Devatenáct klavírů

TV/// Obsazení 8/10 Děj 4/10 Hudba 4/10 Výprava 7/10/// +Ondřej Vetchý a mnoho dalších výborných herců, zdařilá výprava -slabá detektivní zápletka, pomalý postup, nezajímavé dialogy, málo dramatických scén/// Tento film si nejde neužít, alespoň po herecké stránce. Rovněž výprava je znamenitá a kór jako televizní film se nemá za co stydět. Zřejmě škoda, že jsem neviděl předešlé 2 filmy, možná bych dokázal postavy a samotný film více ocenit. Takto mě sice film úplně nenudí, ale rozhodně nenadchne./// Celkem 53%/// (02.12.2009)

Chyba ve filmu: Při potyčce se svou ženu shodí inspektor Tykač (Ondřej Vetchý) hromadu gramofonových desek značky Supraphon (v příslušných obalech). V roce 1937 se však značka Supraphon pro desky nepoužívala, to se dělo až po roce 1948 (navíc ve filmu použité desky mají etiketu typickou pro padesátá léta). (11.06.2013)

Asi nejlepší díl ze série kriminálních případů, které vyšetřuje detektiv Klubíčko v podání Miroslava Donutila. Dobová atmosféra naprosto dokonalá, herecké obsazení hodně dobré, až jsem byl překvapen. Filmy Dušana Kleina po roce 2000 řadím spíše k podprůměrným i díky hereckým výkonům. Devatenáct klavírů je však nadprůměrná podívaná, která solidně buduje finále a herci svoje role hrají perfektně přesvědčivě. Hudební skladatel Emil Viklický pozdvihl úroveň na temnější notu klavírním etudou, která jakoby vypadla z Kubrickova Eyes wide shut. V celkovém výsledku film působí zlověstným dojmem hlavně kvůli předmnichovským událostem. Velice silné čtyři hvězdy. (20.07.2020)

Zařazení do oddechových retropořadů je v tomto případě podle všech vnějškových znaků na místě. Skutečnost je však - tentokrát pozitivně - složitější. Prvorepublikové téma je velkou černou dírou polistopadové dramatiky vůbec. Ve většině případů jsme konfrontováni buď s relativně dobře odvedeným oddechem (ČETNICKÉ HUMORESKY), nebo - bohužel nejčastěji - s různými deriváty skutečné kvality. Literární předlohy zakladatelského klasika českého kriminálního žánru Emila Vachka jsou výchozí zárukou kvalitního diváckého zážitku (snad poprvé se o tom český divák mohl přesvědčit již před více než šedesáti lety v TŘINÁCTÉM REVÍRU). Fantův scénář a Kleinova režie prvorepublikovou detektivku tohoto levicového spisovatele posouvají do polohy zčásti thrilleru, zčásti silného příběhu z konce První republiky (zhruba léta 1936-1937). Umístění příběhu do Karlových Varů spolu s motivy Mnichova a Vídně propůjčuje této televizní filmové inscenaci ráz silného pohledu do německo-českých vztahů třicátých let (minimálně o řád silnější než třetí řada dobrých ČETNICKÝCH HUMORESEK). Kulisy, v nichž se příběh odehrává, zejména důvěrná znalost agrárnické části tehdejší ústřední exekutivy, sloučeny s pronikavou psychologickou kresbou protagonistů díla, evokují s až hrůzně působící věrohodností obrazu doby postupný nástup henleinovského hnědého moru. Předjímají současně holokaust. Počínání prvorepublikové kriminální policie - tradiční elity všech policií celého světa - vyznívá současně jako přesvědčivá obhajoba síly a kvality naší prvorepublikové demokracie. Nejen Donutil, ale i Holub, Vetchý, ale také Pavlata ve skvěle podané roli německočeského antifašisty, který se může spolehnout na sílu a odolnost demokracii oddaného dělnického kolektiva (chlapi z Mosrovky) právě tak jako Issová za těchto okolností dostávají ze svých partů maximum a dotvářejí špičkovou kvalitu inscenace, jíž nechybí ani česká protiněmecká poťouchlost (až haškovsky pojaté epizody s německou filmovou superhvězdou z grandhotelu PUPP). Po delší době nabídla česká televize veřejné služby svým plátcům prvotřídní zážitek. Lze si jen přát, aby jich bylo mnohem, mnohem více. (21.12.2008)

Predlohou tohto výborného filmu je rovnomenný román Emila Vachka, ktorý vyšiel v roku 1964. O čo ide, karlovarska továreň na klavíry Orfeus, keď záhadne zmizol jej majiteľ, podnik za podozrivých okolnosti prešiel do rúk nacistov. Všetkých devätnásť vyrobených klavírov sa predalo pod cenou a až potom nacisti zistili, že v dvoch klavíroch boli uschované šperky a peniaze, ktoré si heinleinovci z karlovarska chcú privlastniť na financovanie svojho politického boja. Dej filmu je situovaný do obdobia tesne pred Mníchovskou dohodou, obsadením Sudet, kedy Česi museli utekať z Čiech hlbšie do vnútrozemia, zhabaný im bol majetok nemeckými spoluobčanmi. Tu sa v prvom rade preukazovali povahy ľudí, ktorí dlhé roky bývali tesne vedľa seba. Pre zaujímavosť v roku 1937 nebol v Karlových Varoch ani jeden obchod s českým názvom a o chvíľku nebol v češtine žiaden nápis. Všetko v nemčine. Zaujímavé bolo aj hlásenie sa k nemeckej menšine, kedy až 90 % obyvateľstva na karlovarsku tvorili Nemci. Tieto fakty s narastajúcim nacizmom, ktorý postupne získaval na sile je nevyhnutnou súčasťou tohto filmu. Skutočným nepriateľom vyšetrovateľov nebol iba páchateľ ale aj pronacistický zmýšľajúci ich nadriadení. K 1.7.1939 bolo evidovaných celkom 171 401 utečencov z pohraničných oblastí smerom do vnútrozemia. Z toho bolo 141 037 Čechov, 18 673 Židov, 10 496 Nemcov (50 000 štátnych zamestnancov tam ešte ostávalo). Nech sa takáto história už nikdy neopakuje ! (07.08.2020)