500 dní se Summer

Já vám nevím. Na komedii to nebylo příliš vtipné, na romantický film, který měl být jiný než ty ostatní, to bylo těm ostatním až podezřele moc podobné… A opravdu jsem měl co dělat, abych vydržel do konce s otevřenýma očima. Samozřejmě že to bylo milé a alespoň jednou se v ději pozná asi úplně každý, ale že by se jednalo o nějaký „něčím jiný“ počin, to si nemyslím. I to přeskakování v ději, které se zpočátku zdá být nápadité, mi připadalo jaksi zbytečné – čím vlastně příběh Toma a Summer obohatilo? Nebyly to náhodou jen obyčejné flashbacky, jen očíslované podle dní? Asi se v tom moc vrtám, já vím. Nicméně abych jenom nebrblal – ústřední dvojice byla opravdu sympatická (i na Josepha Gordona Lewitta, který mi ze začátku tím věčným usmíváním trochu lezl na nervy, jsem si zvykl), líbily se mi scénky alá Amélie z Montmartru (vtipné seznámení se s hrdiny, škoda, že se něco takového dělo jen na začátku), příjemně poslouchatelný soundtrack, jedna roztančená scéna (Han Solo!?) a postava "malé" moudré sestřičky. To je ale asi tak všechno. (21.01.2012)

Mně neznámý americký režisér Marc Webb natočil skutečně překrásný formálně postmoderně zpracovaný romantický film. Nechronologické rozložení děje, které dovoluje defragmentovat příběh a propojovat jeho metonymické podstaty, nelineární řetězec událostí, popkulturní odkazy (mladý Han Solo v odrazu ve skle auta, parodie na různé ty taneční scény z muzikálů na střední, scény stylizované do němé grotesky...), koncept postmoderního vševědoucího vypravěče (odkazující k tomu z Amélie z Montmartru), fragmentace záběrů (např. nádherná a významově hluboká scéna paralelního zobrazení očekávaného a skutečně probíhajícího děje v reálném čase jednoho záběru), vynikající hudební stránka založená na nostalgicky laděné indie hudbě počátku 90. let (The Smiths, Belle and Sebastian, Regina Spektor...), udivující kamera, barevné filtry, animované sekvence a mezititulky atd. atd. Nádherný film...jehož jedinou vadou na kráse je žánrově motivovaný konec... Podobné filmy: Horší to už nebude, Dedication (27.02.2010)

Znáte ten pocit? Ten pocit, že celý svět si tančí společně s vámi? Ten pocit, že ta holka od vedle je ta pravá? Ten pocit, kdy chcete utéct před celým světem? Ten pocit, kdy nálepky či vztahy vám střihají křídla? Ten pocit, že konec se nemůže nikdy změnit v začátek něčeho nového? Ten pocit, kdy vzpomínky jsou jako opium? Ten pocit, že jste uvízli v pasti života a jediného člověka, který se vám to snažil říct, jste nakonec nenáviděli? Ten pocit, že druhého nemůžete milovat ani by jste se rozkrájeli? A znáte ten pocit, kdy se díváte na film a víte, že je to jeden z těch mála jedinečných filmů, kterému se podařilo všechny ty pocity vměstnat do své stopáže? No, znáte ten pocit? (01.12.2009)

Perfektni romanticka komedie, i kdyz spis to romanticka nez komedie, nejaky vylozene forky tu moc nejsou, i kdyz to cely odsejpa s lehkosti a vtipem. To rozsekani na dni a skakani mezi nima je sice fajn, ale ve vysledku naprosto zbytecny a je to pro Webba jen takova berlicka, aby to nevypravel jako kazdej tuctovej romantickej film, kde se on a ona seznami, zamilujou, chodi spolu a resi problemy. Takle se to hezky strida, chvily jsou stastny, chvily se hadaj a cloveku to pak nezevsedni a nespadne to do stereotypu a to i presto, ze se tu vlastne nic moc nedeje. Navic herci jsou skvely sympataci, obzvlast Moretz radici se vztahama nema chybu. Takze neni to zadna velka sranda, jak jsem cekal, ale presto jsem se dobre bavil a prijemne stravil 100 minut, navic pohodova hudba a scena ocekavani x realita nema chybu. (21.12.2010)

V Hollywoodu někdo přijde na to, že ne každý vztah končí svatbou, děj jde vyprávět nechronologicky, film naplnit všelikými nápady pro zahnání nudy a ejhle... máme tu svěží, nový a invativní přístup k žánru, nebývalou originalitu a realističnost. Nebudu lhát, že mě některé scény "s všelikými nápady" nebavily - nákup nábytku, scénu po prvním sexu či očekávání/realitu vnímám pozitivně. Jde však o úspěch dílčí, který film jako celek nijak zvlášť neodvrátil od standardů žánru, který je mi až na vzácné výjimky velmi cizí. To jest: milenci jsou tupě vzdychající romantičtí nudaři polepení hesly o jejich zábavnoti, z úst vypouštějí hlubokonesmyslné fráze o životě či lásce, jejich sekundanti jsou zvykle komická, ale nikoliv vtipná stvoření (pekelná, předčasně duševně vyspělá mladší sestra, tupí kolegové z práce) a každá scéna zavánějící smutkem je doplněna o nějaký roztomilý prvek, jenž určitě musí vyvolat u diváka úsměv. Často přiblblý. O tolikrát komentáři zmiňovanou hořkost jsem ani nezavadil, tu mohou zažívat leda postavy, divák ne. Silné **. (19.03.2010)