Daleko od hlučícího davu

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $12,236,500║Tržby Celosvetovo $30,111,702▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA //počet predaných kusov ║ Tržby za predaj DVD v USA //počet predaných kusov ║ až zbytočne moc prekombinované ohľadne tých vzťahov /55%/ (20.09.2015)

Ani vlastně nevím, co jsem od toho čekal. Je to romantika a byla to romantika. Nic víc, nic míň. Snad jenom jsem doufal, že když nic jinýho, tak film nabídne slušné herecké výkony. Speciálně jsem byl zvědavej ma Matthiase. To je pro mě v současné době nejvýraznější postava evropského filmu a jelikož se ukazuje v evropských filmech, tak si myslím, že i oprávněně. Jen ten film byl taková ta eyrovská romantika, na které nebylo, kromě prostředí, vůbec nic zajímavého. Všichni jsou tu sladký, jak čokoládovej bonbonek a přitom se kolem nich neustále děje nějaké nepříjemná úskalí a životní prokletí. Stará Škopková by to oplakala, já nic. (22.06.2019)

Film stejný jako jeho hlavní hrdinka, zároveň feminní i feministický (čímž netvrdím, že jedno vylučuje druhé). Přitom film v dobrém slova smyslu klasický. Poctivě udělané kostýmnní velkofilmy z éry klasického Hollywoodu, k nimž Vinterberg odkazuje v rozhovorech, nepřipomínají jenom soundtrack a velké celky krajiny hrající všemi barvami, ale i přímočará výstavba příběhu nebo časté užívání zatmívaček. Vinterberg a Nicholls předlohu zbytečně nemodernizují, pouze zdůrazněním některých povahových rysů protagonistky a drobnými úpravami dialogů vyzdvihují to, co v ní bylo moderní už v době vydání (silná a nezávislá ženská postava). Díky vyjmutí postav ze širšího kontextu viktoriánské společnosti a potlačení třídního aspektu je film nadčasový a jasně zacílený. Sevřené vyprávění, dynamizované od začátku tím, jak se k sobě mají/nemají Oak a Bathsheba (namísto kladení otázky, který z nápadníků bude tím pravým), nedává oproti Schlesingerově verzi skoro vůbec znát, že Hardyho předloha vycházela na pokračování. Snaha o udržení svižného tempa (s dobře rozvrženými dějovými zvraty a uváděním nových postav) a zachování maximální semknutosti, která film zachraňuje také před sentimentalitou, akorát chvílemi vede ke zkratkovitosti (natočeného materiálu bylo původně podstatně víc a muselo se hodně stříhat). Zřejmě na začátku a na konci není dost zřetelné, že mezi událostmi uběhlo mnohem více času než pár hodin, což trochu snižuje věrohodnost rozhodnutí, která postavy činí. Zásluhou herců, především Carey Mulligan, jejíž Bathsheba je velmi současná a velmí sympatická i tím, jak je nad věcí (a filmu tak nechybí ani jemný humor), ale autenticita nikdy neklesne pod přijatelnou úroveň. Její míra je ve skutečnosti po celou dobu mnohem vyšší než v nejedné moderní romantické komedii, která se melodramatickým konvencím navenek vysmívá. Vinterberg konvence naopak respektuje, aniž by kvůli nim slevil ze svých dosavadních nároků na pravdivost. Jestliže Schlesingerovo zpracování bylo pouze velkolepé, toto je navíc uvěřitelné. Více zde. 80% (26.06.2015)

Jestliže to vezmu pocitově a od srdce, tak se asi nehnu z verze natočené roku 1998. Možná to bylo dané i tím, že postavy až na Liddy byly víc prokreslené a dokázala jsem jim víc číst z očí. Tím nechci říct, že tahle verze pro mnohé nebude příjemná, romantická podívaná, Matthias je Matthias a Carey je také prima herečka, tady mě ale s postavou Bathsheby moc nekorespondovala. Já si budu muset počkat asi ještě na nějaké jiné zpracování, které dosáhne výšin s hereckou sestavou jako z již řečeného roku. Tam mě totiž hlavní představitelé opravdu přesvědčili o svých citech, rozporuplnosti, divokosti a hlavně lásky. Hudební podkres Craiga Amstronga a exteriéry byly nádherné díky Charlotte. Knihu mám někde tady doma, asi se do ní po pár letech opět podívám......je to asi ten nejlepší filmometr.Filmová výzva 2016 (18.06.2016)

Hezky natočená populární prstírna viktoriánským panen, u níž je až k neuvěření, že jí napsal chlap. Ačkoliv, když se na toho Hárdyho tak dívám, kdo ví, jak to vlastně bylo… Každopádně jsem měl u toho pocit, jako bych očichával ruku čerstvě vytaženou z netknutého klína Džejn Óstenové a přitom se na mě sápal některý z věčně lačných, lidožravých bobrů sester Brontëových. A k tomu všemu jsem musel čumět na esteticky až nehumánní Kery Chuligán, navíc charakterově napřesdržku, jak je rozpolcena mezi dva bezkonkurenčně nejcharakternější a nejcharismatičtější správňáky, kteří jakoby vypadli z nejlepkavějších snů zoufale nemrdaných, otylých hospodyněk, a dokonale teploušského oficíra (patrně autobiografického). Teď byste asi vsadili na můj odpad, že? Chyba! I heterosexuální cynik totiž občas zatouží po klasice, pohladit po šulínku a ošukat škaredého babochlapa nebo pár ovcí kdesi v romanticky zelených lukách dorsetské farmy devatenáctého století, víte! Asi mi zrovna včera v nestřeženém okamžiku olíznul nějaký harlekýn hypotalamus a po tom přívalu agresivních nebo debilních braků poslední doby to bylo prostě takové uklidňující. Já vím, měl jsem se od toho hlučícího davu držet co nejdál, připadám si teď tak trochu jako feminně empatická, přechytřele užvaněná slečna Matty těsně před ovulací, ale stejně tomu napálím hezky přihřáté tři a už se o tom nechci víckrát bavit. (24.07.2015)