My děti ze stanice Zoo

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné knižní předlohy. Pravděpodobně jsem poslední člověk na světě, který až dosud tuto knihu nečetl, protože mi přijde, že v mém okolí ji znají snad všichni a podle všeho se u nás jedná o "povinnou četbu" všech dospívajících (dva náhodně vybraní lidi, kterých jsem se ptal, to četli ve svých 13 letech). Pravděpodobně jsem to tedy četl jinýma očima, s věkovým odstupem od hlavních hrdinů. Přesto to neumenšilo výsledný dojem, který ve mně kniha zanechala - něco tak působivého a současně depresivního jsem dlouho nečetl. Místy jsem si musel dát oddech, abych vůbec mohl v četbě pokračovat - ten text je tak nesnesitelně drásající a naléhavý, že mi dočasně naboural veškeré představy o harmonii našeho světa, po níž celý život prahnu. Při čtení jsem totiž nebyl ani tak konsternován z nízkého věku hlavní hrdinky a dalších postav ani z jejich pádu na společenské dno, ale z toho, v jakém šíleném světě urbanistického pekla, nekonečné nudy, ubíjející školy, nulových budoucích vyhlídek, lhostejnosti zodpovědných lidí a nezměrné generační propasti to tehdy žily. Proto jsem rád, že jsem mohl vidět i filmovou adaptaci, která mi lépe umožnila představit si tehdejší reálie a slyšet hlavní postavy mluvit němčinou a pohybovat se v nevábných kulisách tehdejší feťácké subkultury. Žel, můj celkový dojem z filmu však není zrovna dvakrát valný - obsah knihy je zde natolik zredukován, až mi to přijde nepochopitelné (u snímku, který má více než dvě hodiny, bych automaticky čekal, že bez problémů absorbuje i mnohem komplexnější děj). Motivace hlavní postavy, která ji přivedla k drogám, je zde naznačena velmi vágně, postava jejího přítele byla poměrně nepříjemně modifikována z chápavého empatického citlivého kluka (jak je vylíčen v knížce) na jakéhosi lhostejného frajírka a flákače (v hereckém podání jeho představitele), postava matky se ve filmu doslova jen mihne, ačkoli její role v knížce je zcela zásadní, otec se zde neobjeví vůbec, nepadne zmínka o hrdinčině lásce ke zvířatům, o její reflexi vrstevníků, atd., atd. Herecké výkony představitelů většiny rolí hodnotím dosti kriticky jako nepříliš přesvědčivé a přítomnost Davida Bowieho zde vnímám spíše rozpačitě - ty záběry na něj z jeho koncertu jsou zde dle mého soudu zbytečné a klidně bych je z filmu vystříhal. Jeho muzika se ale jinak k tomuto filmu hodí, ostatně Bowie je v knize též několikrát zmíněn, proto mě i trochu překvapilo, že se tvůrcům podařilo tohoto zpěváka získat pro jejich natáčení. Ve výsledku mi tento film přijde jako nepříliš přesvědčivá zpráva z jednoho světa, jehož odstrašující působivost by neměla zakrýt skutečnost, že tohle je prostě jen průměrný film. Marná sláva, Trainspotting je jen jeden, a osobně lepší - a zábavnější - film o drogách prostě neznám. (26.11.2012)

Wir Kinder vom Bahnhof ZOO - jedna z knih, které naprosto změnily můj pohled na svět pod světem - na místa "okupovaná" feťáckou komunitou a na komunitu samotnou. Tento filmový počin bych zařadil do šuplíku společně s Requiem for a dream, protože přesně tam patří. Pouštěl bych je dětem (ano, dětem - třeba od 5. třídy základní školy) jako odstrašující příklad, který by - když ne ve všech - alespoň v někom zanechal pocit pachuti vůči stříkačkám, tripu, acidu a jiným svinstvům. Kniha samotná je samozřejmě o mnoho výživnější, ovšem ladění filmu v kombinaci s výbornou hudbou (David Bowie) a syrovostí jemu vlastní z něj dělá také něco výjimečného. (06.04.2009)

Pro diváka, který má již několik podobných snímků za sebou, je to stále stejná pohádka... Žádné překvapení, žádný údiv, jen stále stejné kroucení hlavou nad inteligencí mladých lidí, kteří si dobrovolně ničí život. Jakápak je to potom síla se vším skončit, když jsem dost slabý na to, abych začal? WTF a mrazení se nekonaly. Faktem ale je, že Uli Edel to zmáknul dávno před Dannym Boylem a dalšími, kteří se pokusili věrně zachytit problematiku tvrdých drog - za to mu patří ohromné plus. Herecký výkon hlavní představitelky byl mrazivě autentický, tu holku museli nalévat alkoholem, nebo nutit šňupat koks :)! Drsné, přesvědčivé, DEPRESIVNÍ, ale lehce zařaditelné a tím pádem paradoxně ne tak silné. (23.10.2011)

Silně působící snímek, jemuž ani roky nic neubraly na sugestivnosti. Nahlédnutí do života lidí, tedy spíše dětí, jejichž měření času se smrsklo na dobu od dávky k dávce, případně od dávky k absťáku. Ačkoliv začátek ještě vypadá skoro idylicky a z obrazovky/plátna krátce na diváka vydechne pozitivní atmosféra "osmdesátek" v západoevropské verzi (skvěle proložená hudbou Davida Bowieho), brzy do děje vstoupí bezútěšnost a deprese. Mrazivě zní vzájemné ujišťování protagonistů, že co nevidět začnou odvykačku, když už při vyslovení jejich slov je zřejmé, že budou přebita další dávkou. Přežít toto peklo muselo vyžadovat obrovskou vnitřní sílu a další sílu pak určitě stálo i sepsání tohoto svědectví do knižní podoby, která se stala předlohou filmu. (02.07.2008)

No tak jsem to konecne videl a jakkoliv je film silnej, porad mam na prvnim miste Requiem za sen. On by to byl vlastne klasickej film o padu do drog a zoufalstvi, kde se toho vlastne zase tak moc nedeje, ale o to syrovejc pusobi, kdyby tu vetsina hrdinu nebyly deti. To je takova ta hlavi deviza filmu v cele s hlavni hrdinkou, ktera je v roli fakt genialni. Film je s postupujici stopazi sice lehce repetitivni, ale neboji se ukazat i nejaky drsnejsi sceny, takze pozornost drzi az do samotnyho finale. Slusny 4*. (21.03.2023)