Režie:
Juraj NvotaKamera:
Petr PolákHudba:
Michal NovinskiHrají:
Magdalena Sidonová, Martin Trnavský, Milena Asmanová, Bára Munzarová, Petra Špalková, Jiří Ornest, Stanislav Zindulka, Zuzana Slavíková, Marie Spurná, Igor Chmela, Jan Skopeček, Petr Halberstadt (více)Obsahy(1)
Příběh o nelehkém soužití Čechů, Němců a Židů během druhé světové války a na jejím konci.
Druhá světová válka vnesla do našich dějin trauma, s nímž se dodnes vypořádáváme. Jeho stopy neseme stále v sobě, dokonce i ti, kteří tu dobu sami neprožili. Náš příběh se vrací do doby, kdy Brno bylo stále ještě multikulturní město - žili v něm Češi, Němci a Židé. Výjimkou nebyly ani rodiny, kde se různá etnika spojovala. A právě do jednoho takového domova příběhem vstoupíme.
V centru dění stojí malý chlapec Pavel Hejný a jeho rodiče - tatínek Čech a maminka Židovka. Tatínkova sestra se provdala za Němce a přijala jeho německou národnost. Není to žádný nacista, vlastně je invalidou z první světové války, nicméně gestapo na něho tlačí, aby se přestal s rodinou stýkat. Protižidovské tlaky a hrozba deportace vedou k rodinné tragédii. Matka, aby zachránila syna, je nucena zapřít svoje rodiče, kteří později zahynou v koncentračním táboře.
Po válce se ale situace obrátí. Divoký odsun zasáhne německou větev rodiny. Malý Pavel nechápe, co se kolem něho děje. Jeho rodiče mu řadu věcí zatajují anebo problémy bagatelizují. Tím mu však situaci ještě víc ztěžují. Po letech se Pavlovi, jako starému muži, který se vrací z emigrace, vybaví během koncertu vzpomínka na dobu, kdy jednu totalitu začala nenápadně střídat totalita jiná.
Milan Uhde k tomu poznamenává: „Člověk se nemůže v dějinách poučit a vyhnout se chybám, kterých se dopustil. Člověk je bohužel recidivista, za stejných okolností a podmínek jedná vždycky stejně.“
Film se natáčel v Brně, taktéž příběh je brněnský. Tou dobou bylo město stále ještě multikulturní – stýkali se v něm Češi s Němci a Židy. A nebyly výjimkou ani rodiny, v nichž se tato etnika setkávala. A právě o jedné takové rodině vypráví příběh, v jehož centru stojí Pavel Hejný. Tuto roli si zahrál třináctiletý Natan Sidon. Jeho filmovými rodiči se stali Martin Trnavský (hrál tatínka a Čecha), maminkou mu byla jeho skutečná matka Magdalena Sidonová (hrála Židovku).
(oficiální text distributora)
Recenze (18)
Takhle povrchně schematické a laciné jsem to tedy nečekal. Asi je to nutnost, protože na pořádné rozpracování postav, vztahů, děje a dobové atmosféry prostě v šedesáti minutách neni místo. Film hlavně v první půlce pádí dopředu bez toho, aby v diváku zanechal nějaké výrazné stopy. Válku máme odbytou za dvacet minut. Herecké výkony a celkové zpracování tomu taky zrovna nepřidaly (třeba úvodní scéna dopravní nehody i další "akční" byly poněkud komické). Silnějším momentem je až debata před odsunem. Ale celkově nic moc, takové téma by si zasloužilo lepší zpracování. ()
Naprosto otřesný vizuál (doufal jsem, že když už takový BrainStorm vypadá jako film, tak že to potká i ostatní nedělní TV filmy), který je horší, než kdejaká dvadet roků stará televizní inscenace; mladému Pavlovi jsem to ani na vteřinu nevěřil, ať udělal nebo řekl cokoliv; a téma, které by si zasloužilo plnohodnotný celovečerák s rozhodně zajímavějším scénářem; celé to působilo tak nějak prvoplánovaně a okatě; vrazení "políčku" obchodníkovi vypadalo, jako by to točil nějaký amatér a úder do břicha při "prvomájové průvodu" si nejspíš někdo vypůjčil z Pianisty. ()
Smutný příběh o hrdinství, zbabělosti, vlezdoprdelkovství odvyprávěný starcem, který vzpomíná na svá dětská léta. Milan Uhde ve scénáři zachytil nejen antisemitismus za války a poválečný odsun Němců (Čechoněmců - paní Czerné), ale židovskou anekdotou naznačil i rok 1968. Co všechno se dá vměstnat do 60 minut. ()
Tímto bych chtěl České televizi poděkovat za nejnovější příspěvek do kategorie ušlechtilá nuda. Všechno to tu už bylo, většinou lépe. Proč s takhle schematickým scénářem ztrácet čas? Protože se dá realizovat levně. Samé dialogy a z nich se nevyloupne nic zajímavého. Sfoukněte svíčku a klidně přepněte... ()
Zajímavé téma, které by si určitě zasloužilo delší stopáž, na zážitku mi skoky v ději a velké množství postav nepřídaly, ale i tak je prostředí vykresleno věrohodně, herecké výkony nepůsobí křečovitě a hlavně události těsně po válce působí docela silně a konečně se alespoň na chvíli dostáváme pod povrch postav. ()
Reklama