Cesta do středu Země

Cesta do středu Země patří k těm skvělým nestárnoucím sci-fi. Povedená adaptace slavného románu Julese Verna nabízí vše, co žánr v padesátých letech nabízel, včetně koňské dávky naivity. Děj se od originálu dost liší, což určitě není na škodu. Film je díky tomu napínavý i pro diváky znalé knižní předlohy. Herecké výkony jsou slušné, filmové triky na svou dobu výborné, a atmosféra kouzelně roztomilá a optimisticky dobrodružná. Velké plus je přidání ženské postavy. Prvek, který by v seriózněji mírněném papírovém románu vadil, přináší spoustu možností k osvěžení zápletky. (17.12.2011)

Ak sa naivita rovná roztomilosť, tak v nej dosiahol vrchol práve tento film. Z dnešného hľadiska maximálne naivné, ale napriek tomu sa stále jedná aj po polstoročí o veľmi solídnu zábavu plnú trikov a svižného deja. Ten trvá 132 minút a nepamätám si, že by som sa v nejakej jeho pasáži začal nudiť. Rôzne neskoršie remaky dokazujú, že tomuto verneovskému subžánru a jeho naivite svedčalo práve toto obdobie, keď divákom absolútne prevrátená logika vôbec neprekážala. Dôkazom sú aj diela Karla Zemana. (29.07.2012)

Dobře zvolení představitelé a pěkné kulisy opravdu získaly filmu hodně bodů a po této stránce nemám absolutně žádné výtky, ale to klasický hodinový rozbíhání příběhu mi tentokrát moc nesedlo. Prostě se to nějak moc táhlo. A k tomu ještě onen fakt mé nelibosti příšer "vytvořených" z namaskovaných leguánů, ale možná jsem si to zkazil svým až moc velkým očekáváním. P.S. - Chci kachnu (14.05.2011)

Uplkaný předobraz Indiana Jonese... Dimetrodon s kterým se hrdinové příběhu utkali, je rod vymřelého masožravého pelykosaura. Žil v období permu (mladší prvohory, asi před 280 až 265 miliony let). Jeho zvláštním znakem byla výrazná hřbetní plachta, sloužící zřejmě k termoregulaci nebo k vnitrodruhové signalizaci. Ve své době představoval nepochybně dominantního predátora, při délce 3,5 metru a hmotnosti asi 200 kg byl největším dravým tvorem svých ekosystémů. Ve filmu za skutečný exemplář zaskakovala zvětšený a domaskovaný Leguán nosorohý. (10.12.2019)

Poslední ze tří velkých amerických adaptací Julese Vernea 50.let - před tím 20 000 mil pod mořem a Cesta kolem světa za 80 dní. Na rozdíl od obou jmenovaných je Cesta do středu Země asi nejméně ambiciózní, ve své jednoduchosti možná až béčková. I když jistě ne rozpočtem, protože rozlehlé dekorace Atlantidy, houbového lesa a dalších prostředí jistě nebyly z nejlevnějších. Filmu dominuje fantasticky tísnivý soundtrack Bernarda Herrmanna (hlavně útoky ještěrek působí vážně démonicky). I přes svou délku Cesta do středu Země příjemně ubíhá, a občasné logické kotrmelce a naivní momenty se snadno odpustí. (17.01.2014)