Poznáš muže svých snů

Na Woodyho filmy můžete chodit jako na večeři do oblíbené restaurace - prostě víte, jakou kvalitu můžete čekat. Allen se posté vrací k postavě starého kozla, který si natrká mladou samičku (nejvíce styčných bodů najdeme asi u Mighty Aphrodite), v roli moulovatého dědouše se překvapivě blýskl Anthony Hopkins. Nikdy bych nečekal, že mu ty roztržité dialogy tak sednou. Woody se taky nenuceně otřel o téma esoterických šarlatánů, aby nakonec rezignovaně rozložil ruce se zjištěním, že nejšťastnější jsou právě hodní blbci, kterým se žije dobře ve vlastních fata morgánách. Uhrančivě krásná Freida Pinto. Jako vždy precizní Josh Brolin. Chuťovka. (13.02.2011)

Nejsem zrovna fanatik do Woodyho Allena, nenosím trička s jeho podobiznou, nekupuju si knížky s jeho životem ani nehlásám dál jeho citáty. Ale jeho každoroční přírustek do kinematografie vítám s poměrným nadšením. Je to proto, že pokaždé přijde něco jiného. You Will Meet a Tall Dark Stranger není v podstatě ničím vyjímečným. Možná naopak, žádné twisty a občas hlava zaklimbá do limbu, ale přesto mi v mysli zůstal i na druhý den, protože Woodyho hořký film, snad asi zapříčiněný už několikátou kriz středního věku, ukazuje s velkou grácii a úsměvem, že vlastně život je bitch! ... Člověk se snaží být sebevíc šťastný, dělá to proto životní změny, a stejně ten klacek (kláááááádu) pod ty nohy dostane. Není to zdaleka na pět hvězdiček, je to tak úrovni tři a půl, ale za tu sugesci děkuju. (19.06.2011)

Čyti hvězdy s odřenýma ušima. Od Woodyho bych přecijen čekal po posledních povedených zážitcích trošku lepší záležitost. Od Cokoliv asi nejslabší Allen, což ovšem nic nemění na to, že je to bez jakéhokoliv problému lepší než většina současné produkce. Prostě klasický Allen ukazující život tentokráte o něco více tragicky než obvykle. 70% Edit: po cca necelých dvou letech od projekce se musím přiznat, že film u mě hodně vyprchal a musím uznat, že v porovnání s ostatními Allenovými filmy posledních let se jedná o podprůměr a proto ubírám jednu hvězdu. (04.01.2011)

Většinou mi Woodyho postavy zcela přesně sednou do svých rolí. Zde jsem měl ovšem brutální problém snést Josh Brolina v roli neúspěšného spisovatele. Ten člověk působí dojmem, že jeho psací dovednosti končí u vlastního podpisu. Dovedu si jej krásně představit do role ledajakého tvrďáka v akčně laděném filmu. V romantické komedii už prosím nikdy více. Zbytek hereckého osazenstva byl skvělý. Nejlépe svoji roli zvládla ne až tolik známá Gemma Jones. Líbilo se mi, že snímeček zachycuje rodinné trampoty vícero generací a vícero postav. To se vždycky hodí. Nechytí-li vás totiž jedna dějová linka, máte šanci, že u vás zaboduje ta další. Opravdu velice příjemná záležitost, která vám bránici nenatrhne a oči nerozpláče, ale nudit byste se neměli. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka mat.ilda. (23.02.2017)

tento film je oveľa viac než romantickou komédiou trpkou vzťahovou drámou, typická allenovská hudobná dramaturgia, nadnesený názov upozorňujúci na dôležitosť leitmotívu "okultizmu", ktorý je druhým rozprávačom príbehu, pričom ten prvý tiež prejavom podporuje "odľahčenosť" síce zvádzajú k tomu, že človek čaká humor, ale dočká sa len neskutočne boľavých právd o tom, akí sme, krutých zvratov a veľmi neveselých peripetií "rozpadajúcich" sa vzťahov: manželských, rodinných, pracovných. na woodyho naozaj až "pritrpký" kúsok vklinený medzi 2 podstatne veselšie dielka, ktoré ho kompenzujú (predošlý a nasledujúci film). charakteristický pre tento scenár je najme cynizmus - komentár rozprávača ešte asi nikdy nebol v kontraste s tým, čo sa hrdinom deje, taký cynický. ďalší prvok je skoro až divadelné záberovanie cez dlhé zábery, no nie statické, ale dynamické, sledujúce hrdinov motajúcich sa po "scénach" svojich súkromných divadiel. a posledným scenáristickým prvkom je "dekompozícia" - skoro každá mozaiková štruktúra naratívnosti smeruje k "zbližovaniu" a postupnému väčšiemu a väčšiemu prepletaniu sa jednotlivých rovín rozprávania, jednotlivých príbehov, kúskov mozaiky - no v tomto prípade sa "rozpadá", začíname v akej-takej "súdržnosti" príbehu jednej rodiny, ktorý sa postupne mení na viacero osobitných príbehov generácií, aby sa ešte ďalej od seba jednotlivé časti rozmieňali na menšie od seba sa vzďaľujúce jednotky: príbehy jednotlivých členov - a žiaden (alebo skoro žiaden) sa nekončí dobre, buď sa končí otvorene (s náklonom k "zlému" koncu) alebo len "menej zle". (05.03.2012)