Vítejte doma!

Osobně nechápu to velké množství negativních názorů. Je to reality show ve které jde jenom o to pomáhat lidem v nouzi, když už z toho někdo udělá show tak to beru jako nutné zlo. A vůbec mě osobně se na to stavění kouká dobře aspoň vím jak to chodí s architekturou v Americe. Já se u toho bavím dobře a ve jménu dobrého skutku to rozhodně nebudu odsuzovat. Rozhodně je to na můj vkus lepší než, české Jak se staví sen a nebo ten druhý pošahaný pořad. Jediné co mi u toho vadí jsou až přehnané emocionální výlevy, mnohdy se jedná o tragedie, ale i tak to ti amíci opravdu přehání. Mimochodem chtěl bych podobnou show v České republice, zajímalo by mě za jak dlouho jsou schopni postavit zděný barák se vším všudy na české poměry. (01.01.2011)

Na jednu stranu je fajn, že pomáhají lidem, kteří to opravdu potřebují. Například ženě, která se sama stará o 14 dětí - čtyři vlastní a deset sestřiných po tom, co zemřela. Nechtěla, aby se děti rozdělili do jiných rodin nebo dětských domovů a slíbila jim, že je nikdy nerozdělí. Obětovala jim svůj život. Okej, postavili jí dům, kam se všichni vejdou s adekvátním počtem koupelen, s obrovskou kuchyní, několikametrovým jídelním stolem a věnovali jim dodávku, do které se vejdou všichni, takže když někam jdou, nemusí je vozit na třikrát. Ale proč to proboha nenatočí nějakým rozumným realistickým způsobem a dělaj z toho extra emerickej teatrální výstřik emocí. Nejdřív všichni brečí, pak je tam ten teatrálně přehrávající otravný naspídovaný moderátor a nakonec všichni piští a ječí a řvou asi tak třiapadesátkrát po sobě "ou máj gááááááád!". Já dokážu pochopit, že bez emocí to nejde, ale tohle je vážně emocionální průjem, to není zdravý. (02.10.2015)

Předpokládám, že součástí dodávky každého toho papundeklového >zázraku< je i set čerstvého papírového spodního prádla a tuna lubrikačního gelu pro každou celou tu boží rodinu, přizvukující kvanta šašků nevyjímaje... Jinak je to celé jeden vykalkulovaný na nejnižší pudy zaměřený nevkusný hnus! Docela by mě i zajímaly další >osudy< takto náhlým >štěstím< postižených rodin... °-/ - - - P.S. Jo, vypadá to, že jsem cynigická bezcitná zlá televizní zrůda... - - - Pi.Ss. Make Over, Not Craft! - - - - - (Sledováno se znechucením náhodně nahodile v marná nedělní rána na prímakůlový tévé, hodnocení 774., komentář zde po obzvláště odporném dílu se slepým autistickým smradem /promiň chlapče, já vím, že Ty za nic nemůžeš.../ jako sedmdesátý - 24.4.2011) (24.04.2011)

Z některých návrhů mi jde hlava kolem. Například, když Moloney dal 6letému dítěti do pokoje pískoviště. Asi na to kouká z pohledu dítěte. Ale toho písku až bude po celým baráku, tak si tam otevřou novou Copacabanu. Jinak je to celkem povedený pořad. Akorát z toho nemusí dělat takové divadlo, ikdyž je pravda, že někteří lidi si to tam opravdu zaslouží. Ale to divadýlko, co se kolem toho hraje, no hanba. 60% (15.01.2012)

Hraje to možná až moc na city a je tam strašně cítít ten americký patriotismus což v naší kultuře působí hrozně. Jenže jiná země jiný mrav a tak je to. Pořad je zábavný a dojemný zároven. nejvíc se mě líbí, že se pomáhá těm , kteří to potřebují, samozřejmě by to někteří potřebovali víc, ale nejde vyhovět všem. Mě na tom nejvíc fascinuje jak dokáží, za týden udělat komplet nový barák a se zbouráním starýho. Ano nemají tam jako u nás klasický cihlový domy, ale i tak, mě překvapuje,jak si s tím poradí a když vidim jaká armáda nadšenců a dělníků na tom s radostí a zadarmo maká. Si říkám, jak rychle by to asi šlo u nás. Jen se divím, že se tam v takovém počtu nepomlátí a navzájem se nepletou a ví co má kdo dělat. Ukazuje se , když jsou peníze a nadšení jde lecos. (30.07.2011)