Ať vejde ten pravý

Je-li tento film slabší než literární předloha, chci ji okamžitě číst. Až překvapivě neobyčejně pronikavé a chytlavé dětské drama o utrpení, přátelství a jinakosti. V upírském hávu. V dobře pojatém upírském hávu. Všechno základní zůstává, přesto je to moderní. Velmi zvláštní postavy (Elin společník, učitel). Fascinuje mě ta tma v severských filmech, jak tam normálně běžně dělají všechno ve tmě. Tam bych chtěl žít, tmu miluju a chodit ze školy za tmy, nebo si jít hrát ven za tmy, to bych si strašně užíval. Asi stejně, jako tento film. (27.09.2012)

Skandinávské filmy mám nejraději především díky skvělé atmosféře, kterou dokáží jejich tvůrci vybudovat a pak i kvůli nádherné přírodě. Tady jsem však byl místy dost na rozpacích. Zatímco Američané přišli se svým Twilightem, Švédové se nepustili do vyložené popcornovku pro mladistvé, ale toto upíří drama na mě v mnoha směrech působilo naprosto stejně. Hodně dlouho jsem se tomuto filmu záměrně vyhýbal (stejně jako americkému remaku), ale nakonec jsem se nechal přemluvit svou drahou polovičkou a mrkl na to. Vysoké hodnocení na internetu a vesměs kladné recenze mi dodávaly odvahu, že by to nemusela být jen další nezáživná kokotina. Což nakonec nebyla, ale utvrdil jsem se v tom, že tyhle filmy prostě nejsou pro mou maličkost. Dramatičnost zde skutečně sehrála důležitou roli a to nejen ve formě šikany (která se stejně na skandinávské poměry držela dost na uzdě), ale i krvavému (leč dost nešikovnému) počínání Eli a Håkana. Vlastně ani moc nechápu, proč chodil na lov obětí, když si Eli stejně dokázala obstarat potravu sama (jasně, chtěli být nenápadní, ale moc jim to nešlo). Následná láska mezi oběma mladými hrdiny toho příběhu mě taky zrovna neupoutala. Nicméně mohl být Tomas Alfredson rád, že nebyl popotahován úřady (páč pedofilové tu ve dvou scénách měli hotové hody…). Pak tu máme všechny ty strojené emoce, které jak vidno na většinu lidí zafungovaly, ale naštěstí se zhruba po padesáti minutách dostavilo výrazné zlepšení, které zachránilo tomuto filmu v mých očích reputaci. Obě scény v nemocnici (s nedobrovolnou upírkou i Håkanem) byly opravdu vydařené, stejně tak i útok koček. Právě tyto momenty považuji za vůbec nejlepší na celém filmu. Samotný závěr bych označil za zbytečně zbrklý a divák je v něm ochuzen o to nejdůležitější – což samozřejmě rovněž zamrzí. V konečném zúčtování to tedy vidím na o něco lepší průměr, ale každopádně se žádný severský zázrak nekonal. Dle mého je tento film zbytečně nadhodnocován. 60% (26.02.2018)

Svieži vánok do plachiet v posledný rokoch menej frekventovaného upírskeho subžánru zavial z hororovo sa prebúdzajúcej Škandinávie a prieniesol zaujímavú story o netradičnom priateľstve malomestského chlapca a mladej upírky (upíra...). (27.05.2010)

Páni, tak to byl paráda.... Kdyby všechny filmy o upírech vypadaly takhle, tak by se dneska nikdo upírům nesmál a hodně lidí by v noci nespalo.... Podle mě je tohle správná cesta jak se dívat na upíry v jednadvacátém století... (16.11.2010)

Nechci byt odporný a zlý prostě odpad a nehodlám to rozebírat. (13.09.2018)

Když se dnes řekne upírský film, asi málokdo by si vybavil citlivý, až poetický snímek plný citů, který rozhodně nelze označit za kýč, ždímající peníze. Který navíc působí tak realisticky, že člověk až uvěří, že něco takového se ve vedlejší ulici klidně děje a vezme si k srdci upozornění, že když vychází z podchodu, musí počítat s tím, že to může být poslední věc, co udělá. A takový Ať vejde ten pravý je. Dva mladí lidé, dvě osamocené duše plné bolesti, toužící po souznění a pochopení. Ona je upírka, on člověk. Na rozdíl od jiných lidí mu ona nepřipadá divná jen proto, že se odlišuje. Co bych vytkla, je, že Eli s Oskarem se zde nechovají na 12 let, ale na polovinu. To ale nezkazí můj celkový dojem z filmu, protože se určitě povedl. (17.11.2009)

Senzace! Spolu s korejským snímkem Bakjwi je tenhle seversky strohý, naturalistický a existenciálně všední softhorror nejoriginálnějším příspěvkem k vampyristické kinematografii, který jsem měl to štěstí vidět. Kdyby Aki Kaurismäki býval někdy natočil upírský horror, vypadal by možná podobně, respektive by měl možná podobnou atmosféru. Příběh začíná zcela obyčejně a seversky pomalu, ovšem postupně graduje a překvapuje (příjemně) momenty syrové brutality. Ona brutalita je ale zobrazena bez jakékoliv senzacechtivosti a tak nějak obyčejně, přirozeně, odemočněně... zkrátka seversky. SPOILER: A výborný je i konec - o strážných andělech asi slyšela většina lidí, ale o strážných upírech nejspíš nikdo. Až dosud, protože dvanáctiletý Oskar jednoho takového získá za společníka. A na oplátku se stane jeho novým "šábesgójem", protože ten předchozí byl nemehlo a navíc se nechal vysát. Znamenitý film, bravo. Subjektivně o jednu hvězdu nadhodnocuju. (30.10.2013)

!!! ---- SPOILER ---- !!! Napriek miernemu škrípotu v logike, ktorý dostatočne nepremaže ani situovanie do rokov 80-tych, je tento príbeh v rámci upírskej tématiky jedným z najfascinujúcejších. Po záverečnej scéne som si dlho-predlho vybavoval, koho mi hlavná postava pripomína, až som si spomenul na bruxu v Sapkowského "zaklínačskej" poviedke Zrnko pravdy... ale ani tá mrcha v nej nebola taká krutá, rozumej vychcaná a manipulatívna. Hoci iba divák, sám som jej (mu?) skoro naletel. V tejto línii nepríjemne, pekne po európsky dôsledné! (26.02.2009)

Trvá sice trochu dýl,než si člověk zvykne na zvláštní tempo snímku a jeho styl vůbec,ovšem pak se před ním rozevře nádherný a strašlivě smutný film o zakázané lásce a nalezení spřízněné duše v nepřátelském světě.Žánrově naprosto nezařaditelné,se skvostně vystavěnou atmosférou a zajímavou vizuální stránkou.Samotný vztah ústřední dvojice je veden skvěle,jejich postupné sbližování okouzluje (scéna s Rubikovou kostkou) a výkon uhrančivý výkon Liny Leandersson v roli Eli je naprosto fascinující.Film je plný jemných náznaků a nedořečeností,jen máloco je uspokojivě vysvětleno a snímek si díky tomu tvoří takovou dráždivou auru tajemna.Člověka skutečně mrazí z toho,jak režisér přeskakuje z brutálních scén nočních lovů ke klíčící dětské lásce a z tohoto protikladu film křesá spoustu emocí.Každé Naťuklé téma má svůj smysl,odbočky k jiným postavám nejsou zbytečné a když si k tomu připočteme skvostné finále,je jasné,že Švédové se zase jednou vytáhli.Jeden z nejlepších evropských filmů poslední doby. 85 % (07.01.2011)

Atmosféru spolehlivě kazí úmorně statická kamera společně s hudbou hodící se spíš k nějaké telenovele. Tempo je navíc natolik rozvláčné, že to pro jednoho může být - při celkové předvídatelnosti příběhu - docela obtížné vydržet. Mrzí mě, že jsem viděl verzi s lehce toporným anglickým dabingem, nicméně pochybuji, že by švédština sehrála natolik podstatnou roli, abych se dokázal oprostit od pocitu, že jsem shlédl celkem povedenou slideshow na téma 'dítě-šikana-upír-krev-panelák'. Zkrátka, nepřesvědčilo mě to více než na 70%. (21.11.2009)

Očarujúci filmový zážitok, pohladenie očí aj duše. (21.07.2009)

Ahoj Hanko, líbí se mi ve škole jedna holka a myslím, že i já jí se líbím. Pořád na sebe koukáme, ona mi dala banán do penálu a já jí nalepil žvýkačku do vlasů. Jednou jsme měli udělat na těláku dvojice a ona přišla rovnou za mnou, jestli jako nechci být s ní. A na představení Brouka Pytlíka si sedla vedle mě a koukali jsme celou dobu na legrační obrázky v učebnici biologie. Vždycky, když se ráno potkáme v šatně, tak mi řekne: Ahoj! Připadá mi, že se mnou filtruje. V pátek se mě ptala, jestli s ní nechci chodit a já jí řekl, že jí řeknu odpověď ve středu. A tak ti píšu. Protože ještě nikdy kvůli mně neurvala Dušanovi hlavu, Pepíkovi nevyřízla slezinu a ani Radkovi z 6.B nevykousla ohryzek a nepomazala si obličej jeho krví, nejsem si jistý, že mě opravdu miluje. Myslíš, že je pro mě ta pravá? (15.05.2012)

Fantasie !! Tak přesně něco takového soudobému horroru chybělo. Atmosféra chladná, temná, beznadějná .. ještě více umocněna faktem, že hlavními hrdiny jsou zde děti. Obdivuji autory jak se jim podařilo do filmu dostat idyličnost a jakousi "nezranitelnost" života v dětském světe, kdy je na vše pohlíženo ještě neposkvrněným pohledem dítěte (ovšem otázka, zda-li dítě dokáže za každou cenu odpustit, je zde myslím zodpovězena dosti důrazně.) A na druhou stranu filmem prochází temnota, nejistota a strach a to v takové míře, až se nechce věřit tomu, že sledujeme stále ten samý film. "To nejstrašlivější zlo bývá pácháno pod záštitou dobrého úmyslu". V tomto případě můžeme poupravit, že hrůzné zlo zde vychází ze zdánlivě nevinného a křehkého nitra přičemž z dětských očí zde klid rozhodně nevyzařuje. (18.06.2009)

dojemná, citlivá a poeticky mrazivá dětská upíří romance s výborným finále, na kterou se někdy budu muset podívat znovu a pak snad přidat i pátou hvězdu.. zatím dávám silné 4* s dodatkem, že Twilight je pohádka pro děti (a to jsem ho ohodnotil stejným počtem hvězd..) (12.08.2010)

Celkom slušné a dobre sa na to pozerá. Výkony mladých hercov sú fakt že úžasné. Som spokojný. (27.08.2010)

Je to tu označované ako netradičné, originálne. Až tak nadšený by som nebol. Netradičné je to, že na horor to má veľmi pomalé tempo. A to, že dospelých, respektíve dorastencov vymenili deti, nemení na veci nič. Jednoducho recenzie kritikov predbehli skutočnosť. (13.06.2011)

"Kolik ti je ??" - "Dvanáct !! Ale je mi dvanáct už strašnou spoustu let.." (16.02.2015)

Mrazivé švédské drama s upírskou tématikou. Zní vám tohle spojení dobře? Pak je "Låt den rätte komma in" filmem pro vás... Líbilo se mi, že autoři nevytvořili jen další klon Draculy nebo upírskou mlátičku, tento snímek je více sociálním dramatem ukazující děti i dospělé na panelákovém sídlišti, šikanu ve škole i první milostné city. A to vše je okořeněné tím, že jedna postava saje krev. Zároveň však zůstalo zachováno mnoho "pravidel a pověr" ohledně chování upírů a tak si snad i fanoušci upírů přijdou na své. Jedná se o opravdovou festivalovou chuťovku, temný kousek pro fanoušky zvláštních dramat...možná malých, ale hodně působivých. (17.05.2009)

Jeden z nejlepších upírských hororů, jaké jsem kdy viděl... (05.06.2010)

Pokud uvažujeme narativní kódy filmu jako způsoby jakými se dílo vztahuje ke světu, resp. k jeho modelovému diváku, jsme nutně u švédského snímku Ať vejde ten pravý na pochybách, komu je vlastně tenhle film určen. Zajímavým způsobem totiž slučuje neslučitelné. Režiséru Alfredsonovi se skutečně daří vytvářet optiku (fokalizaci) dětsky naivního pohledu na svět, který je vlastní - světe div se - dobrým filmům pro dospívající publikum. Mladý Oskar se potýká s vlastní uzavřeností (která možná? souvisí s rozpadem jeho rodiny), problémem šikany, která se k jeho uzavřenosti pojí a za pomoci Eli si osvojuje nejen hodnotu přátelství, ale taky zkoumá svoji vlastní sexualitu. Kdyby zůstalo jen u toho, neměl bych o čem psát. Druhý silně přítomný narativní kód ale mluví v temných tónech sídliště pozdní normalizační éry o chlastu a rozpadu hodnot a o morálním dilematu zabíjení jako prostředku přežití. S extrémní (hororovou) otevřeností servíruje diváku sérii krvavých vražd jako na podnose. Je zřejmé, že modelový divák obou kódů není tentýž. Když se to vezme kolem a kolem, jako protiváha Smívání a jako svého druhu narativní experiment je Ať vejde ten pravý osvěžujícím koktejlem. Nejsem však sám v sobě rozhodnutý, nakolik je tenhle krvavý šejk poživatelný. (23.09.2011)