Muži v říji

Na půli cesty mezi Slámou a Najbrtem vyrostlo osobité vyprávění bez zbytečných estrádních příkras (až na pár výjimek). Strašně bych si přál, aby Sedláček natočil čistou žánrovku, která nebude pobíhat kolem globálních společenských neduhů (přičemž všechny jen tak zběžně olízne), ale lépe zacílí podstatu vyprávění. Figurky s polořečenými motivy a všudypřítomné nálepky ho samy o sobě nedělají. V rovině vyváženosti scénář-režie jsou na tom líp Pravidla lži, přesto Muži nejsou krokem zpátky. Spíš někam stranou, kde se za slušné peníze cvičí řemeslo a práce s herci i neherci. Oboje dopadlo skvěle, příště už by z toho mohl vzejít skutečně dospělý a kompaktní film. 70%. (05.08.2009)

"Máme radost, že pan premiér má radost." Soutěž ve vábení jelenů, protkaná lokálním politickým lobbingem, měla slušné šance skončit v mém soukromém septiku, ale kupodivu se tak nestalo. Je to patrně způsobeno tím, že jsem se nechal navábit na absurdity v podobě týpka chrápajícího celou noc na klaksonu v autě, křesťanského demokrata v čele materialisticky zaměřené země či Ilony Csákové v roli transvestity napodobujícího Ilonu Csákovou. Mně zkrátka někdy stačí ke spokojenosti hrozně málo. (18.04.2016)

No nevím, popravdě jsem měl po předchozím Sedláčkově dramatu Pravidla lži a při vědomí očekávané herecké účasti Petra Váši očekávání vskutku převeliká a možná o to větší je teď mé zklamání. Robert Sedláček, sám sobě scénáristou, se chce coby inteligentní tvůrce zjevně vyjádřit k fenoménu české vesnice a komunitního života s ní spojeného. Leč nekoná se ani Hoří, má panenko, ani Dědictví, ani Mistři, natož Vesnička má středisková, možná tak trochu Divoké včely, ale ne tak dotažené a pravdivé, Robert Sedláček chce s pražskými profesionálními herci a mizanscénou dalece odtrženou od reality moravské vesnice vytvořit iluzi života na hony vzdáleného Praze, jejíž zástupci přijíždí v postavách českého premiéra a ministra zemědělství, čímž očividně vzniká prostor pro nanejvýše zajímavou konfrontaci, jako právě v případě Divokých včel...ale neděje se vcelku nic neočekávaného, neřku-li překvapivého...vše tak nějak prošumí a vytratí se do ztracena. Chápu, proč Sedláček své podobenství točil, chápu jeho cíle, ale vůbec nechápu fakt, že vzniklo jen další pokračování Bobulí...sice o řád inteligentnější a promyšlenější, ale absolutně neplnící svou funkci. Prostě komedie téměř bez vtipu, které se o satirickém přesahu může jen zdát... A jestli byl Sedláčkův koncept postaven jen na poetice trapnosti, pak o to víc zamrzí jím volený casting. V ohlase tzv. České nové vlny měli hrát převážně neherci, při vší úctě k pánům Zedníčkovi, Hanzlíkovi, Lábusovi... (16.05.2011)

Muži v říji jsou typickým příkladem filmu, který rozděluje filmové diváky na dvě poloviny, přičemž tu třetí polovinu nechává někde na pomezí, jelikož její zástupci se nedokáží rozhodnout, jestli se jim to vlastně líbilo nebo ne. Do téhle matematicky a logicky neexistující poloviny patřím i já. Pointa řady vtipů mi zůstala utajena, ale s nástupem Igora Bareše na scénu šel film nahoru, resp. vystačilo to na tři hvězdy. (10.03.2013)

Všimli jste si vůbec, že to není ani trochu hloupé? To je u moderního českého filmu věc nevídaná. Slavnosti sněženek 21. století. Vynikající scénář, postavy jak ze škatulky, neskonale vtipné a zábavné. O panu Sedláčkovi ještě uslyšíme a já se natěšeně chystám do kina na jeho Posledního z Čechů, protože v záplavě všech těch Vejdělků a Bařinů konečně zase někdo vystrčil bradu a trošku tady profoukl začpělé ovzduší. (13.09.2010)