvařit pětsetdvacetčtyři receptů, podotýkám stejně chutných. Příjemně jsem se bavila, ale už příště nebudu sledovat film s prázdným žaludkem, protože se několikrát hlasitě přihlásil o slovo. (10.02.2010)

Hodnocení je možná nadsazené neboť píši hned po shlédnutí filmu a jak říká klasik: "jsem pln dojmu, ale něco malého by se do mě vešlo". I ta připálená vánočka, kterou jsem u filmu okousávala chutnala jako z kuchyně Julie Child. Osvědčená dvojice z filmu Doubt opět excelovala. Poslední dobou mi přijde, že se filmoví tvůrci snaží dokázat (a celkem úspěšně) že Maryl Streep není krásná jen s pomocí dokonale upravené tváře a vychytaného stylu /Prada/, ale i jako jeptiška /Doubt/ či bývalá státní úřednice a kuchařka z poválečných let s vizáží poplatnou své době - Julia Child. A byť chudák mluvila ve stejné oktávě jako ten nebohý humr snažící se dostat z horké lázně - stále byla dokonalá. Pasáže vyprávějící životní příběh Julie Child byly přeci jen lepší a zajímavější než příběh ze současnosti, ale kombinace obou se měnila v dokonalost (ale, no ale ta současná část mohla být o něco kratší). Je to prostě takový milý příběh o marném boji naučit Američany používat celý příbor a mezi něj vkládat opravdové, chuťově rozmanité a geneticky nemodifikované potraviny. Pozn.: Divím se, že Julia Powell neměla druhý den pod okny demonstranty obhajující humří práva. (10.01.2010)