Věc: Počátek

Není žádným tajemstvím, že než to začalo papat Američany, tak si zgustlo na Norech a spol. A jelikož tvůrci vycítili, že finanční možnosti fandů Věci ještě nejsou zcela vyčerpány, tak se pokusili logicky nacpat prequel před slavný film. Nebudu zastírat, že se jim to celkem podařilo, nicméně souboje nenažraných buněk s plamenomety mne do žádné zvláštní extáze nepřivedly. (26.10.2012)

Carpenterova Věc je samozřejmě jiná liga, ale jsem spokojenej, že van Heijningen alespoň jakž takž trefil stejnej sport :-) Nová Věc je fajn pěknej trikovej horor. Nic, na co by se mělo vzpomínat, ale současně nic, kvůli čemu by člověk musel být naštvaný. Na to jsou tu jiné kousky. Je pravda, že jednotliví členové základny jsou od sebe těžko rozlišitelní. Je pravda, že prostorové řešení základny není divákovi úplně jasné. Je pravda, že s paranoidní atmosférou by se dalo pracovat lépe. Ale co už, prostě se mi na to pěkně koukalo, od začátku až do konce. Na tricích je občas dost poznat jejich digitálnost, na druhou stranu v několika scénách mě skoro až nadchly. Hororové umění asi ne, ale hororová zábava dobrá. Čistých 7/10. (24.11.2011)

Nejsem velký znalec předchozích Věcí, takže jsem se na to díval jako na samostatný film. Místy je zvládnutý lépe (hlavně na začátku), místy hůře (hlavně na konci). Nelogičnosti nemá smysl rozebírat, od takového filmu asi nikdo nic duchaplného nečekal, ale je fakt, že u pitvy mimozemšťana bez jakýchkoli sanitárních opatření (ani roušky, proboha) jsem kroutil hlavou i já. Taky chápu, že v tom tuctu zaměnitelných fousatých Norů musela být aspoň jedna půvabná žena, ale M.E. Winsteadové jsem špičkovou paleontoložku fakt nevěřil. Nejvíc mě tak potěšilo, že jsem autorem jednoho titulku (chlubník) (22.11.2011)

Carpenterova "Věc" je do značné míry moje srdcovka; těžko někdy zapomenu na chvíle, kdy jsem si v pubertě napětím ohlodávala nehty a má pleť získávala indigo odstín, protože jsem zapomínala dýchat. Nic podobného jsem od mladšího filmového bratříčka nečekala a bála jsem se jedině toho, že to bude peachovina tak třeskutá, až to zničí můj dojem i z původní "The Thing". Obavy se naštěstí nepotvrdily, také díky nízkému indexu očekávání. Atmosféra sice postrádala mrazivost, ale nenudila jsem se, velkoryse jsem opomíjela občasnou stupiditu scénáře a kdyby casting disponoval alespoň jednou sympatickou postavou, které bych mohla držet přinejmenším jeden palec, dost možná bych popřemýšlela o vyšším hodnocení. Takhle si hnusáci na ledě ode mě odnesou vcelku uznalých, nenadšených, nezklamaných 65%. (21.05.2012)

Začnu tím, co se mi líbilo: prostředí antarktické stanice má pořád svou specifickou atmosféru a zejména prostřední pasáž, zakončená odhalováním nenakažených, má slušné napětí. Nápad s vyvrhováním neorganických předmětů je sympatický a titulkové naroubování na Carpenterův film rovněž. Někde na pomezí propasti se ocitají triky a celkové pojetí zrádného nepřítele - po roztomilých gore efektech originálu a jejich bizarní přiúchylnělosti není ani stopy, a ačkoliv digitální triky Heijningenova pokusu nejsou z nejhorších, svému předobrazu nestíhají sekundovat. Ani nemohou, jelikož zdejší potvory neustále řvou, hopsají a pobíhají, takže připomínají spíše řadové mrchy z nějaké akční videohry. Původním filmem nepostiženého diváka nová Věc možná relativně uspokojí, protože se dá stále nazvat neotřelou a ne úplně blbou (s vyjímkou úchvatně pitomého konce) podívanou, ale to je asi tak všechno. (28.11.2011)