Berlin Calling

Dlouho jsem na Berlin Calling čekal až jsem se konečně dočkal, i když jen s anglickými titulky. I když furt lepší něco než nic a já jsem si i díky tomu dokázal tento film bez problémů užít. Pro fanouška elektronické muziky je tento film ten pravý balzám na duši, a věřím, že pro obyčejnýho diváka to bude průměrná záležitost, kde hlavní roli figuruje muzika, drogy, sex a taková ta klasika. Jenže kdyby muziku nesložil Paul Kalkbrenner a sám by si nezahrál hlavní roli, asi by se tohle nestal kult a já věřím, že tohle kult bude. Dost dobře už je Paul Kalkbrenner v elektronické muzice něco víc, než jen obyčejný producent a DJ a to se může poštěstit skutečně málokomu. Příběh s s ničím nesere, zobrazuje podsvětí Berlína docela razantně, takže tam některé scény dost překvapí a reálnost možná i sledování zprotiví. Jenže je tam furt ona dokonalá muzika v podobě chytlavého a melodického minimalu, která rozhodně nenudí, i když by to tento styl ve většině případů dokázal. Paul Kalkbrenner je prostě něco víc, zvuky hledá v pohybu, při nástupu do metra natáčí zvuk zavírání dveří, rozjezdu metra...všecko to pak zachytává v jeho rukopisech. A to jsem ještě nemluvil o tom, že jsem měl možnost se dostat i do zákulisí tvorby muziky a o tom, co se děje pak, když už je muzika na světě a producent hodlá vydat desku. Berlin Calling pro skutečného fanouška elektronické muziky není obyčejný film, otázka je, co to udělá se zbytkem, který to asi zazdí, ale třeba ne. (27.08.2009)

Hodně dlouho mi trvalo než jsem se k tomuto filmu dostal. Těšil jsem se především na kvalitní soundtrack, který mne bude doprovázet celou stopáž filmu - toho jsem se dočkal a jsem uchvácen. Ale bohužel nemůžu si pomoci, ale děj tam pro mě hrál druhé housle. Vůbec jsem se do něj nemohl dostat, vůbec mě nevtáhl. Proto slabší hodnocení, i když mi to trhá srdce, jakožto vášnivého fanouška a posluchače elektronické hudby. Co se týče tématu drogy+DJ, upřednostňuji spíše It's All Gone Pete Tong. (19.06.2013)

Uznávám, že Berlín je pro elektronickou hudbu důležitým místem a Paul Kalkbrenner je ikonou, ale tahle hudba není zas tolik pro mě, takže tady nemohu plně docenit. Jinak se Berlin Calling jedná o poměrně zábavnou a zajímavou sondu do duše DJe v Mecce elektronické hudby, na kterého působí všemožné tlaky okolí. Drogy, label, přítelkyně, nevhodní přátelé. Není to špatné, ale vůbec mě to nezaujalo. Měl jsem pocit, že už jsem všechno někde viděl a možné lépe. (31.08.2020)

Miluju muziku, snad proto mám tak rad filmy o muzikantech. Zpravidla je asi dělají nadšenci, a diky tomu je to na těch filmech patrne znat. Další vydarenej kousek, další zajímavej lidskej osud, další porce dobre hudby. Stastnej konec spíše jen zdanlivej, Ickarus na tom podle me nebyl vůbec good, ale za to tu pecku nesundavam. Na patou to u me zkratka nedosahlo, tak moc se mi to zase pod kůži nedostalo. Ale jeste jednou bych si to klidně dal, to každopádně. (12.07.2014)

Myslím, že tuhle recenzi by za mne nejlépe napsal (či zazpíval) Ladislav Vodička, jen ho trochu poupravím. Takže .. _____________ Tam kde se pouští desky já jednou jsem stál / když jeden mladej DJ na svou práci lál / a slyšel jsem jak říká, že už chtěl by mít klid / než po nocích se za mixákem dřít / předskokanem té noci byl náhodou starej Voda / ten je starší než sám čas / povídá: hochu, jak dlouho už hraješ za tou škatulí? / víš, já hrál snad všude, kam dovezly mě čtyři kola / a ty tu brečíš nad tou jedinou jízdou / já jsem najezdil tisíce kilometrů a můžeš mi věřit, když ti tady povídám / DJ, ten tvrdej chleba má .. // .. musí znát gramec, sampler a mixážní pult / techno, breakbeat .. a mít volume vyhulený furt / notebook, vinyl, pitch fader a midi / beaty, loopy, před stejdží lidi / pořádný tracky, ionťák, jointa / éčko, piko, tripa, haš, koks / špunty, sluchátka, to dobrej DJ zná / já vím, že DJ tvrdej chleba má .. (05.05.2013)