Reklama

Reklama

V dubnu roku 1945, kdy Rusové vpochodovali do zruinovaného Berlína, započalo trápení civilního obyvatelstva. Masové znásilňování žen různých věkových kategorií je na denním pořádku. Zde začíná drama fotografky Anonymy, která hledá pomoc a lásku u jednoho z ruských důstojníků. Znásilňování německých žen ruskými vojáky bylo dosud tabu. Autor přináší zdrcující pohled do zákulisí těchto událostí. (TV Prima)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (101)

italka63 

všechny recenze uživatele

Někoho válečné dějiny nezajímají, spoustu lidí však ano, naštěstí.Většina obyvatel Německa měla tak vymytý mozek a byla tak zmanipulovaná, že v žádném případě nevěřila tomu , co se děje.Někteří naštěstí ne, někteří prozřeli během vývoje a války a zkušeností s ní.Někteří neprozřeli bohužel ,dodnes.Problematika civilního obyvatelstva zde byla ukázána absolutně věrohodně a před autorkou tohoto díla se mohu jen sklonit.Co ji to muselo stát sil od poníženi až k nalezení sama sebe a zvláštní formy lásky od představitele znepřátelené země.Kolik mohlo být takových osudů, kolik změněných životů? Každopádně pro ty, co se zajímají o podobná témata, mohu doporučit knížku Laskavé bohyně,přečtete ji jedním dechem bez toho, aniž by vám přišlo divné, že má přes 800 stran.A já jedním dechem shlédla tenhle film. ()

sulimo 

všechny recenze uživatele

Hodně zajímavý a hodně opomíjený pohled na konec války, na osvobození. nejdřív jsem se bála, že se film zhroutí na myšlence, jak Rusko znásilnilo chudáka Německo. Dost by na tom určitě pravdy bylo, na druhou stranu jsem překvapena právě oním nezbytným vyobrazením obou stran. Nečekala jsem, že se dočkám toho morálního dilematu, že znásilnění je špatné, ale......neubránila jsem se myšlence, že se jim nedivim, i když pořád špatnost a ohavnost toho aktu přetrvává. Co mi ale ve filmu víc chybělo byl možná větší příběh, tím myslím větší dějový posun, ovšem hvězdy za to ubírat nebudu práve díky tomu morálnímu dopadu filmu, respektive rozporu. Člověk si asi nevyhnutelně říká, že osvoboditelé ze západu by se takhla nikdy nezachovali, jenže osvoboditelé ze západu nikdy nepoznali na vlastní vesnici aplikaci spálené země, a to proto, že západ byl přece jen rasově na jiný úrovni (vemte si jen třeba západo a východoevropskou kinematografii, pochybuju, že by v Rusku někoho napadlo natočit komedii o válce ve stylu Funése a jeho Velký flám, holt jiná zkušenost, jiné osvobození). Pět hvězd dávám za to popřemýšlení, které v sobě film nese, to že tam jsou dějové nedostatky lze opomenout, ale šlo by to udělat i lépe. Tož tak. ()

Reklama

Maq 

všechny recenze uživatele

Předlohu neznám, ale četl jsem tematicky podobné memoáry (Hodina žen). Historické souvislosti díky tomu pro mne nejsou novinkou. Tento příběh je však mnohem osobnější a dalekosáhlejší svým významem. --- Konec války. Vítězové mají všechny důvody chovat se k poraženým jako zvířata. Což ostatně Rusům nikdy nebylo dvakrát cizí. Hrdinka a její okolí ovšem aktivně vstupují s Rusy do kontaktu a všechny šablony se záhy rozpadají. Se všemi stupni nenávisti a důvěry, brutality i soucitu, ignorantství i počínající (sebe)reflexe se setkáváme na obou znepřátelených stranách. V situacích velmi lidských, nejednoznačných, ze života. --- Je to velmi dobře udělaný film. Komplexní charaktery a odpovídající herecké výkony, příběh sdělující nepřikrášlenou pravdu. Přestože je převážně komorní, nepřišla zkrátka ani výprava a zejména zvuk je ohromný. Chytré, hodnotné dílo. ()

janisska 

všechny recenze uživatele

"Wie sollen wir leben?" se všemi významy, jež daná věta může nést, nás v závěru citelně rozechvěje. Známé zmizelo, nebo se rozpadlo. Věřit už se nedá ani slovům, když tolik nesouzní se skutečností. Co je láska? Redefinovat. Co je zlo? Redefinovat. "Was? Was? Keine Antwort."// (Navíc mám slabost pro lásky à la Markéta Lazarová.) ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Velmi silné téma, které si zaslouží vyšší hodnocení již jen za odvahu jej zpracovat. Je konec války, Vůdce ještě vzdoruje ve svém podzemním bunkru v Berlíně a vydává přes nejbližší velitele nesmyslné rozkazy již neexistujícím divizím. Čtvrť za čtvtí je dobívána Rudou armádou. Většina německých mužů padla na frontách Evropy či živoří v zajateckých táborech. Ve sklepích rozbombardovaného města se schovávají jen vyděšené ženy s dětmi a staří lidé. Schovávají se ve tmě a poslouchají zvuky nad hlavou. Zvuky z ulice, střelbu, skřípot tankových pásů po dlažbě a čekají na spásné ticho, které bude znamenat, že boje ustaly. Že se dá vyjít ven na vzduch. Fašisté, nefašisté, každý se už těší na konec války, na konec utrpení. Všichni čekají v hrůze, panují děsivé zkazky o chování dobyvatelů. Vraždy, znásilňování žen, krádeže... Náhle se otevřou dveře sklepení a otvoru stojí první rudoarmějci s napřaženými samopaly a palčivým světlem baterek svítí vyděšeným obyvatelům sklepení do očí..... --- Snímek vypráví jedna z žen. Je to výpověď o těžkostech žití ve zničeném městě, poražené mocnosti na konci války. Rusové se chovali jako zvířata na územích, která osvobozovali od nepřítele, takže samozřejmě v samotném srdci nenáviděné země a nenáviděného města se chovali jako divá zvěř dvojnásobně. Život Němce pro ně neměl cenu, ženy, děti nevyjímaje. Kdosi tu píše, že Rusové byli vykresleni jako buranská hovada... No ono to tak ale bylo. Vojáci zažili nepředstavitelné útrapy, viděli při zpětném osvobozování zvěrstva napáchaná Němci a to zejména na bezbranných civilistech. Řada z nich vstoupila do armády v 17 letech. 5 let nedělali nic jiného než zabíjeli a ničili. To musí mladého člověka zdeformovat. Mnoho z nich pocházelo až z Mongolsko-Čínských hranic. Neměli nejmenší hygienické návyky a během svých tažení viděli řadu věcí (vodovod, splachovací záchod, vanu, gramofon, elektrospotřebiče..) poprvé v životě... V jedné knize (a to pomíjím scénku z humorné knížky Patricka Ryana Jak jsem vyhrál válku :-)) ) popisuje jeden Americký velitel, jak se jeho obrněná divize připravovala na setkání s Rusy na demarkační linii. Velitelé dali mužstvo do gala, vyžehlené uniformy, všichni oholení, halftracky nablýskané a čekali na setkání. Po chvilce přibalancovalo několik otrhaných mužiků na kolech, pak jelo několik vozů tažených koňmi naložených peřinami, koberci atd, řízených asiaty. Teprve po kilometru kolony jel první Gazik se slušně vypadajícím důstojníkem, který zavezl amerického velitele k ruskému velení.... V Berlíně se Rusové chovali jako dobyvatelé nenáviděného území. Přeživší ženy musely snášet mnohonásobná znásilnění častokrát několikrát za sebou po několik dní. Časem řada z nich poznala, že než se tomuto bránit, je lepší spolupracovat, ušetřit si bití a třeba i získat kousek chleba či špeku pro rodinu. Kdo si myslí, že se toto v americkém sektoru nedělo je na omylu. Rozdíl byl jen v tom, že Amíci měli přísný zákaz znásilňovat a rabovat, za to hrozila kulka u vojenského soudu. Prostituce za jídlo však byla běžná. Rusové byli v tomto benevolentnější. Snímek zajímavě popisuje i scény, kdy se přeživší němečtí mužové vrací z front a vidí jak se z jejich žen staly často svolné poskytovatelky sexuálních služeb. Děti však kvůli tomu měli ve zničeném a mrtvolami zapáchajícím městě bez fungujících základních služeb co do úst. Zasloužily si ,,Ženy v Berlíně" znechucení a odpor svých mužů? Film nechává na každém samotném se s tématem poprat a udělat si vlastní úsudek. Mě je vždy líto nevinných civilních obětí válečných konfliktů. Byli však obyvatelé Berlína - jedni z mnoha, díky nimž se Adolf Hitler dostal k moci - nevinní? Snímek stojí za shlédnutí už jen za ty reálie a prostředí. Pravdou je, že ipro mne byl snímek dlouhý a ke konci nudný. Ale na solidní tři rudé hvězdy to stačí ----- * * * . () (méně) (více)

Galerie (38)

Zajímavosti (9)

  • Bitva o Berlín trvala od 16. dubna do 2. května 1945. (ArthasKarfa)
  • Dnes se odborníci shodují, že během konce 2. světové války znásilnili vojáci Rudé armády asi 2 000 000 německých žen. Každá přitom byla znásilněna v průměru 12x. (Petulka88)
  • Při osvobozování Berlína v roce 1945 padlo přes 80 000 sovětských vojáků. (ArthasKarfa)

Reklama

Reklama