Hlad

Hunger na mňa zapôsobil ako poriadna popálenina od cigarety a vryl sa mi pod kožu ako už dlho nič. Ide o totálnu klubovku pre náročnejších divákov, ktorý budú "chrochtať blahom", pretože tak ako napr. Fish Tank, tak aj Hunger je až moc reálny a nechá vás o filme rozmýšľať. Steve McQueen svojou kubrikovsko-tarantinovskou réžiou dokáže všetku tú pachuť z filmu preniesť až k vám domov. Tú špinu, fyzickú a psychickú muku som cítil neustále a ku koncu mi z toho začala až tuhnúť krv v žilách. Síce sa film zo začiatku tváril trochu inak než sa nakoniec vykryštalizoval celkovo to dopadlo veľmi dobre. Druhá polovica filmu patrí neskutočnému Michaelovi Fassbenderovi, ktorý zažíva zrejmé svoje najlepšie herecké roky. Klobúk dolu pred jeho výkonom. (06.03.2010)

Bylo mi řečeno abych se najedl před filmem, že po něm nebudu schopnej... Že si budu vážit každého sousta... Čekal jsem proto něco drsnějšího, ale abych pravdu řekl, viděl jsem horší snímky. I když na to finální hladovění se nekoukalo moc příjemně. Za nezapomenutelnost snímku - 3. 10. 2009 - kino Světozor - Malý sál - Praha - 90% (10.10.2009)

Hlad není další z řady dojímavých vězeňských filmů o nezlomnosti lidského ducha, nespravedlnosti systému a jeho nelidskosti. Konečně, tohle vězení je jiné, než jsme z filmů z podobného prostředí zvyklí. Tytam jsou přeposilované gumy, vřava z chodeb, práce v prádelnách, pašování drog, fyzické potyčky mezi vězni, jejich boj o moc či plánování útěku. Je tu ticho, světlo a kdyby vězni nepotřeli vše svými výkaly, ocitli bychom se pod odmontování vězeňských dveří ve sterilní nemocnici. Rutina. Úmorný nedostatek podnětů (jak rozumné v tomto ohledu bylo vzdát se hudby). Hlad má i své bachaře, kteří nemluví, pracují ze zvyku, bez větších emocí. Jen občasné návštěvy, motáky a povídání se spoluvězni na ignorované mši vytrhávají mukly z jejich letargie a vtiskávají jim zdání osobnosti. Tady není a nemůže být ztotožnění se s postavami, protože ty již kromě touhy vzdorovat, kterou nikdo nechápe, (výtečně představené v jediném rozsáhlejším dialogu) o osobnost víceméně přišly. Nemluví, nežijí, nemají důstojnost a nakonec již ani nejedí a nepřežívají... Jejich protest proti nelidskému zacházení je tichý, pro ně bolestivý, pro věznitele nepodstatný či nepochopitelný, chvílemi i respektovaný a přece to film nějakým zázrakem ustál a nestal se lacinou moralitkou o špatnosti všeho, co je "od vlády". I v těch z druhé strany vidí lidské bytosti a jejich vraždu jako krutou a nesmyslnou. Nedozvěděl jsem se, že boj za všech okolností má smysl. SPOILER - Bobby Sands umírá, jeho požadavky se plní, ale pro mě i tak hrdinou zůstavá (zde nevystupující) Bertrand Russell se svou myšlenkou: "Nikdy bych nepoložil život za svůj názor, protože bych se mohl mýlit." Film mnou proto nepohrdá, neříká mi, že myslím špatně. - KONEC SPOILERU. Hlad vidí a vnímá, ale nevelí a nepodsouvá. (10.05.2010)

Dlouho jsem měla Hunger v šuplíku a asi jsem podvědomě tušila proč ho tam takovou dobu nechávám. Velmi těžko stravitelné historické drama, protože je opravdu hodně drsné a jestli je byť jen částečně podle skutečných událostí, tak si nedovedu a ani nechci představit reál. I tak to působilo silně věrohodně a pocitově jsem to snášela opravdu dost těžce. Připomínky bych měla jen asi ke zbytečně citově vydírajícímu dialogu s knězem a k tomu, co je člověk ochoten pro svou roli podstoupit. Pro Michaela to určitě znamenalo hodně sebezapírání v jídle, ale výsledek byl dostatečně přesvědčivý. Myslím si, že tyhle filmy stačí vidět jednou a dost. 70% (29.11.2013)

Ticho na začátku, ticho na konci a mezi tím předlouhý dialog, který osvětlí vše. Tedy, skoro... je třeba vědět něco o vztazích mezi irčany a anglány v průběhu 20. století... a přiznávám, že tady mám mezery. Mimo jiné mě film ale přiměl si o tom zjistit něco víc. Na výběr je toho dost: http://www.irishfilm.net/IRA.html (05.11.2009)